Kdybychom chtěli popsat základní systémový záchyt českého zdravotnictví v jednom čísle, mohli bychom zvolit 2,7 procenta. Tolik z běžných zdravotních výdajů jde v Česku na prevenci — na organizovaný screening, vakcinace, komunitní zdravotní programy, zdravotní surveillance, edukaci a environmentální zdravotní politiku. Průměr členských zemí OECD je 3,2 procenta (2023), průměr nejlepší pětiny zemí je kolem 5 procent, absolutní špička (Kanada) dosahuje 6,9 procenta. Česko tedy nevynakládá ani polovinu toho, co vynakládají nejlepší — a zhruba o šestinu méně, než je průměr vyspělých zemí. Tento rozdíl není exotický; je systémový, trvalý a jeho důsledky jsou vidět v indikátorech výsledků, které HSPA Monitor sleduje.
Zdroj: OECD Health at a Glance 2025, SHA 2011 metodika HC.6.
Pozn.: Pandemický skok v ČR: 2020 3,9 % → 2021 8,4 % (mimořádné COVID výdaje: testování, vakcinace) → 2022 5,2 % → 2023 2,7 % — po pandemii propad pod průměr OECD hlubší než v zemích se strukturálně silnou prevencí. Zdroj: OECD Health Statistics, SHA 2011 (DSD_SHA@DF_SHA), funkce HC.6, % běžných výdajů na zdraví; ověřeno z primárního API 10. 6. 2026.
Co OECD počítá — metodologie HC.6 ve čtyřech minutách
Výdaje na prevenci v mezinárodním srovnání nejsou odhadovány volnou rukou — jsou definovány metodikou System of Health Accounts 2011 (SHA 2011), společnou rámcovou strukturou OECD, Eurostatu a WHO. V rámci SHA 2011 jsou zdravotní funkce rozděleny do devíti kategorií (HC.1 až HC.9); prevenci odpovídá funkce HC.6 — Preventive care.
| Kód | Podkategorie | Český stav | Mezinárodní benchmark |
|---|---|---|---|
| HC.6.1 | informace, vzdělávání, poradenství | podfinancováno (KHS + NNO) | UK, Kanada, Finsko — komunitní centra |
| HC.6.2 | imunizace a vakcinace | stabilní · zákonný rámec | Nejsilnější česká složka |
| HC.6.3 | včasný záchyt nemocí (screening) | funguje (mamograf, KRK, cervix) | Druhá silná česká složka |
| HC.6.4 | surveillance + monitoring populace | KHS + SZÚ | nadprůměr |
| HC.6.5 | krizová a pandemická připravenost | propad po COVID 2022 | pandemický spike 8,4 % v 2021 |
| HC.6.6 | environmentální zdraví | marginální | PM2.5 limity překračovány MS+UL kraj |
| Zdroj: SHA 2011 metodika OECD/Eurostat/WHO; česká alokace dle OECD Health at a Glance 2025. | |||
HC.6 má přesnou strukturu šesti podkategorií. HC.6.1 — informační, vzdělávací a poradenské programy: veškeré aktivity zaměřené na zvyšování zdravotní gramotnosti veřejnosti, kampaně proti kouření a alkoholu, výchova k zdravé výživě, sexuální výchova. HC.6.2 — programy imunizace a vakcinace: pořizovací náklady vakcín i výdaje na organizaci a administraci očkovacích programů. HC.6.3 — včasný záchyt nemocí a nemocí při poradenství: screeningové programy organizovaného screeningu (mammografie, kolorektální karcinom, cervikální karcinom, kardiovaskulární riziko), preventivní prohlídky. HC.6.4 — sledování zdravotního stavu populace: epidemiologický dohled, hygienická surveillance, monitoring infekčních chorob, zdravotní statistiky. HC.6.5 — příprava na krizové a epidemické situace: zásoby materiálu, krizové plány, pandemická připravenost. HC.6.6 — prevence a kontrola rizikových faktorů prostředí: environmentální zdraví, kontrola kvality ovzduší, vody, hluku, bezpečnost potravin.
Do HC.6 tedy nejdou peníze za léčbu nemocí nebo za rehabilitaci — jdou výhradně na intervence, jejichž cílem je nemoci předcházet nebo je zachytit v časném stadiu. Toto vymezení je relativně přísné: preventivní prohlídka u praktického lékaře je součástí HC.6.3, ale léčba nemoci diagnostikované při preventivní prohlídce se vykazuje jako léčebná péče (HC.1–HC.4). Komunitní podpora v oblasti odvykání kouření je HC.6.1; léčba CHOPN způsobené kouřením je HC.1. Tento mechanismus oddělení prevence od léčby je záměrný a zajišťuje, že číslo HC.6 měří skutečnou preventivní investici — nikoliv veškerou péči, která se náhodou týká chronických onemocnění.
Proč je toto metodické upřesnění důležité? Protože bez něj by se snadno zaměňovaly pojmy a čísla. Někdy se v domácí české debatě hovoří o „výdajích na prevenci" ve smyslu veškeré primární péče, nebo naopak ve smyslu výhradně screeningových programů — ani jedno není metodicky přesné. SHA HC.6 zahrnuje screening, ale také vakcinace, ale také environmentální zdraví, ale ne primární léčbu. Česká hodnota 2,7 % je tedy přesně definovaná a mezinárodně srovnatelná.
Data pro rok 2022–2023 (poslední dostupný rok v OECD Health at a Glance 2025) ukazují výdaje ČR ve funkci HC.6 na úrovni přibližně 0,2 % HDP — přičemž celkové běžné zdravotní výdaje jsou přibližně 7,2 % HDP (v publikaci jde o běžné výdaje bez investic). Z těchto 7,2 % tvoří HC.6 přibližně 2,7 procentního bodu, tedy asi 2,7 %. Absolutně to odpovídá zhruba 35–40 miliardám korun ročně — na organizovanou prevenci v zemi s více než deseti miliony obyvatel a celkovým zdravotním rozpočtem blížícím se 600 miliardám korun.
Anatomie českých 2,7 procenta: kam jdou peníze a kam ne
Strukturu českého HC.6 výdaje tvarují tři dominantní složky. Největší je organizovaná vakcinace (HC.6.2) — Česko má povinné očkování dětí zakotvené zákonem a systém pravidelného doplácení vakcín ze zdravotního pojištění, takže tato složka je stabilní a relativně dobře financovaná. Druhou velkou složkou jsou organizované screeningové programy (HC.6.3) — onkologické screeningy (mammografie, kolorektální karcinom, cervikální karcinom), které jsou hrazeny z veřejného pojištění a koordinovány sítí krajských onkologických center. Třetí složkou je hygienická surveillance a epidemiologický monitoring (HC.6.4) vedený krajskými hygienickými stanicemi (KHS) a Státním zdravotním ústavem (SZÚ).
Kde naopak výdaje systematicky chybí? Komunitní prevence (HC.6.1) — programy zdravotní výchovy ve školách, na pracovištích a v komunitách — je v ČR výrazně podfinancována. Zatímco anglosaský model (UK, Kanada) a skandinávský model (Finsko, Norsko) budují rozsáhlé infrastruktury škol a komunálních zdravotních center pro zdravotní vzdělávání, český systém tuto funkci delegoval na krajské hygienické stanice s omezenými kapacitami a na nestátní neziskové organizace, jejichž financování je projektové a nestabilní.
Environmentální zdraví (HC.6.6) — monitoring a intervence v oblasti kvality ovzduší, vody, hluku a bezpečnosti potravin — je v ČR strukturálně podfinancováno. V Česku přetrvává problém s překračováním limitů prachových částic (PM2.5 a PM10) v průmyslových regionech Moravskoslezského a Ústeckého kraje; OECD odhaduje, že environmentální rizikové faktory (ovzduší, voda, pracovní prostředí) se podílejí na preventabilní mortalitě v řádu jednotek procent celkové mortality. Přesto výdaje na aktivní environmentální zdravotní politiku zůstávají marginální.
Pandemická připravenost (HC.6.5) prošla dramatickým cyklem. V roce 2020–2021, na vrcholu pandemie COVID-19, česká data SHA zaznamenala dočasný skok výdajů HC.6 až na 8,4 % běžných zdravotních výdajů (2021; v roce 2020 3,9 %, 2022 ještě 5,2 %) — mimořádné nákupy testů, vakcín, ochranných prostředků a koordinace krizových opatření se promítly do HC.6.5. Po odeznění pandemie se výdaje vrátily zpět pod průměr OECD. Tento jev — pandemický spike a následný propad — je vidět ve většině zemí OECD, ale v ČR byl propad po pandemii hlubší než v zemích se strukturálně silnější preventivní infrastrukturou, protože česká čísla reflektovala nárazové výdaje, nikoliv trvalou kapacitu.
School-based a workplace health programs — HC.6.1 složka zaměřená specificky na mladé lidi a pracující populaci — jsou v ČR buď nepřítomné, nebo minimální. Finský model, kde prevence zaměřená na pracovní zdraví (occupational health) tvoří samostatný pilíř systému koordinovaný zaměstnavateli a státem, nebo britský model NHS Health Checks (preventivní prohlídky pro dospělé 40–74 let jako masový program) v ČR nemají ekvivalent. Preventivní prohlídky u praktického lékaře existují, ale jejich záchytnost je závislá na aktivitě pacienta a na kapacitě PL — a záchytnost chronicky nedosahuje potenciálu.
Strategie Zdraví 2030 versus realita úhradové vyhlášky
Strategický rámec Zdraví 2030, přijatý českou vládou v roce 2020, je ambiciózním dokumentem. Ve svém obsahu explicitně uznává, že prevence je v ČR podfinancována, a stanovuje jako jeden z cílů zvýšení podílu preventivních výdajů v systému. Dokument obsahuje konkrétní dílčí cíle v oblasti vakcinace, screeningu, zdravotní gramotnosti a životního stylu — a je v tomto smyslu kompatibilní s doporučeními WHO Health 2030 a s OECD doporučeními pro Českou republiku.
Problém je v operacionalizaci. Strategický rámec Zdraví 2030 je strategickým dokumentem vlády — nikoliv normativně závazným dokumentem pro systém zdravotního pojištění. Výdaje na zdravotnictví v ČR jsou z drtivé většiny (přes 80 %) určeny systémem veřejného zdravotního pojištění, jehož parametry nastavuje především úhradová vyhláška vydávaná Ministerstvem zdravotnictví každý rok. Úhradová vyhláška ale nevymezuje objem výdajů na prevenci jako procento celkových výdajů — stanovuje výkonové sazby, kapitace a paušály pro konkrétní výkony a poskytovatele. Prevence v úhradové vyhlášce existuje jako souhrn konkrétních kódů (preventivní prohlídka, screeningové vyšetření, vakcinace), ale nikoliv jako strategická alokační kategorie s cílovým podílem.
Tento konstrukční nedostatek je klíčový. Ve státech s výrazně vyšším podílem HC.6 — ve Finsku, ve Velké Británii, v Itálii — je výdaj na prevenci buď explicitně chráněn jako rozpočtová položka (ring-fenced v britském NHS), nebo je realizován přes struktury, které jsou od systému nemocniční péče organizačně oddělené (finská pracovní zdravotní péče, italská ASL preventivní odělení). V ČR systém postrádá mechanismus, který by zabraňoval tomu, aby tlak na akutní lůžkovou péči a na lékový rozpočet systematicky vytlačoval preventivní investici.
Každoroční negociace úhradové vyhlášky je de facto soutěží o zdroje mezi poskytovateli. Nemocniční lobby s desítkami tisíc zaměstnanců a politicky viditelným dopuem na kapacitu akutní péče má v tomto vyjednávání nesrovnatelně silnější pozici než prevence — abstraktní kategorie, jejíž výsledky jsou viditelné v horizontu deseti až dvaceti let. Tento politicko-ekonomický mechanismus vysvětluje, proč strategie říkají jedno a úhradová vyhláška dělá druhé.
Analogická situace platí pro Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb (NRPZS). Registr věrně eviduje poskytovatele preventivní péče — screeningová centra, vakcinační ordinace, pracoviště KHS — ale neobsahuje populační cíle pro výdajový podíl, ani mechanismus, který by automaticky alokoval zdroje do prevence v poměru ke strategickým cílům. NRPZS je tedy datová infrastruktura bez funkce alokačního regulátoru.
Co Česko dělá dobře — onkologický screening, NRPZS, KHS surveillance
Poctivá analýza musí uznat, že v rámci svých 2,7 % Česko dosahuje v některých oblastech prevence nadprůměrných výsledků — a tyto oblasti stojí za pojmenování, protože ilustrují, co funguje a proč.
Onkologický screening je oblastí, kde se česká investice projevuje v měřitelných výsledcích. Národní program mammografického screeningu karcinomu prsu, spuštěný v roce 2002 a systematicky rozšiřovaný, dnes pokrývá ženy od 45 let každé dva roky; záchytnost programu přesahuje 60 % cílové populace a detekce časných stadií karcinomu prsu v posledních dvou dekádách roste — což se odráží ve zlepšujícím se přežívání. Screeningový program kolorektálního karcinomu (TOKS od 50 let, po 55 letech kolonoskopie), spuštěný v roce 2000, patří k nejstarším v Evropě; záchytnost je stále pod optimem (okolo 30–35 % cílové populace), ale program existuje, je hrazen z pojistných prostředků a data z Národního onkologického registru umožňují jeho průběžné hodnocení. Cervikální screening (cytologie, od roku 2020 HPV test) prošel modernizací a doporučení odpovídá evropskému standardu.
Vakcinační program je druhá silná stránka — ovšem s výraznou trhlinou.
Česko má vysokou záchytnost povinného dětského očkování (DTP, polio, hepatitida B, Hib), která se u jednotlivých antigenů dlouhodobě pohybuje kolem 95 %. U MMR vakcíny (spalničky-příušnice-zarděnky) ale proočkovanost dvouletých dětí v posledních letech klesla pod 92 % — tedy pod práh kolektivní imunity proti spalničkám, který WHO odhaduje na 95 %. Chřipková vakcinace seniorů je naopak slabou stránkou: záchytnost u osob 65+ se v ČR dlouhodobě drží kolem 22 %, zatímco průměr OECD je 47 % a cíl WHO 75 % pro tuto věkovou skupinu. Detailní rozbor obou indikátorů, včetně mezinárodního srovnání a politických nástrojů, viz samostatný článek o populačním očkování.
Hygienická surveillance vedená krajskými hygienickými stanicemi (KHS) a Státním zdravotním ústavem (SZÚ) tvoří páteřní infrastrukturu epidemiologického dohledu. ČR v tomto ohledu disponuje fungujícím systémem, který rychle reagoval při pandemii COVID-19, zajišťuje monitoring infekčních onemocnění a hlásí do evropských systémů (ECDC). Tato infrastruktura je výsledkem desetiletí investic a institucí, které přestály politické cykly.
Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb (NRPZS) a síť onkologických, kardiovaskulárních a dalších národních registrů tvoří datovou základnu, která je v mezinárodním srovnání nadstandardní. Česko sbírá dlouhodobá data o výsledcích péče, která mnoha zemím chybí; tato datová kvalita je předpokladem evidence-based zdravotní politiky — včetně hodnocení efektivity preventivních programů.
Co spojuje tyto úspěšné prvky? Každý z nich má jasnou institucionální garanci, je zakotven buď v zákoně nebo v trvalé úhradě z pojistných prostředků, a je monitorován pomocí populačních dat. Právě to v oblasti komunitní prevence, environmentálního zdraví a school-based programů chybí.
Co Česko zanedbává — komunitní prevence, school-based, environmentální zdraví
Druhou stranu bilance tvoří oblasti, kde je česká investice systematicky nedostatečná — a kde právě absence investice koreluje s horšími výsledky v populačních indikátorech.
Kouření (viz indikátor kuráctví denní v dashboardu) je v ČR stále nad průměrem OECD. Česko nemá od roku 2017 funkční výraznou kampaň zaměřenou na snižování prevalence kouření s populačním dosahem — posledním výraznějším opatřením byl zákon o zákazu kouření ve veřejných prostorách (2017), který skutečně měl měřitelný efekt na záchytnost kuřáků v hospitalizovaných skupinách. Avšak komunitní podpora odvykání, poradenství na primární péči a cenově dostupné substituční terapie nejsou systematicky dostupné ve všech krajích. Výdaje na HC.6.1 ve složce odvykání kouření jsou v ČR výrazně pod průměrem zemí, které dosahují nízké prevalence kouření (Irsko, Norsko, Finsko — kde jsou programy odvykání hrazeny nebo silně dotovány).
Alkohol (viz indikátor alkohol — spotřeba) je v ČR jednoznačně problémem: ČR pravidelně obsazuje přední místa v mezinárodním srovnání spotřeby čistého alkoholu na dospělého. Preventivní intervence v oblasti alkoholu (HC.6.1) jsou ve srovnání s alkoholickými zeměmi jako Finsko nebo Irsko — kde byly zavedeny kombinované přístupy zahrnující zdanění, věkové limity, marketingová omezení a dostupné poradenství — česká preventivní politika velmi fragmentovaná. Alkohol přispívá k cirhóze jater, nádorům, kardiovaskulárním onemocněním a úrazům — všechny tyto kategorie jsou viditelné v indikátorech preventabilní mortality.
Preventabilní mortalita (viz indikátor mortalita preventabilní) v ČR zůstává nad průměrem OECD. Preventabilní mortalita je mortalita z příčin, u nichž je vědecky prokázáno, že by ji bylo možné efektivní intervencí předejít — patří sem kardiovaskulární onemocnění, diabetes, chronické plicní choroby, některé nádory a zranění. Podíl preventabilní mortality na celkové standardizované mortalitě v ČR je strukturálně vyšší než v zemích jako Finsko nebo Španělsko — přičemž právě tyto země investují do prevence podstatně více.
Environmentální zdraví je oblastí, kde česká data ukazují jasný problém: Moravskoslezský kraj má jedny z nejvyšších koncentrací PM2.5 v Evropské unii, ovlivněných průmyslovými emisemi a topením pevnými palivy. WHO a OECD propojují dlouhodobou expozici PM2.5 s respirační mortalitou, kardiovaskulárními onemocněními a kognitivním poškozením. Výdaje HC.6.6 na aktivní snižování expozice a na monitoring jsou v ČR fragmentovány mezi ČHMÚ, ČOI a KHS — bez koordinovaného finančního rámce.
School-based prevence — zdravotní vzdělávání a screeningové aktivity přímo v prostředí škol — je v ČR realizována ad hoc, bez systémové vazby na zdravotní systém. Britský NHS má dedikované school nursing programy; finský systém integruje zdravotního pracovníka do každé základní školy. V ČR chybí oba modely a jejich ekvivalent je nenárokový, projektově financovaný a pokrývá zlomek potřeby.
Mezinárodní srovnání: italský, britský a finský model
Tři země, které dosahují nejvyšší nebo výrazně nadprůměrné hodnoty HC.6 výdajů, nabízejí tři různé modely, z nichž každý je relevantní pro českou debatu.
Itálie (4,6 % HC.6 v roce 2023) se dlouhodobě drží výrazně nad průměrem OECD. To je na první pohled překvapivé, protože Itálie není zemí s výrazně vyšším celkovým zdravotním rozpočtem na HDP. Italský výsledek je strukturální: italský systém Servizio Sanitario Nazionale (SSN) je organizačně decentralizovaný na regiony a tyto regiony mají oddělené preventivní oddělení (Dipartimenti di Prevenzione) v rámci místních zdravotnických úřadů (ASL — Aziende Sanitarie Locali). Tato institucionální separace zajišťuje, že preventivní rozpočet není konkurentem lůžkové péče — jsou to oddělené struktury s odděleným financováním a vedením. Navíc italský systém tradičně zahrnuje do HC.6 rozsáhlé programy pracovního zdraví (medicina del lavoro) a environmentálního zdraví (ARPA — Agenzia Regionale per la Protezione Ambientale), které v českém systému buď neexistují, nebo jsou financovány mimo zdravotnictví.
Velká Británie (5,6 % v roce 2023, druhý nejvyšší podíl v OECD za Kanadou) dosahuje vysokého podílu HC.6 z jiného důvodu: NHS je daňově financovaný systém, kde vláda explicitně alokuje prostředky na Public Health England (nyní UKHSA a OHID — Office for Health Inequalities and Disparities). Ring-fencing — zákonné oddělení preventivního rozpočtu od léčebného — je v britském systému institutionalizován od reforem z roku 2013. Lokální orgány (Local Authorities) dostávají ze státního rozpočtu dedikovanou Public Health Grant, která je vyčleněna na prevenci a musí být tak použita. Tento mechanismus zajišťuje, že prevence v NHS nesoutěží o zdroje s urgentní medicinální nebo s lůžkovou kapacitou — je oddělena legislativně a rozpočtově. NHS Health Checks — preventivní prohlídky pro všechny dospělé ve věku 40–74 bez chronické diagnózy, každých pět let — jsou rozsáhlý populační program zachytávající kardiovaskulární riziko, diabetes a chronické plicní choroby.
Finsko (přibližně 4,5–5 % HC.6) kombinuje silný systém pracovní zdravotní péče (työterveyshuolto) — povinný pro zaměstnavatele, financovaný kombinací zaměstnaneckých příspěvků a státní spoluúčasti — s rozsáhlou sítí zdravotních stanic (terveyskeskus), kde primární péče a prevence jsou integrovány pod jednou střechou. Finský model je komunitní: prevence není centrálně organizovaný program, ale část každodenní dostupné péče v obci. Finskými zkušenostmi je obzvláště poučný Severní Karélie projekt (1972–2012) — populační intervence zaměřená na kardiovaskulární rizikové faktory (kouření, cholesterol, krevní tlak), která za čtyřicet let snížila kardiovaskulární mortalitu v cílové populaci o více než 80 % a stala se jedním z nejcitovanějších veřejnozdravotních úspěchů 20. století. Klíčem byl komunitní přístup s kombinací legislativních opatření, zdravotní výchovy, přístupu k zdravějším potravinám a primárně-preventivního poradenství.
Všechny tři modely sdílejí jeden strukturální prvek, který v českém systému chybí: institucionální separace preventivní funkce od léčebné funkce s dedikovanou rozpočtovou ochranou. Bez tohoto prvku preventivní výdaje podléhají každoroční soutěži o zdroje, ve které jsou vždy ve strukturální nevýhodě oproti akutní medicíně — jejíž výsledky jsou okamžitě viditelné, politicky citlivé a mediálně přítomné.
Návratnost investice: každá koruna do prevence vrací několik korun později
Ekonomická argumentace pro prevenci existuje a je solidní — přestože výpočty ROI (return on investment) preventivních programů jsou metodicky náročné a podléhají řadě citlivostních analýz. Uveďme několik konkrétních dokladů.
Studie OECD (Investing in Mental Health: Evidence for Action, 2014; Obesity and Economics of Prevention, 2010; Health at a Glance 2019 kapitola o prevenci) opakovaně uvádí obecný odhad, že jedna koruna investovaná do preventivního programu vrátí v průměru 2 až 4 koruny v ušetřených léčebných nákladech — přičemž tento poměr závisí na druhu intervence, časovém horizontu a zahrnutí nepřímých nákladů (ztráty produktivity, sociální péče). Pro některé vysoce efektivní intervence (vakcinace, odvykání kouření) je ROI výrazně vyšší.
Vakcinace je v ekonomice zdravotnictví nejlépe zdokumentovanou preventivní investicí. ECDC odhaduje, že eliminace spalniček a příušnic vakcinačním programem ušetřila EU stovky milionů euro ročně v přímých léčebných nákladech a v ušetřené pracovní neschopnosti. Program HPV vakcinace dívek (od roku 2012 hrazen i v ČR) výrazně snižuje incidenci cervikálního karcinomu — který je jinak léčen chirurgicky, radioterapií a chemoterapií za náklady v řádu statisíců až milionů korun na pacientku, přičemž úspěšnost léčby pokročilých stadií je omezená.
Onkologický screening je ekonomicky komplikovanější případ: screening záchytí nádory v časném stadiu, ale zároveň záchytí nádory, které by nikdy nezpůsobily klinické příznaky (overdiagnóza) — a léčba těchto záchytů není nutná, ale generuje náklady. Přes tuto komplikaci prevailing evidence ukazuje, že mammografický screening ve věkovém rozsahu 45–74 let a kolorektální screening po 50 letech mají pozitivní poměr přínosů a škod a jsou nákladově efektivní v kontextu zemí OECD.
Kardiovaskulární prevence — kontrola hypertenze, cholesterolu a diabetu — je oblastí s obrovskou populační zátěží v ČR. Infarkt myokardu nebo CMP je katastrofická zdravotní událost s průměrnými přímými léčebnými náklady v řádu statisíců korun na akutní epizodu, plus rehabilitace, invalidizace, pečovatelská zátěž. Každý zachycený a správně léčený hypertenzní pacient nebo pacient s prediabetem, který neprogreduje do plně rozvinutého onemocnění, představuje ušetření v rozsahu stovek tisíc až milionů korun v celoživotních nákladech. Záchytnost hypertenze v ČR přitom stále nedosahuje potenciálu — v primární péči je evidováno kolem 1,5 milionu hypertoniků, ale odhadovaná prevalence nekontrolované hypertenze je výrazně vyšší.
Jeden specificky český kontext je pracovní neschopnost a invalidita. Česká republika má relativně vysokou míru pracovní neschopnosti a invalidita — zejména u diagnóz souvisejících s pohybovým aparátem, duševními onemocněními a kardiovaskulárními chorobami — generuje přímé náklady pro ČSSZ (České správy sociálního zabezpečení) a pro zaměstnavatele. Velká část těchto stavů je preventabilní intervencemi, které patří do HC.6 — pracovní zdravotní péče, primárně preventivní poradenství, včasná detekce rizikových faktorů. Investice do prevence tedy snižuje nejen zdravotní výdaje, ale i náklady sociálního systému — a tato provázanost mezi zdravotním systémem a sociálním systémem je v českých politických diskuzích chronicky nedostatečně zohledněna.
Lze tedy říci: Česko by zvýšením podílu HC.6 z 2,7 % na například 4,5 % (přibližně finská úroveň) ušetřilo v horizontu 15–20 let v přímých léčebných nákladech částku, která by investici mnohonásobně pokryla. Tato kalkulace není politickým sloganem — je to metodologický odhad s rozsáhlou literaturou za sebou, byť přesný výpočet pro ČR by vyžadoval populační modelování.
Reformní agenda: parametrizace cíle, vyčlenění rozpočtové kapitoly, EU Health Promotion fond
Co konkrétně by muselo nastat, aby se česká preventivní investice dostala z 2,7 % na úroveň srovnatelnou s OECD průměrem — nebo ideálně na úroveň nejlepších zemí? Identifikujeme čtyři vzájemně se posilující reformní kroky.
Krok první: explicitní cíl ve formě závazného procenta. Česko dnes nemá žádný závazný cíl pro podíl preventivních výdajů. Strategický rámec Zdraví 2030 takový cíl neobsahuje v číselné podobě. Prvním reformním krokem by bylo jeho zakotvení — buď jako nelegislativní cíl vládního usnesení (slabší varianta) nebo jako parametrický cíl přímo v zákoně o veřejném zdravotním pojištění (silnější varianta). Konkrétní cíl: 5 % běžných zdravotních výdajů do roku 2035 — tedy přibližně zdvojnásobení dnešního stavu a dosažení úrovně blížící se skandinávskému průměru. Tento cíl by byl ambiciózní, ale dosažitelný, pokud je podpořen mechanismem financování.
Krok druhý: vyčlenění (ring-fencing) preventivního rozpočtu. Inspirací je britský model Public Health Grant. V ČR by to znamenalo vyčlenění dedikované kapitoly ve zdravotním pojistném systému — nebo ve státním rozpočtu přes Ministerstvo zdravotnictví — která je explicitně chráněna před přerozdělením do léčebné péče. Technicky by to mohlo mít formu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění (zákon č. 48/1997 Sb.), která by stanovila minimální podíl prostředků pojišťoven alokovaných na výkon hc.6 programů. Tento mechanismus by zároveň vyřešil problém každoroční soutěže o zdroje v dohadovacím řízení — prevence by měla garantovaný minimální objem, nikoliv jen soutěžní pozici.
Krok třetí: institucionální posílení preventivní infrastruktury. Hygienické stanice a Státní zdravotní ústav (SZÚ) jsou klíčovými aktéry HC.6 v ČR, ale jejich kapacity jsou od devadesátých let systematicky podfinancovány. Přes propad po transformaci a roky seškrtů prošly KHS fiskální konsolidací, která omezila jejich schopnost realizovat aktivní komunitní prevenci. Restrukturalizace SZÚ jako centra excelence pro veřejné zdraví s dostatečnými analytickými a komunikačními kapacitami, kombinovaná s posílením KHS jako regionálních preventivních platforem, je nezbytnou infrastrukturní podmínkou pro smysluplné zvýšení HC.6 výdajů.
Krok čtvrtý: využití EU fondů pro zdravotní podporu. Evropská unie disponuje v programovém období 2021–2027 programem EU4Health s rozpočtem přes 5 miliard euro, z nichž část cílí právě na zdravotní podporu a prevenci. Česko v dosavadní implementaci EU4Health patří mezi méně aktivní čerpatelé ve srovnání s Polskem, Rumunskem nebo Bulharskem, které implementovaly rozsáhlejší preventivní projekty. Systematické čerpání EU4Health prostředků — spolu s ESF+ (Evropský sociální fond plus), který může financovat sociálně-determinantové intervence včetně zdravotní gramotnosti — by mohlo doplnit domácí financování a urychlovat budování preventivní infrastruktury.
Krok pátý: datová základna a hodnocení efektivity. Reformní agenda nemůže být pouze vstupní (kolik peněz do prevence) — musí být i výstupní (jaké výsledky prevence přináší). Česko má solidní datovou infrastrukturu národních registrů; chybí explicitní metodický rámec pro evaluaci preventivních programů s definovanými výstupními indikátory (záchytnost screeningu, vakcinační pokrytí, záchytnost hypertenze, prevalence kouření) a s pravidelnou publikací výsledků. Bez tohoto rámce je obtížné politicky obhájit rostoucí preventivní rozpočet — protože výsledky jsou v horizontu let, ne týdnů.
Závěrečná a nejsilnější reformní doporučení pak spočívá v propojení všech kroků v jednom legislativním okamžiku. Novela zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, která by zakotvila minimální podíl preventivních výdajů (HC.6 ekvivalent ve výši 5 % běžných výdajů do roku 2035), stanovila mechanismus oddělené evidence a vykazování těchto výdajů, a propojila plnění cíle s výroční zprávou MZ předkládanou Parlamentu — by systémově změnila trajektorii. Tento parametrický zásah je malý ve formátu (novelizace jednoho paragrafu), ale velký ve svém signálním efektu: říká systému, jaké hodnoty sleduje a která alokace je chráněna.
Paralela se strategií Zdraví 2030 je záměrná: strategický rámec bez operativního mechanismu je proklamace. Novela zákona o zdravotním pojištění s konkrétním procentuálním cílem je operativní mechanismus. Obojí je potřeba — ale v pořadí, kde zákon operacionalizuje strategii, nikoliv nahrazuje ji.
Indikátor výdaje na prevenci jako % běžných výdajů na zdravotnictví, nově zařazený do dashboardu HSPA Monitoru, bude tuto trajektorii sledovat každoročně. Spolu s indikátory preventabilní mortality, denního kuráctví, spotřeby alkoholu a záchytnosti screeningových programů (screening prsu, screening kolorekta, dětské vakcinace) tvoří výdajový indikátor komplexní pohled na to, jak Česko investuje do udržitelného zdraví populace — a zda tato investice přináší výsledky. Pokud 2,7 % zůstane konstantou, zůstanou konstantami i výsledky, které se za tímto číslem skrývají.