Když ministerstvo v září začalo vydávat týdenní bulletin hrozeb, popsali jsme ho jako první pravidelný pokus státu počítat rizika nahlas. Po sedmi číslech má formát ustálenou podobu: hlavní téma, přehled dalších témat z Evropy a světa, u každého hodnocení rizika pro Česko a doporučení pro cestovatele. Číslo za 44. týden, tedy za 26. říjen až 1. listopad, je dobrý vzorek toho, co takový dohled umí a kde končí. Domácí část je tentokrát jednovětá: „Ve sledovaném týdnu nebyly zaznamenány významné mimořádné události v oblasti veřejného zdraví.“ Zajímavější je, co se děje za hranicemi a co to prověřuje doma.
Zdroj: MZ ČR, Týdenní monitoring zdravotních hrozeb, 44. týden 2026, kapitoly 1–4. Ebola podle situační zprávy konžského INSP k 31. 10.; ECDC uvádělo k 2. 11. už 10 532 případů a 5 126 úmrtí.
Ebola: epidemie, která do Evropy přichází sanitním letadlem
Epidemii viru Bundibugyo v Konžské demokratické republice bulletin sleduje od svého prvního čísla. Za 44. týden hlásí 10 467 potvrzených případů a 5 103 úmrtí, tedy smrtnost 48,8 %. Nákaza zasáhla osm provincií a 67 zdravotnických zón, přes dvě třetiny případů připadají na provincii Ituri (7 412) a čtvrtina na Severní Kivu (2 479), kde smrtnost dosahuje 55,7 %. Ministerstvo píše, že se nedaří přerušit komunitní přenos, že mnoho lidí umírá mimo zdravotnická zařízení a že dohledávání kontaktů ztěžuje bezpečnostní situace na východě země. Světová zdravotnická organizace epidemii v květnu prohlásila za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu.
Nové je mezinárodní rozpětí. V Keni se z jednoho dovezeného případu nakazilo dalších osm lidí, rodinní příslušníci a zdravotníci; dva zemřeli, poslední případ je z 20. října a 135 kontaktů prochází 21denním sledováním. V Nigérii byla 20. října potvrzena nákaza u ženy, která přicestovala z Ugandy, a 26. října ji zdravotnický speciál převezl do nemocnice v Ženevě; její manžel je v izolaci v Curychu. Není to první pacient s ebolou na evropské půdě v tomto roce. Do Německa byli v květnu a červenci evakuováni dva humanitární pracovníci, ve Francii byl 24. června potvrzen zdravotník po návratu z Konga, do Nizozemska byl 1. října převezen další zdravotník.
-
Německo: dva humanitární pracovníci
Evakuováni z Konga ke specializované léčbě.
převoz -
Francie: zdravotník po pobytu v Kongu
Importovaný případ potvrzený po návratu.
import -
Uganda: epidemie ukončena
Celkem 20 případů, z toho 15 dovezených a pět sekundárních.
ukončeno -
Nizozemsko: zdravotník z Konga
Nákaza potvrzena 29. září, převoz ke specializované léčbě.
převoz -
Keňa: devět případů z jednoho importu
Dvě úmrtí, 135 kontaktů ve sledování, komunitní šíření neprokázáno.
ohnisko -
Nigérie → Švýcarsko
Pacientka s cestou z Ugandy, 62 kontaktů; 26. 10. evakuace do Ženevy, manžel v izolaci v Curychu.
převoz
Zdroj: MZ ČR, Týdenní monitoring zdravotních hrozeb, 44. týden 2026, tabulka „Kompletní přehled všech případů souvisejících s epidemií v KDR“; ECDC, aktualizace 3. 11. 2026.
Pro Evropu z toho ministerstvo s odkazem na ECDC vyvozuje velmi nízké riziko: převozy nemocných zdravotníků jsou plánované, probíhají do nemocnic s izolačními jednotkami a samy o sobě neznamenají šíření. Riziko zavlečení do Česka hodnotí jako velmi nízké, pro cestovatele platí vyhýbat se nemocným, tělům zemřelých, primátům a netopýrům a po návratu 21 dní sledovat teplotu. Je to stejné hodnocení jako v září. Změnil se počet případů, nikoli závěr.
Západonilská horečka: rekord, který se posunul na sever
Když jsme před měsícem psali o sezóně komárů, Evropa měla 1 569 místně získaných případů západonilské horečky v 16 zemích. K 28. říjnu je to 2 009 případů ve 20 zemích a 234 oblastech, o 44 případů a pět oblastí víc než týden předtím. ECDC sezónu označilo za nejintenzivnější od začátku sledování, a to počtem případů i zeměpisným rozsahem. Itálie (780) a Řecko (463) dávají dohromady 62 % všech případů, následují Francie, Španělsko a Rumunsko.
| Země | Případy 2026 | Oblasti s přenosem | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Itálie | 780 | 70 | největší rozsah výskytu |
| Řecko | 463 | 25 | |
| Francie | 180 | 31 | |
| Španělsko | 149 | — | |
| Rumunsko | 125 | 24 | |
| Nizozemsko | 76 | 18 | +13 případů za týden |
| Belgie | 15 | — | první sezóna s lokálním přenosem u lidí |
| Slovensko | 1 | — | jeden místně získaný případ |
| Česko | 2 | — | hlášené případy A92.3 leden–říjen (SZÚ, předběžně); zda jde o nákazu doma, nebo z cest, tabulka neuvádí |
| Evropa celkem | 2 009 | 234 | 20 zemí; dále Německo, Rakousko, Maďarsko a další |
Zdroj: MZ ČR, Týdenní monitoring zdravotních hrozeb, 44. týden 2026, kapitola Západonilská horečka (podle ECDC, Weekly updates: Seasonal surveillance in humans in 2026). Česko: SZÚ, Výskyt vybraných hlášených infekcí v ČR, leden–říjen 2026, předběžná data k 1. 11. 2026. Pomlčka = bulletin počet oblastí neuvádí.
Nejdůležitější věta kapitoly není o Středomoří. Nizozemsko má 76 případů v 18 oblastech, Belgie zažívá první sezónu s potvrzeným přenosem u lidí a Slovensko hlásí jeden místně získaný případ. Virus se podle ministerstva „již neomezuje pouze na tradičně rizikové oblasti Středomoří“. Zároveň platí, že nemoc není letos těžší: podíly hospitalizací, neurologických komplikací i úmrtí zůstávají podle říjnového hodnocení ECDC pod průměrem předchozího desetiletí. ECDC k 7. říjnu uvádělo v EU a EHP 1 715 případů a 130 úmrtí.
A Česko? V evropském seznamu zemí s místním přenosem není. Tabulka hlášených infekcí Státního zdravotního ústavu ale za leden až říjen 2026 eviduje dva případy západonilské horečky proti jednomu za stejné období loni, 91 případů dengue (loni 88) a 19 případů chikungunyi (loni 9). Tabulka nerozlišuje, zda se lidé nakazili doma, nebo na cestách; u dengue a chikungunyi jde podle dosavadních zkušeností o nákazy z cest, u západonilské horečky Česko místní přenos zažilo naposledy v roce 2024. Bulletin pro domácí populaci hodnotí riziko jako nízké a zdůrazňuje ochranu před komáry při cestách a bezpečnost krve od dárců, kteří se vracejí z oblastí s přenosem. Dengue má Evropa letos 84 místně získaných případů (76 v Itálii, osm ve Francii), chikungunya 206 (205 ve Francii, jeden v Itálii).
Obrna: nemoc, kterou Evropa nevidí, ale laboratoře ji nacházejí
Třetí kapitola je nejméně dramatická a zároveň nejvíc o Česku. Divoký poliovirus typu 1 koluje už jen v Afghánistánu a Pákistánu: WHO k 20. říjnu eviduje 48 případů (42 a šest), o deset víc než za stejné období loni. Vedle toho je 200 případů obrny způsobené polioviry odvozenými od vakcinačních kmenů, hlavně v Kongu, Nigérii a Jižním Súdánu, proti 160 loni. V evropském regionu WHO letos nebyl hlášen jediný případ ochrnutí.
Přesto se virus v Evropě objevuje. Od září do prosince 2024 laboratoře potvrdily cirkulující poliovirus typu 2 odvozený od vakcíny v odpadních vodách Německa, Polska, Finska, Španělska a Spojeného království; v roce 2025 nálezy pokračovaly hlavně v Německu. V říjnu 2025 našel Institut Roberta Kocha ve třech vzorcích z Hamburku divoký poliovirus typu 1 geneticky blízký kmenům z Afghánistánu. V lednu a březnu 2026 hlásil Londýn poliovirus odvozený od vakcíny typu 2, bez známek místního přenosu. Kanalizace tedy ukazuje, že virus do Evropy cestuje i bez jediného nemocného. ECDC riziko pro Evropu hodnotí jako velmi nízké, protože proočkovanost je vysoká, a právě na tom hodnocení stojí.
Česko tuto síť má. Národní referenční laboratoř pro enteroviry SZÚ vyšetřuje podle metodiky hlavního hygienika z roku 2004 jednou měsíčně odpadní vody z čističek patnácti měst od Prahy po Dubí, ze dvou pobytových středisek a tří zařízení pro zajištění cizinců; výsledky hlásí WHO. V roce 2022 bylo z 212 vzorků 119 pozitivních, ale všechny na jiné enteroviry, žádný poliovirus. Jenže poslední veřejně dostupná souhrnná zpráva, kterou jsme dohledali, popisuje právě rok 2022 a vyšla v roce 2023. Co česká kanalizace ukázala v letech 2024 a 2025, kdy se virus objevil u sousedů, veřejná zpráva neříká. Bulletin ministerstva český monitoring odpadních vod nezmiňuje vůbec.
Druhá polovina obrany je očkování, a tady čísla mluví méně příznivě než hodnocení rizika. Proti obrně se v Česku očkuje hexavalentní vakcínou v prvním roce a půl života. Podle WHO a UNICEF dostalo v roce 2024 tři dávky této základní řady 86 % dětí, proti 97 % v roce 2018. Průměr EU je 92,4 %, zemí OECD 91,8 %. Pokles o jedenáct bodů za šest let je přesně ten typ údaje, na který bulletin naráží, když píše o potřebě „udržovat vysokou proočkovanost a včas doplňovat chybějící očkování“. Jen ho neuvádí.
Zdroj: WHO/UNICEF Estimates of National Immunization Coverage (WUENIC), DTP3; indikátor HSPA Monitoru vakcinace_hexa_deti (ověřeno, stav k 5. 11. 2026).
Ptačí chřipka: zpráva ze stáje, ne z drůbežárny
Čtvrté téma je jediné s úmrtím v bohaté zemi. V okrese Yakima ve státě Washington byly v říjnu a na začátku listopadu potvrzeny tři případy ptačí chřipky A(H5N1) u lidí, všechny po kontaktu s nakaženým mléčným skotem. Jeden pacient s dalšími nemocemi 1. listopadu zemřel, první takové úmrtí v USA letos a třetí od roku 2024; zbylí dva měli mírný průběh. Ke 30. říjnu bylo v okrese zasaženo 39 chovů a jeden další v sousedním okrese Benton. Podle ECDC eviduje USA od dubna 2024 celkem 72 potvrzených případů u lidí ve 13 státech, z toho 42 po kontaktu s dojnicemi. V Evropské unii nebyl dosud potvrzen virus u lidí ani u skotu a riziko pro běžnou populaci hodnotí ECDC i americké CDC jako nízké.
Pro Česko, kde chřipka H5N1 v posledních zimách zasáhla velkochovy drůbeže, je americká zkušenost připomínkou, že dohled nad virem nekončí u veterinářů. Bulletin to pojmenovává jako přístup One Health: propojení lidské, veterinární a entomologické surveillance, které stejnou větou doporučuje i u západonilské horečky. Jak konkrétně v Česku funguje, se z bulletinu nedozvíme.
Co s tím
Bulletin za 44. týden dělá přesně to, co má: překládá evropský a světový dohled do hodnocení pro Česko a u všech čtyř témat dochází k nízkému riziku. Z pohledu výkonnosti systému jsou ale zajímavější tři věci, které v něm chybí. Za prvé domácí část: věta, že se nic nestalo, by měla stát vedle tabulky hlášených infekcí, kterou SZÚ vydává měsíčně a která u komářích nákaz ukazuje nárůst. Za druhé polio: když ministerstvo chválí monitoring odpadních vod jako nástroj včasného odhalení, mělo by jednou větou říct, co našel ten český, a SZÚ by měl zveřejnit souhrn za roky 2023 až 2025. Za třetí proočkovanost: pokles základní dětské řady z 97 na 86 % je jediná z probíraných hrozeb, kterou si Česko vyrábí samo, a ECDC v říjnovém hodnocení české připravenosti připomnělo, že zemi chybí národní metodika hodnocení rizik. Týdenní bulletin je dobrý začátek té metodiky. Dohled, který hlásí jen to, co se děje jinde, ale zůstává zpravodajstvím.