Každý rok sedí ministerstvo zdravotnictví a sedm pojišťoven nad úhradovou vyhláškou s vyjednavači poskytovatelských asociací — nemocnic, praktiků, ambulantních specialistů, lékáren. Tomu procesu se říká dohodovací řízení (DPDR). Aby vyjednávání mohlo proběhnout nad společnými čísly, ÚZIS s předstihem zveřejní datový balík: výši úhrad za uplynulý rok rozpočítanou po segmentech péče, podle pojišťoven, podle okresů, a u akutní lůžkové péče i po jednotlivých nemocnicích. Tato data, dostupná na Národním zdravotnickém informačním portálu (NZIP), jsou nejlepším veřejně přístupným podkladem pro otázku kam reálně tečou peníze v českém zdravotnictví. Tenhle text je čte řádek po řádku — a ukazuje, že nejcitovanější číslo z nich se běžně interpretuje špatně.
Zdroj: MZ ČR, Hodnocení vývoje systému veřejného zdravotního pojištění v roce 2024, kap. 3.6 a 4.1 (staženo 30. 8. 2026); ČSÚ, průměrná roční míra inflace 2024; Eurostat nama_10_gdp (běžné ceny, staženo 30. 8. 2026).
Pohled NRHZS vs. SHA: dvě měření, dva výsledky
Než půjdeme k číslům, je nutné vysvětlit, proč má Česko dvě paralelní statistiky financování zdravotnictví a kdy je která užitečnější. Většina sporů o „kolik dáváme na zdravotnictví" je ve skutečnosti spor o to, která z nich se právě cituje.
System of Health Accounts (SHA), který publikuje ČSÚ ve Výsledcích zdravotnických účtů ČR a odkud čerpá i OECD, je mezinárodní účetní rámec OECD/Eurostat/WHO. Pokrývá celé zdravotnictví — veřejné pojištění, státní rozpočet, kraje, přímé platby pacientů, soukromé připojištění, dotace. Měří tok peněz ve třech klasifikacích: zdroje (HF), funkce (HC), poskytovatelé (HP). Je komplexní a mezinárodně srovnatelný, ale zpožděný a jeho jednotky nejsou české segmenty péče.
Datový souhrn NRHZS (OIS-11-24), který ÚZIS připravuje pro DPDR, je užší: měří výhradně úhrady sedmi zdravotních pojišťoven za poskytnuté služby. Veřejné rozpočty, krajské dotace, přímé platby pacientů a připojištění jsou mimo jeho záběr. Zato má granularitu, kterou SHA ze své povahy nemá: rozpad podle segmentů Zdravotně pojistného plánu až na třetí úroveň, podle pojišťoven a podle okresů zařízení.
Obojí má místo. SHA odpovídá na otázku „kolik zdravotnictví stojí celou společnost a kdo to platí". NRHZS odpovídá na otázku „kolik z toho protočí veřejné pojištění a kam šly konkrétní úhrady". Tento článek pracuje s druhým pohledem — a mezinárodní srovnání dělá výhradně přes první, protože jinak se srovnávají nesrovnatelné veličiny. Přesně na tom původní verze tohoto textu ztroskotala; podrobně v caveatu níže.
458,7 miliardy 2023, 508,1 miliardy 2024
Nejtvrdší číslo o celkovém objemu nepochází z datového souhrnu, ale z obdoby státního závěrečného účtu pro zdravotní pojišťovny — materiálu Hodnocení vývoje systému veřejného zdravotního pojištění, který ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo financí každoročně předkládají vládě a Sněmovně. Podle jeho vydání za rok 2024 činily celkové náklady na zdravotní služby 508,134 mld Kč, o 49,393 mld víc než v roce 2023 (458,741 mld). Systém jako celek hospodařil s příjmy 504,7 mld, výdaji 512,2 mld a deficitem 7,5 mld Kč — poprvé po letech přebytků se do minusu dostala i VZP, a to o 6,4 mld.
Na jednoho pojištěnce to dělá 46 856 Kč ročně při průměrném počtu 10,84 milionu pojištěnců (ze samotného základního fondu zdravotního pojištění, tedy z užší definice, kterou ministerstvo vede v časové řadě od roku 2019, je to 46 529 Kč — proti 29 499 Kč v roce 2019). Průměr napříč novorozenci, dospělými, seniory, zdravými i chronicky nemocnými; meziročně o 10,8 % víc. To je tempo zhruba čtyřapůlkrát rychlejší než inflace (ČSÚ vykázal za rok 2024 průměrnou roční míru inflace 2,4 %) a zhruba dvojnásobné oproti nominálnímu růstu HDP (Eurostat: 7 659,7 mld Kč v roce 2023 → 8 069,3 mld v roce 2024, tedy +5,3 %). Náklady veřejného pojištění samotného tak vzrostly ze 6,0 na 6,3 % HDP za jediný rok.
Ministerstvo připisuje nárůst mechanismům úhradové vyhlášky, dohodám uzavřeným s poskytovateli pro rok 2024 a zvýšenému objemu poskytnutých služeb; z dlouhodobých faktorů jmenuje stárnutí populace, zařazování nákladných léčiv do hrazené péče a růst centrové péče. Nejrychleji rostoucí položkou 2024 byla péče poskytovaná v zařízeních sociálních služeb (+28,9 %), následovaná mimolůžkovými laboratorními a radiodiagnostickými službami (+20,9 %) a praktickými lékaři (+16,1 % — mimo jiné kvůli novým screeningovým programům pro osteoporózu, karcinom plic a prostaty).
Struktura úhrad — a proč „56 % do lůžek" neznamená, co si myslíte
Datový souhrn OIS-11-24 rozpadá úhrady do segmentů Zdravotně pojistného plánu. Za rok 2024 (data pojišťoven k 30. 6. 2025, po odečtení podsegmentu 1.7.1, který metodika sady vede jako „z toho" uvnitř 1.7 a nesmí se přičítat dvakrát) je součet 504,8 mld Kč a struktura vypadá takto:
Zdroj: ÚZIS, datový souhrn NRHZS OIS-11-24, verze 2026-01, list „Úhradová data – souhrn", řádky roku 2024_pol (staženo 30. 8. 2026). Popisky segmentů podle číselníku ZPP v Tabulce č. 3 přílohy MZ ČR Hodnocení vývoje systému v. z. p. v roce 2024.
A tady je jádro věci. Segment 2 není „nemocniční lůžka". Je to účetní pytel, do kterého ZPP dává všechno, co vykážou lůžkoví poskytovatelé — včetně věcí, které s ležením na lůžku nemají nic společného. Když ho rozpadneme na podsegmenty, které pojišťovny vykazují, vypadá 284,2 miliardy segmentu 2 takto:
Zdroj: tamtéž. Zbývajících 3,1 mld Kč (0,6 %) je v sadě vedeno na úrovni 2.1 bez dalšího členění — granularita se mezi pojišťovnami liší. Součet podsegmentů proto nedá přesně 56,3 %.
Vlastní akutní lůžková péče tedy spolkne 29,7 % úhrad veřejného pojištění, ne 56 %. Necelých 13 procentních bodů z toho „lůžkového" čísla jsou nemocniční ambulance — pacient, který přijde do specializované poradny fakultní nemocnice a odejde domů, se v této tabulce počítá jako lůžková péče, protože ho vykázal lůžkový poskytovatel. Dalších 6,8 bodu jsou centrová léčiva podávaná v nemocnici: onkologická pacientka, která dostává imunoterapii v denním stacionáři kliniky, je vedena pod „lůžkovou péčí", přestože z hlediska medicíny jde o ambulantní podání.
Mimochodem — původní verze tohoto článku tvrdila, že rozpad centrových léčiv „ve veřejných sumarizacích NRHZS oddělen není". Není to pravda: je v téže sadě, kterou článek citoval. Za rok 2024 činí 34,2 mld Kč u lůžkových poskytovatelů (2.1.4) a dalších 3,3 mld u ambulantních specialistů (1.7.1), dohromady 37,5 mld Kč, tedy 7,4 % všech úhrad. V roce 2023 to bylo 33,8 mld — meziroční nárůst o 11 %.
Podobně se běžně přehlíží, že stomatologie není samostatný segment, ale podsegment 1.1 uvnitř ambulantní péče. Za rok 2024 do ní z veřejného pojištění šlo 19,3 mld Kč (3,8 % úhrad) — číslo, které bývá podceňováno, protože se zaměňuje se segmentem 3, což jsou ve skutečnosti lázně a ozdravovny (4,6 mld). Zbytek zubní péče financuje pacient přímo; podíl přímých plateb je u stomatologie nejvyšší z celého systému.
Mezinárodní srovnání, které se udělat dá
Když chceme vědět, jestli Česko dává do nemocnic víc než jiné země, nelze srovnávat podíl segmentu ZPP s čímkoli zahraničním — segmenty ZPP jsou české účetní kategorie, které jinde neexistují, a jejich jmenovatelem je jen veřejné pojištění. Jediné korektní srovnání vede přes SHA, kde všechny země vykazují stejné funkční kategorie na stejném jmenovateli (celkové běžné výdaje na zdraví). A ten obrázek vypadá docela jinak:
| Funkce (SHA) | ČR | ⌀ OECD | Nizozemsko | Německo |
|---|---|---|---|---|
| Kurativní péče — lůžková (HC.1 × inpatient) | 25,9 | 24,2 | 13,7 | 22,6 |
| Kurativní péče — ambulantní (HC.1 × outpatient) | 26,7 | 26,4 | 28,9 | 19,4 |
| Dlouhodobá zdravotní péče — lůžková (HC.3 × inpatient) | 10,7 | 8,7 | 21,7 | 9,4 |
Zdroj: OECD Health Statistics, dataflow DSD_SHA@DF_SHA, jednotka Percentage of expenditure on health, referenční rok 2023 (živý dotaz na sdmx.oecd.org 30. 8. 2026). Průměr OECD je nevážený průměr členských zemí, které za daný rok hodnotu vykázaly (28, 30 a 32 zemí v uvedeném pořadí řádků).
Na srovnatelné definici tedy Česko dává do lůžkové kurativní péče 25,9 % výdajů na zdraví oproti průměru OECD 24,2 %. Nadprůměr, ale rozdíl 1,7 procentního bodu — ne dvojnásobek. Ambulantní kurativní péče je prakticky na průměru (26,7 vs. 26,4). Skutečně výrazná odchylka je jinde: v lůžkové dlouhodobé péči (10,7 vs. 8,7 %) a hlavně v kapacitě.
Zdroj: OECD Health Statistics, dataflow DSD_HEALTH_REAC_HOSP@DF_BEDS_FUNC, všechny funkce a typy péče celkem, na 1 000 obyvatel (živý dotaz 30. 8. 2026). Česko klesá pomalu: 6,67 v roce 2021, 6,54 v roce 2022, 6,41 v roce 2023. Nizozemsko za stejnou dobu 2,95 → 2,31.
Tady je odchylka reálná a velká: 6,4 lůžka na tisíc obyvatel proti průměru OECD 4,3, a Nizozemsko na 2,3. Infrastruktura sítě fakultních, krajských a oblastních nemocnic pochází z velké části z předlistopadové éry a po roce 1989 prošla jen dílčí racionalizací. Lůžka, která fyzicky existují, se musí čímsi naplnit a fixní náklady se musí pokrýt; úhradové mechanismy (paušál, případový paušál) je k tomu dlouhodobě motivují. Zajímavé přitom je, že tahle kapacitní odchylka se do peněz na kurativní hospitalizaci promítá jen mírně — a to je vlastní příběh: Česko drží nadbytečnou lůžkovou kapacitu, ale platí za ni relativně málo. Levná lůžka, kterých je hodně.
Jak je možné, že stejná hospitalizace stojí různě podle pojišťovny
Druhý datový souhrn DPDR — OIS-11-05, Základní sazby poskytovatelů akutní lůžkové péče — ukazuje něco, co v ostatních dimenzích systému není tak vidět: tatáž nemocnice dostává od různých pojišťoven různě vysokou úhradu za případ se stejným case-mixem.
Příklad z dat za rok 2024: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského má celkovou základní sazbu pro VZP (CPO 111) 84 342 Kč, pro Vojenskou zdravotní pojišťovnu (201) 60 007 Kč a pro Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra (211) 55 790 Kč. Mezi nejvyšší a nejnižší sazbou je rozdíl 51 % — u téhož poskytovatele, za totožný klinický výkon.
Není to výjimka a dá se to spočítat přesně. V sadě je za rok 2024 156 poskytovatelů akutní lůžkové péče, kteří mají vyčíslenou sazbu od dvou a více pojišťoven. Medián rozdílu mezi jejich nejvyšší a nejnižší sazbou je 20,4 %; u čtvrtiny z nich přesahuje 30 % a u každého devátého 50 %. Extrémy jdou výš: Ústav hematologie a krevní transfuze má rozpětí 51 040 až 178 087 Kč. U vysoce specializovaných ústavů je velká část rozdílu vysvětlitelná odlišnou skladbou pacientů jednotlivých pojistných kmenů, u běžných okresních nemocnic už tak snadno ne — tam je hlavním vysvětlením vyjednávací síla plátce a jeho historický podíl v okrese.
To je rozporné ve dvojím smyslu. Z pohledu poskytovatele: za stejnou práci dostane různě podle toho, jakého pacienta zrovna léčí. Z pohledu pojištěnce: stejné pojistné, jiná efektivita nákupu péče. Rozdíl přitom není pro veřejnost nijak přehledně publikovaný — vyčíst se dá jen z tabulky pro vyjednavače — a v politické debatě se objevuje okrajově. V zemích s centrálním vyjednáváním DRG sazeb (Německo, Nizozemsko) je tato heterogenita podstatně menší.
Regionální řez — co ta čísla neříkají
Datový souhrn OIS-11-24 obsahuje za rok 2023 i okresní rozpad: úhrady všech sedmi pojišťoven do 77 okresů podle segmentů péče, plus kategorii CZ9999 pro položky, které nelze přiřadit k IČZ (2,0 mld Kč, tedy 0,4 % úhrad). Okres se určuje podle sídla zařízení, ne podle bydliště pacienta — a to celý řez určuje.
V absolutních číslech dominuje segment 2 Praha se 64,2 mld Kč (v datech je Praha jeden okres, CZ0100 — pražské obvody sada nerozlišuje), následovaná Brnem-městem (25,0 mld), Ostravou-městem (12,5 mld), Olomoucí (11,4 mld) a Plzní-městem (11,2 mld). Přepočteno na pojištěnce s bydlištěm v okrese vychází celostátní průměr na 24 145 Kč — ale rozptyl je 139násobný: Brno-město 62 586 Kč, Hradec Králové 59 216 Kč, Plzeň-město 55 361 Kč na jedné straně, Rychnov nad Kněžnou 449 Kč, Praha-západ 1 949 Kč a Tachov 2 763 Kč na druhé.
Ta čísla neříkají, že Rychnovští dostávají stotřicetkrát méně péče než Brňané. Říkají, že v Rychnově nad Kněžnou prakticky není lůžkový poskytovatel a jeho obyvatelé se léčí v Hradci Králové, který se v tabulce jeví jako mimořádně bohatý okres. Okresní řez OIS-11-24 je tedy mapa kde péče stojí, ne mapa kdo ji dostává — a při jakémkoli krajském srovnání se musí číst společně s pacientskou migrací za vysoce specializovanou péčí. Přesně tuhle past původní verze článku nezachytila, když z okresních čísel odvozovala, kolik péče se v daném místě „spotřebuje". Verze sady s rozpadem podle bydliště pojištěnce zatím není publikována.
Co s tím — debata, která se zatím nevedla
První otázka: má smysl tlačit na přesun péče z lůžek do ambulance? Data z DPDR ukazují, že velká část toho přesunu už proběhla účetně, ale ne fyzicky: nemocniční ambulance spolknou 12,8 % úhrad a rostou. Peníze se z lůžek do ambulantní péče přesouvají — jenže do ambulancí, které provozují ty samé nemocnice, se stejnými fixními náklady a se stejnou sítí lůžek za zády. Skutečný posun by vyžadoval explicitní deinvestici části lůžkové kapacity, na kterou se v Česku dosud žádná vláda neodvážila. Nadbytek je přitom doložený: 6,4 lůžka na tisíc proti 4,3 v průměru OECD.
Druhá: má smysl mít sedm pojišťoven s takovou variabilitou sazeb? Medián rozdílu 20 % a čtvrtina poskytovatelů nad 30 % je cena za fragmentaci nákupní strany. Centrální DRG sazby jsou v některých zemích nástrojem, jak roztříštěnost omezit; v Česku by takový krok narazil na odpor těch, kdo z heterogenity těží — na obou stranách stolu.
Třetí: jak udržitelná je trajektorie kolem +10 % ročně? ÚZIS k tomu má vlastní model. V dokumentu Predikce výdajů z veřejného zdravotního pojištění (projekt CZ.03.02.02/00/22_046/0002180) uvádí, že v základní variantě — postavené jen na predikci inflace a objemu platů a mezd podle makroekonomické predikce MF ČR — vzrostou výdaje na zdravotní služby mezi lety 2023 a 2040 o 414 mld Kč, tedy o 98 %. Nárůst není rovnoměrný: u lůžkové péče model predikuje +112 %, u segmentů mimo ambulantní a lůžkový jen +55 %. A tohle číslo je ještě bez centrových léčiv, která se modelují zvlášť — tedy bez položky, jež v roce 2024 sama o sobě představovala 37,5 mld Kč a rostla tempem 11 %. Základní varianta modelu tak celkový růst spíš podhodnocuje.
Systém, který má v roce 2024 deficit 7,5 mld Kč a jehož náklady mají do roku 2040 zdvojnásobit, nemá v Česku odpovídající debatu o příjmové straně. V evropském kontextu se řeší různě: vyšší odvody (Německo), spoluúčast pacienta (Francie), explicitní limitace nárokovaného balíku (Nizozemsko). U nás dosud žádná z těch cest vážně otevřená nebyla.
Závěr
508,1 miliardy korun, 46 856 Kč na osobu, 6,3 % HDP. A pod tím struktura, která se popisuje snáz, než se mění: 29,7 % na akutní hospitalizace, 12,8 % na nemocniční ambulance, 7,4 % na centrová léčiva, 6,4 % na následnou a dlouhodobou péči, 9,5 % na léky z lékárny, 3,8 % na zuby.
Nejužitečnější věc, kterou z těch dat plyne, není žádné jednotlivé číslo, ale metodická opatrnost. Nejcitovanější údaj z dohodovacího řízení — „56 % jde do lůžkové péče" — je při srovnání se zahraničím zavádějící o víc než dvacet procentních bodů, protože segment 2 není to, co si pod ním většina čtenářů představí. Česko má strukturální problém s lůžkovou kapacitou; nemá ho v takové míře s tím, kolik za hospitalizace platí. To jsou dvě různé diagnózy a každá potřebuje jinou léčbu.
A otázku, co by se stalo, kdybychom peníze rozdělili jinak, si můžete položit interaktivně: ve hře Úhradová vyhláška: zahrajte si na ministra rozdělíte růst úhrad mezi segmenty z tohoto článku sami a uvidíte, jak (pomalu) se struktura hýbe a kdo z aktérů vám to podepíše.
Zdroje a metodika. Celkové objemy, počty pojištěnců a per-capita hodnoty pocházejí z materiálu MZ ČR Hodnocení vývoje systému veřejného zdravotního pojištění v roce 2024 (kap. 3.6, 4.1, Tabulky č. 7, 8, 10 a 11) a z vydání za rok 2023; rozpad podle segmentů ZPP z datového souhrnu ÚZIS OIS-11-24 — Náklady zdravotních pojišťoven dle segmentů péče, verze 2026-01 (zpracováno 31. 10. 2025), základní sazby z OIS-11-05 — Základní sazby poskytovatelů akutní lůžkové péče, verze 2026-01 (zpracováno 23. 2. 2026). Oba soubory staženy 30. 8. 2026. Součty z OIS-11-24 jsou počítány bez podsegmentu 1.7.1, který metodický popis sady vede jako „z toho" uvnitř segmentu 1.7; jeho přičtení nadhodnocuje celek o 2,96 mld Kč (2023), resp. 3,30 mld Kč (2024). Mezinárodní srovnání pochází z databáze OECD Health Statistics dotazované přímo (SDMX endpoint sdmx.oecd.org, dataflows DSD_SHA@DF_SHA a DSD_HEALTH_REAC_HOSP@DF_BEDS_FUNC, referenční rok 2023, dotaz 30. 8. 2026), nikoli z tištěné publikace; průměry OECD jsou nevážené průměry zemí, které hodnotu za daný rok vykázaly. Inflace za rok 2024 je průměrná roční míra inflace ČSÚ (2,4 %), nominální HDP z Eurostatu (nama_10_gdp, běžné ceny, národní měna). Projekce do roku 2040 pochází z dokumentu ÚZIS Predikce výdajů z veřejného zdravotního pojištění (projekt CZ.03.02.02/00/22_046/0002180); jde o modelové scénáře, nikoli o závaznou prognózu, a základní varianta nezahrnuje centrová léčiva.