Když se řekne screening rakoviny v Česku, většina diskuse se točí kolem střeva nebo děložního čípku. Přitom rakovina plic je v absolutních číslech stále nejčastější onkologickou příčinou smrti u mužů a rychle dohání ztrátu i u žen. Standardizovaná mortalita se podle dostupných dat ÚZIS a OECD pohybuje kolem 50 zemřelých na sto tisíc obyvatel — zhruba jednou tolik jako činí průměr vyspělých zemí OECD. A přitom víme, jak diagnostiku posunout: nízkodávkové CT zachytí nádor ve stadiu, kdy ho lze chirurgicky odstranit a pacient přežije. Problém není technologický. Je systémový.
Zdroj: ÚZIS NOR, OECD Health at a Glance 2024, USPSTF, MZ ČR.
Čísla, která by měla znepokojovat
Rakovina plic (karcinom bronchu a plic) má v České republice dlouhodobě horší epidemiologický profil než srovnatelné středoevropské a západoevropské země. Standardizovaná mortalita u mužů se pohybovala v posledních dostupných ročnících kolem 70 zemřelých na sto tisíc — to jsou čísla srovnatelná s Maďarskem nebo Polskem, a přibližně dvojnásobek oproti průměrům skandinávských zemí. U žen je absolutní číslo nižší, ale přirozený demografický přechod a nárůst podílu kuřaček ve věkových kohortách narozených v šedesátých a sedmdesátých letech znamená, že ženská mortalita v Česku v průběhu devadesátých a nultých let rostla, zatímco v řadě zemí OECD stagnovala nebo klesala.
Kontextem je kouření. Česká republika patří dlouhodobě k zemím s nadprůměrným podílem denních kuřáků v dospělé populaci — podle dat ČSÚ a Eurostat se pohybuje odhadem kolem 20–25 procent dospělých, přičemž průměr EU-27 je nižší. Právní úprava prostředí bez tabáku přišla se zpožděním oproti zemím západní Evropy; antikuřácký zákon z roku 2017 sice uzavřel hospody, ale populační prevalence kouření klesá pomalu. Indikátor kuřáctví v dashboardu HSPA Monitoru řadí Česko do skupiny se signálem „varování" — bez razantního poklesu kouření zůstanou jakákoli screeningová čísla za několik desetiletí jen zmírňováním škod, nikoli prevencí.
Druhou dimenzí je záchyt. Bez screeningu přichází drtivá většina pacientů k lékaři se symptomy — trvalým kašlem, bolestí na hrudi, hemoptýzou nebo celkovým úbytkem hmotnosti. V tu chvíli je nádor ve stadiu III nebo IV přibližně u 70–75 procent nově diagnostikovaných pacientů. Pětileté přežití ve stadiu IV je zhruba pět procent. Naproti tomu ve stadiu I, kdy nádor nepřesahuje tři centimetry a není postižen žádný mízní uzel, se pětileté přežití blíží 70–80 procentům. Tato propast je meritem celé debaty o plošném screeningu.
Mezinárodní evidence: co říkají velké studie
Vědecký základ pro screening rakoviny plic pomocí nízkodávkového CT (LDCT) se budoval dvě dekády. Přelomem byl americký National Lung Screening Trial (NLST), jehož výsledky publikované v roce 2011 prokázaly snížení mortality specifické pro rakovinu plic o přibližně 20 procent u vysoce rizikových kuřáků randomizovaných do větve s ročním LDCT oproti skupině se standardním RTG hrudníku. Soubor čítal přes 53 000 účastníků ve věku 55–74 let s anamnézou alespoň 30 pack-years.
Evropská studie NELSON (Nizozemsko–Belgie) přinesla v roce 2020 ještě přesvědčivější výsledky s 24–33procentním snížením plicní mortality u mužů v závislosti na sledovacím horizontu; u žen byl efekt ještě výraznější, i když soubor byl menší. Obě studie sdílely metodologii: opakovaná LDCT vyšetření ve dvou- až tříletých intervalech, automatizovaná volumetrie plicních uzlů, jasný protokol pro falešně pozitivní nálezy. Vedlejší efekt ve formě nadměrné diagnostiky a zbytečných invazivních výkonů při falešně pozitivních nálezech zůstával reálný, ale při správném protokolu byl zvládnutelný.
Ve Velké Británii šla NHS England cestou tzv. Targeted Lung Health Check (TLHC): mobilní CT jednotky rozmístěné v oblastech s vysokou prevalencí kouření, adresné pozvání přes praktiky, integrace s odvykáním kouření v jednom kontaktu. Pilotní data z Manchesteru a Liverpoolu ukázala, že při správném zacílení lze zachytit přes 80 procent nádorů ve stadiu I nebo II — oproti méně než třiceti procentům v neselekcované symptomatické populaci. Výzva netkví v CT přístroji, ale v logistice a v ochotě systému investovat do preventivní infrastruktury.
Český program: od 2022 do reformy 2026
Česká republika vstoupila do éry organizovaného screeningu rakoviny plic v roce 2022, kdy Česká pneumologická a ftizeologická společnost (ČPFS) ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami nastavila rámec hrazené LDCT pro rizikové jedince. Zákonná opora je v §16 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, kde je LDCT zařazeno jako hrazená preventivní metoda při splnění indikačních kritérií. Data o vyšetřených jedincích shromažďuje Institut biostatistiky a analýz Lékařské fakulty MU (IBA MUNI) v rámci populačního registru screeningových programů.
Vstupní kritéria z roku 2022 definovala cílovou skupinu jako aktivní nebo ex-kuřáky ve věku 55–74 let s anamnézou alespoň 30 pack-years (tj. například 20 cigaret denně po dobu 30 let nebo ekvivalent). Podmínkou bylo doporučení pneumologa nebo praktického lékaře a vstupní konzultace v akreditovaném centru. LDCT bylo nastaveno jako každoroční nebo dvouletý interval dle výsledku vstupního vyšetření.
Od 1. ledna 2026 vstoupila v platnost nová úhradová vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 432/2025 Sb., která — jako součást širší revize onkologických screeningových programů — přinesla tři věcné změny v plicním screeningu. Za prvé, spodní věková hranice byla zachována na 55 letech, ale horní byla rozšířena na 80 let pro jedince v dobrém funkčním stavu (performance status 0–1 dle ECOG). Za druhé, do způsobilých vstoupili jedinci s 25 pack-years, pokud splňují alespoň jeden přídatný rizikový faktor (chronická obstrukční plicní nemoc — CHOPN, anamnéza profesní expozice azbestu nebo radonu, onkologická anamnéza v přímé příbuzenské linii). Za třetí, vyhláška nově uložila akreditovaným centrům povinnost nabídnout každému screenovanému jedinci informaci o odvykání kouření a doporučení do tabakologické ambulance, pokud stále kouří.
Tato třetí změna je zdánlivě administrativní, ale věcně klíčová. Kombinace screeningového CT a intervence pro odvykání kouření má v zahraničních datech synergický efekt: pacient, kterého vyšetření zachytí s uzlem podezřelým ze stage I, má silnou behaviorální motivaci přestat kouřit. Programy, které tuto příležitost nevyužívají, ztrácejí jeden z největších zdravotních zisků, které může screeningové vyšetření přinést.
Příběh z Ostravy: proč lidé nepřicházejí
Představte si Josefa, šedesátiletého bývalého důlního technika z Ostravy-Přívozu. Kouřil od sedmnácti let, v pětapadesáti přestal — celkem přes 35 pack-years. Ví, že byl kuřák, ví, že Ostrava má jednu z nejvyšších expozic znečištěného ovzduší v zemi. Ke svému praktickému lékaři chodí jednou ročně na prevenci, ta se skládá z měření tlaku, odběru krve a krátkého rozhovoru. O screeningu plic ho lékař nikdy neupozornil — ne ze špatné vůle, ale proto, že screeningový program na rozdíl od kolorektálního screeningu posílání adresných dopisů pojišťovnou systematicky neobsahoval, a lékař neměl bonifikační podnět k aktivnímu doporučení. Josef patří přesně do cílové skupiny, pro níž byl program od počátku navržen. Pravděpodobnost, že do programu kdy vstoupí bez aktivního doporučení, je nízká. Není to otázka jeho zodpovědnosti. Je to otázka designu systému.
Proč účast zůstává nízká: strukturální bariéry
Reálná účast ve screeningovém programu rakoviny plic zůstávala podle dostupných informací z IBA MUNI hluboko pod tím, co by odpovídalo odhadovanému počtu způsobilých jedinců v populaci. Česká republika má přitom výbornou přístrojovou vybavenost: CT přístrojů na milion obyvatel je v Česku podle dat OECD přibližně na průměru nebo mírně nad ním. Problém tedy neleží v technické kapacitě, ale ve vstupních bariérách do programu.
Neexistuje adresné pozvání. Na rozdíl od kolorektálního screeningu nebo screeningu děložního čípku pojišťovny k datu reformy 2026 systematicky nerozesílají individuální dopisy způsobilým pojištěncům s informací o nároku na LDCT. Vstup do programu závisí na iniciativě pacienta nebo praktika. To je v ostrém kontrastu s britským TLHC nebo s doporučeními Evropského kodexu boje proti rakovině z roku 2022, který plošné pozvání pro rizikové kuřáky výslovně doporučuje.
Chybí sdílená evidence na úrovni radiologa. Program eviduje vstupní LDCT a výsledky v registru IBA MUNI, ale kvalitní peer-review systém na úrovni hodnocení radiologického výkonu — tj. zda různá pracoviště vykazují srovnatelnou sensitivitu a specificitu při volumetrii uzlů — není dosud transparentně publikován. Mezinárodní zkušenost (UK TLHC, norský HUNT-LDCT trial) ukazuje, že výsledky jsou silně závislé na zkušenosti pracoviště. Bez transparentního registru kvality nelze říct, zda jsou výstupy českých screeningových center srovnatelné.
Integrace s tabakologií je sporadická. Přestože nová vyhláška 432/2025 Sb. povinnost informovat o odvykání nově ukládá, síť tabakologických ambulancí je v Česku historicky podfinancovaná a geograficky nerovnoměrná. Samotná povinnost informovat nestačí, pokud ji nenásleduje dostupná kapacita tabakologické péče v daném regionu.
Zdravotní gramotnost cílové skupiny je nízká. Muži s nízkým vzděláním a manuálními profesemi — typická cílová skupina plicního screeningu v průmyslových regionech — jsou skupinou, která ke zdravotnickým službám přichází nejméně a nejpozdněji. Kampaně zaměřené na zdravý životní styl tuto skupinu oslovují méně spolehlivě než osobní doporučení od ošetřujícího lékaře.
Co je potřeba: agenda pro příštích pět let
Česká republika stojí na pomyslné rozcestí. Legislativní a úhradový rámec pro plicní screening existuje. Přístrojová kapacita odpovídá. Vědecká evidence je silná a nezpochybňovaná. Co chybí, je systémová vůle přetavit tyto tři podmínky do reálné participace v řádu desítek tisíc vyšetřených ročně — nikoliv v řádu tisíců.
Adresné pozvání je první prioritou. Zdravotní pojišťovny, především VZP jako největší plátce, mají v databázích identifikovatelné pojištěnce s anamnézou vysokého kouření ze vstupních dotazníků preventivních prohlídek. Právní rámec pro zpracování těchto dat za účelem pozvání existuje v zákoně o veřejném zdravotním pojištění. Technická překážka je relativně malá — jde o politické rozhodnutí. Vzor z kolorektálního screeningu a nově i z mammografie ukazuje, že adresné pozvání skutečně funguje.
Bonifikace praktikům za aktivní doporučení by měla být součástí úhradové vyhlášky, nikoli pouze dobrovolných bonusových programů pojišťoven. Praktický lékař je klíčovým gatekeeperem: studie z UK i Finska ukazují, že při aktivním doporučení od praktika roste záchyt způsobilých jedinců výrazně rychleji než při pasivní dostupnosti programu.
Transparentní registr kvality screeningových center — na vzor mamografického nebo kolorektálního registru — by umožnil pravidelnou audit trail jednotlivých pracovišť, porovnání senzitivity, specificity a podílu invazivních výkonů po falešně pozitivních nálezech. To je základní podmínka pro to, aby pacienti a plátci věděli, zda za vynaloženou korunou stojí výsledek srovnatelný s výsledky studií NELSON nebo NLST.
Integrace s odvykáním kouření nesmí zůstat jen povinností informovat. Pro průmyslové regiony — Ostravsko, Ústecko, Karvinsko — by bylo smysluplné pilotní propojení mobilní screeningové jednotky s tabakologickým poradenstvím v jednom kontaktu, na vzor britského TLHC. Populace těchto regionů nese největší část zátěže plicní onkologické mortality.
Pro čtenáře, který je ve věku 55–74 let (nebo 55–80 let po reformě 2026), byl nebo je těžkým kuřákem, případně pracoval v prostředí s expozicí azbestu nebo radonu: zeptejte se svého praktického lékaře konkrétně na screening rakoviny plic pomocí nízkodávkového CT. Máte na něj nárok ze zdravotního pojištění. Lékaři, kteří nejsou se změnami po 1. lednu 2026 obeznámeni, lze odkázat na aktuální doporučení ČPFS a na registr screeningových center na stránkách IBA MUNI.
Rakovina plic není nevyhnutelná. Je zvládnutelná — pokud ji zachytíme dříve, než způsobí symptomy. To vyžaduje systém, který za pacientem aktivně přijde. Ne systém, který čeká, až pacient přijde za ním.