Národní onkologický registr ÚZIS evidoval za rok 2022 celkem 7 918 nových případů rakoviny prsu u žen — 144,5 na sto tisíc (hrubá míra). Mezinárodně srovnatelná věkově standardizovaná incidence ČR podle Globocan 2022 (kolem 80–85/100 000) zařazuje Česko do skupiny zemí střední a západní Evropy s vyšším výskytem, ne na špici. To, jestli je nemoc zachycena včas, ale závisí na jediném čísle: kolik žen v cílové skupině 45–69 let prochází mamografem každé dva roky. V roce 2023 to bylo 60 % (program-based data, NSC ÚZIS). A už řadu let se to nehýbe.
Zdroje: Národní onkologický registr ÚZIS (2022); Národní screeningové centrum ÚZIS (2023); WHO European Programme of Work 2020–2025.
Program, který si dlouho stoupal nahoru
Český mamografický screening je v Evropě respektovaný projekt. Spuštěn byl v roce 2002 jako jeden z prvních populačních programů svého druhu ve střední Evropě (Věstník MZ ČR č. 11/2002). Síť screeningových pracovišť je akreditovaná podle Doporučeného standardu pro poskytování screeningu karcinomu prsu (Věstník MZ ČR č. 5/2024, novelizováno Věstníkem MZ ČR č. 5/2025) — každé pracoviště musí splnit požadavky na technické vybavení, kvalifikaci radiologů a minimální objem vyšetření ročně, aby si akreditaci udrželo. To je důvod, proč v dashboardu HSPA Monitoru nenajdete stížnost na kvalitu obrazového čtení: kdo není akreditovaný, screeningový mamograf nedělá.
V roce 2014 přibylo adresné zvaní. Zdravotní pojišťovna píše každé pojištěnce v cílové skupině — ženám 45–69 let — že má nárok na bezplatný screeningový mamograf každé dva roky (právní rámec: § 30 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 70/2012 Sb.). V té době se účast pohybovala kolem padesáti procent. Dopis ji posunul nad šedesát. A tam zůstala.
Šedesát versus osmdesát: rozdíl, který se počítá v životech
Šedesát procent účasti není katastrofa — Česko je dokonce mírně nad průměrem EU (58 % v roce 2023 podle programmatických dat, OECD State of Health in the EU 2025). Nejvyšší účast hlásí Dánsko, Švédsko a Finsko (≥ 80 % v roce 2021–2023 podle OECD Health at a Glance 2023/2025), Slovinsko se pohybuje kolem 77 % (Eurostat 2023). Rozdíl mezi šedesátkou a osmdesátkou zní jako technikálie. V populaci, kde má rakovinu prsu během života zhruba každá osmá žena, se ale překládá na stovky pozdě diagnostikovaných nálezů ročně.
Průměrná hodnota navíc zakrývá silnou regionální nerovnost. Podle otevřených dat NSC ÚZIS (2022/2023) je v Karlovarském kraji pokrytí jen 52,9 %, zatímco Vysočina dosahuje 65,8 %. Mezi krajem s nejnižším a nejvyšším pokrytím leží téměř 13 procentních bodů — větší rozdíl než mezi celorepublikovým průměrem a cílem WHO (≥ 70 %).
Důsledek je v datech čitelný. Indikátor pětiletého přežití v dashboardu HSPA Monitoru je vázaný konkrétně na kolorektální karcinom (Česko 56 procent, OECD průměr 62 — vlna 2020, ÚZIS NOR) — pro rakovinu prsu samostatný indikátor v dashboardu zatím není a je třeba sáhnout do mezinárodních srovnání typu CONCORD-3 nebo EUROCARE-6. Z těch dlouhodobě plyne, že u rakoviny prsu si Česko stojí blízko evropského průměru, právě proto, že screening, byť suboptimální, dlouhodobě běží a podle ÚZIS bylo v roce 2022 téměř 80 % nově diagnostikovaných případů zachyceno v časném stadiu (I–II). Stále tu ale zůstává rezerva, aby se země dotáhla na rakouský nebo nizozemský standard.
Čím účast vázne
Důvody jsou tři a žádný z nich není nový.
První je dynamika pozvánky. Český screening používá „opt-in" model: žena dostane dopis a sama si musí zařídit objednání, protože pojišťovna jí nepřiřadí konkrétní termín. Pro pracující ženu mezi 45 a 60 lety, která se k tomu stará o stárnoucí rodiče a teenage děti, je to administrativní krok navíc. Mezinárodní zkušenost — Nizozemsko, severské země — ukazuje, že přiřazený termín s možností jednoduchého přesunu zvedá účast o jednotky procentních bodů. V českém prostředí by to vyžadovalo dohodu pojišťoven s akreditovanými pracovišti o sdílení kalendářů — což zní triviálně, ale neproběhlo.
Druhý důvod je dostupnost. Akreditovaná pracoviště jsou koncentrovaná do krajských měst a nemocnic vyšší úrovně. Že to není jen anekdota, dokazují otevřená data NSC ÚZIS: Karlovarský kraj má pokrytí 52,9 %, zatímco Vysočina 65,8 % (období 2022–2023). V Karlovarském kraji a v některých periferiích dalších krajů není cesta z menší obce na nejbližší mamograf otázkou desítek minut, ale půldne. Není to volání po slevě z akreditace — ta má dobré důvody — ale výzva pro logistiku. Mobilní mamografické jednotky (mobile breast screening units), které využívá britská NHS Breast Screening Programme nebo některé regiony Skandinávie, by mohly být odpovědí. V Česku se o nich mluví dlouho, pilotní projekty existují, plošně se nerozjely.
Třetí je informační šum. Z šetření Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) plyne, že velká část žen nad pětačtyřicet let netuší, že je u nich mamograf plně hrazený. Mladší ženy ho někdy považují za „věc pro starší", starší zase za „věc pro mladší rizikovky". V obou případech informace skončila v koši společně se SIPO upomínkou. Dopis od pojišťovny nesoutěží jen s prevencí — soutěží s reklamou na pojištění a doplňkové penzijní spoření, které vypadají podobně.
Reformní debaty, které leží na stole
V odborné komunitě se otevřeně diskutují tři posuny.
První je věkové rozpětí. Současná evropská doporučení (zejména rámec ECIBC, European Commission Initiative on Breast Cancer) směřují k tomu, aby do screeningu byly zahrnuty i ženy ve věku 40–44, případně aby horní hranice pružně reflektovala individuální rizikovost. V českém prostředí by rozšíření znamenalo navýšit objem screeningových vyšetření o desítky procent — což není zvládnutelné v současné kapacitě akreditovaných pracovišť bez investice do techniky a personálu.
Druhá debata se týká takzvaného „risk-based screeningu". Žena s mutací BRCA1/2, hustou prsní tkání nebo silnou rodinnou anamnézou má dnes možnost MRI vyšetření a intenzivnějšího sledování v indikovaných případech, ale rozhodování o frekvenci a modalitě se mezi pracovišti liší. Personalizace screeningu — různá frekvence pro různě rizikové ženy — se v ČR rozjíždí pomalu. Vyžaduje sdílený výpočtový nástroj rizika a metodickou shodu odborných společností.
Třetí téma je AI ve čtení mamografů. Ve Švédsku proběhla v letech 2021–2022 rozsáhlá randomizovaná studie MASAI (Lång K. et al., Lancet Oncology 2023, DOI: 10.1016/S1470-2045(23)00298-X), která na kohortě více než 80 000 žen ukázala, že strojové předčtení snímků sníží pracovní zátěž radiologů o cca 44 %, aniž by zhoršilo záchyt rakoviny — naopak interim analýza zaznamenala vyšší detekci o cca 29 % bez nárůstu falešně pozitivních nálezů. Plné výsledky publikoval The Lancet 29. ledna 2026 (12% snížení intervalových karcinomů v rameni s AI). Podobné práce běží v Británii (NHS AI Lab Mammography Programme). V Česku se o tom zatím mluví na konferencích. Nasazení v populačním programu by vyžadovalo validaci na české kohortě, regulační rámec pro zdravotnické AI (zejm. plnění EU AI Act, nař. 2024/1689) a souhlas pojišťoven s úhradou — žádná z těchto věcí dnes na stole vyřešená není.
Co má vědět čtenářka
Jestli je vám 45 a více, máte nárok na bezplatný screeningový mamograf každé dva roky, bez doporučení od praktického lékaře nebo gynekologa. Seznam akreditovaných pracovišť vede Národní screeningové centrum (NSC), které je organizační složkou Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) a metodicky spolupracuje s Institutem biostatistiky a analýz LF MU v Brně. Seznam je veřejně dostupný na nsc.uzis.cz a na portálu mamo.cz. Vyšetření trvá s přípravou zhruba čtvrt hodiny, samotný snímek pár vteřin. Negativní nález znamená příští kontrolu za dva roky. Pozitivní nález znamená doplňující ultrazvuk a případně punkci — a v drtivé většině případů nález, který nepotvrdí rakovinu.
Šedesát procent účasti se za jednu kampaň nezmění. Posune ji kombinace přiřazených termínů, lepší dostupnosti v menších okresech a komunikace, která bere ženy nad pětačtyřicet vážně. Žádná z těchto věcí nestojí miliardy. Stojí čas a vůli, kterou Česko deset let nenašlo.