Rok 2026 je v hospodaření veřejného zdravotního pojištění zlomový. Po čtyřech letech, kdy si systém udržoval křehkou rovnováhu díky přesahům z minulosti, navýšení platby státního pojištěnce a postupnému tání rezervních fondů, otevírá se před tvůrci politiky nepříjemná pravda: parametrický model financování českého zdravotnictví dosáhl svého stropu. Příjmy z veřejného zdravotního pojištění rostou rychleji než HDP, výdaje rostou ještě rychleji a ani opakované navyšování platby státního pojištěnce — která v 2026 dosahuje cca 155 mld. Kč ročně po valorizaci na 2 188 Kč/měsíc/osobu — nepřekrývá rozdíl. Plánovaný deficit systému pro 2026 podle zdravotně pojistných plánů zveřejněných na podzim 2025 se pohybuje v rozmezí přibližně 12 až 19 mld. Kč (samotná VZP plánuje deficit 12,7 mld. Kč podle ZPP 2026 ze 20. 10. 2025; celosystémové odhady Svazu zdravotních pojišťoven s nedoplatky dosahují cca 19 mld. Kč). Tento článek vysvětluje, kde deficit vzniká, kdy dojdou rezervy, jaké páky má vláda k dispozici a co se rýsuje v parlamentní diskusi, kterou pravděpodobně ovládne volební cyklus 2025/2026.
Zdroj: ZPP VZP 2026 (20. 10. 2025), Svaz zdravotních pojišťoven ČR, reporting pojišťoven podzim 2025.
Bilance 2026: 41 mld. nárůst výdajů, 29 mld. nárůst příjmů
Veřejné zdravotní pojištění není daň — je to účelově vázaný transfer mezi pojištěnci, zaměstnavateli, státem a sedmi pojišťovnami, definovaný zákonem č. 48/1997 Sb. Rozpočet veřejného zdravotního pojištění tvoří součet rozpočtů sedmi pojišťoven (VZP a šest zaměstnaneckých). MZ ČR a MF ČR sestavují souhrnný pohled na hospodaření; zdravotně pojistné plány jednotlivých pojišťoven předkládá vláda Poslanecké sněmovně, která je projednává a schvaluje podle § 6 odst. 11 zákona č. 551/1991 Sb. (VZP) a § 15 odst. 11 zákona č. 280/1992 Sb. (zaměstnanecké pojišťovny) souběžně s návrhem státního rozpočtu.
Pro 2026 je obraz následující:
- Plánované příjmy systému ~556 mld. Kč (+29 mld., +5,5 % oproti 2025)
- Plánované výdaje systému ~568 mld. Kč (+41 mld., +7,1 % oproti 2025)
- Plánovaný deficit dle agregovaných ZPP 2026 cca 12–19 mld. Kč (VZP samostatně 12,7 mld. Kč; součet plánů včetně nedoplatků dle SZP ČR ~19 mld. Kč)
- Stav rezervních fondů na konci 2025 dle reportingu pojišťoven ~32 mld. Kč (z toho VZP ~23 mld., zaměstnanecké pojišťovny souhrnně ~9 mld.)
- Run-rate vyčerpání rezerv ~2 roky při deficitu cca 15 mld./rok a nezměněných parametrech
Příjmovou stranu rozpočtu tvoří tři proudy. Pojistné zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných činí cca 65 % příjmů. V 2026 to je ~362 mld. Kč. Sazba pojistného je 13,5 % vyměřovacího základu (4,5 % zaměstnanec, 9 % zaměstnavatel) a v zákoně se v této výši neměnila po celou dobu účinnosti zákona č. 592/1992 Sb. (tj. od jeho účinnosti v roce 1993) — což je samo o sobě signifikantní. Platba státu za státní pojištěnce tvoří přibližně 28 % příjmů. V 2026 to je cca 155 mld. Kč. Stát platí pojistné přibližně za 5,9 mil. státních pojištěnců (děti, důchodci, osoby na rodičovské, evidovaní nezaměstnaní a další zákonem vymezené kategorie podle § 7 zákona č. 48/1997 Sb.) z prostředků státního rozpočtu — od 1. ledna 2026 v sazbě 2 188 Kč/měsíc/osobu (2024: 2 085 Kč; 2025: 2 127 Kč). Příjmy z přerozdělování (vyrovnávání rizikových profilů pojišťoven podle § 21a zákona č. 592/1992 Sb.) jsou neutrální v souhrnu, ale přesouvají miliardové objemy mezi VZP a zaměstnaneckými pojišťovnami.
Výdajová strana je dominována úhradami péče (~94 % výdajů, 535 mld. Kč v 2026), drobně provozem pojišťoven (~3,2 %) a náhradami při neoprávněně vykázané péči, regresy a opravnými položkami. Dynamiku výdajů určuje úhradová vyhláška: v 2026 jsou parametry inflačně navýšeny o ~3 %, ale skutečný nárůst výdajů — taženy rostoucí cenou personálu (mzdový růst v sektoru zdravotnictví v 2025 ~7,5 %), cenou centrově hrazených léčiv (+11–14 % meziročně) a růstem objemu péče v lůžkovém i ambulantním segmentu — výrazně přesahuje plán.
Pozn.: Výdaje 568 mld Kč (~94 % úhrady péče), provoz pojišťoven ~3,2 %. Mzdový růst sektoru 2025: ~7,5 %; centrová léčiva +11–14 % meziročně. Zdroj: ZPP VZP 2026, SZP ČR, MF ČR.
Proč příjmy nestíhají: tři strukturální tlaky
Předpokládaný deficit 12,2 mld. Kč není anomálií, ale výsledkem tří strukturálních tlaků, které se v 2025–2026 sečetly.
Demografie. ČR stárne. Podle ČSÚ podíl populace ve věku 65+ dlouhodobě roste a dosahuje v polovině 2020. let okolo 21 % (přesný roční údaj je třeba dohledat v aktuální projekci ČSÚ Projekce obyvatelstva ČR, střední varianta předpokládá pokračující nárůst podílu 65+ k cca 23 % v roce 2030). To, že starší věkové kohorty čerpají v průměru násobně více zdravotní péče na osobu než kohorty ekonomicky aktivní, je doloženo opakovaně v reportech ÚZIS a OECD (konkrétní násobek se mezi metodikami liší podle toho, zda zahrnujeme dlouhodobou péči a lázně). Demografický tlak je tak strukturálně jednou z hlavních příčin meziročního růstu výdajů, aniž by zatím v ČR existoval jeden veřejný odhad jeho samostatného příspěvku k růstu úhrad publikovaný primárním zdrojem.
Cena nových léčiv a centrově hrazené péče. Centrově hrazená léčiva (CHL — onkologika, biologika, ATMP, terapie vzácných onemocnění) tvoří významnou část výdajů na léčiva a jejich meziroční dynamika je v posledních letech opakovaně dvouciferná (přesný procentní růst za 2024 a 2025 je třeba dohledat ve výročních zprávách SÚKL a v podkladech jednotlivých pojišťoven; konkrétní čísla byla z tohoto odstavce odstraněna, dokud nebudou doložena primárním zdrojem). Důvodem akcelerace nákladů není zvýšená preskripce, ale nástup nových generací léčiv (CAR-T terapie, GLP-1 agonisti pro obezitu/diabetes, nové imunoterapeutické režimy v onkologii) s vysokou cenou na pacienta. SÚKL stanovuje maximální cenu v rámci HTA, ale nové léčebné modality systém nutí absorbovat nové nákladové vrstvy bez možnosti přesměrovat z jiného segmentu.
Mzdový tlak ve zdravotnickém personálu. Po memorandu mezi vládou a Lékařským odborovým klubem — Svazem českých lékařů (LOK-SČL) z prosince 2023 byly sjednány víceleté nárůsty platů lékařů ve státem a krajem zřizovaných nemocnicích. Konkrétní procentní hodnoty mzdového růstu sektoru za jednotlivé roky byly z odstavce odstraněny, dokud nebudou doloženy primárním zdrojem (ČSÚ Průměrné mzdy, ÚZIS Personální kapacity). Mzdový tlak v ambulantní péči (praktici, ambulantní specialisté) se promítá do úhradové vyhlášky jen částečně — což přispívá k odlivu lékařů do soukromé sféry mimo systém VZP/SZP.
Co se stalo v dohodovacím řízení 2026
Dohodovací řízení pro úhradovou vyhlášku 2026 (zákon č. 48/1997 Sb., § 17) probíhalo v první polovině roku 2025 (zákonný termín pro dosažení dohody je dle § 17 odst. 5 do 30. června příslušného kalendářního roku; jednotlivé fáze a termíny svolává MZ ČR a jsou zveřejněny v Výsledcích dohodovacího řízení pro rok 2026 na webu mzd.gov.cz). Vstupní pozice se mezi pojišťovnami a poskytovateli rozcházely o jednotky až nižší desítky procent meziroční dynamiky úhrad; konkrétní souhrn vyjednávacích nabídek je veřejně doložen v zápisech jednání dohodovacího řízení a v podkladech MZ/ÚZIS publikovaných k DŘ 2026.
Dohoda byla nakonec dosažena pouze ve 3 z 15 segmentů: stomatologie, gynekologie a lékárenská péče (zdroj: MZ ČR — Výsledky dohodovacího řízení pro rok 2026). Ve zbývajících 12 segmentech vyhlášku autoritativně stanovilo MZ ČR vyhláškou č. 432/2025 Sb. ze dne 30. října 2025 s účinností od 1. 1. 2026. Tato situace — autoritativní rozhodnutí ve většině segmentů — je v posledních letech spíše pravidlem než výjimkou. V odborném komentáři k dohodovacímu řízení 2026 zaznívá opakovaně argument, že stávající mechanismus dohodovacího řízení je strukturálně závislý na ekonomické kondici pojišťoven: v přebytkových letech funguje, v deficitních se opírá o ministerské rozhodnutí, a tento režim přestává být dlouhodobě udržitelný.
Dohodovací řízení v současné podobě funguje v přebytkových letech; v deficitních se opírá o ministerské rozhodnutí. Mechanismus přestává být reformně udržitelný. — shrnutí opakovaného argumentu z odborné debaty 2025–2026
Rezervní fondy: kdy dojdou
Rezervní fond pojišťovny je institutem § 7 odst. 4 zákona 551/1991 Sb. (pro VZP) a § 18 zákona 280/1992 Sb. (pro SZP). Slouží k pokrytí krátkodobých výkyvů hospodaření a k jištění zákonné garance pojišťovny vůči pojištěncům. Jeho výše je definována v rozmezí 1,5–3,0 % objemu úhrad za poslední rok. V praxi pojišťovny dlouhodobě udržují rezervní fond nad zákonným minimem — VZP v posledních letech držela ~4 % výdajů.
Souhrnný stav rezervních fondů pojišťoven ke konci roku 2025 je dle veřejně dostupných odhadů (mediální shrnutí reportingu pojišťoven na podzim 2025) řádově na úrovni cca 30 mld. Kč, s dominantním podílem VZP (řádově přes 20 mld. Kč). Členění po jednotlivých zaměstnaneckých pojišťovnách (VoZP, ČPZP, OZP, RBP, ZPMV, ZPŠ) bylo z tohoto odstavce odstraněno, dokud nebude doloženo přímými odkazy na příslušné zdravotně pojistné plány nebo výroční zprávy.
Při scénáři ročního deficitu řádu 12–19 mld. Kč by se konsolidované rezervní fondy v průběhu let 2026–2028 začaly nezadržitelně tenčit a u některých zaměstnaneckých pojišťoven s menšími rezervami by se mohly přiblížit k zákonnému minimu rychleji než u VZP. V krajním případě by aktivace ozdravného mechanismu podle § 11 zákona č. 280/1992 Sb. (nucená správa, případně fúze pojišťoven nařízená MZ ČR) byla relevantním scénářem. Konkrétní časový horizont a pořadí pojišťoven, jichž by se to týkalo, je závislé na podrobném vývoji hospodaření, který tento článek nepředjímá.
Tři páky vlády: parametrická úprava, příjmová reforma, strukturální reforma
Vláda má pro řešení deficitu k dispozici tři typy páky. Každá má jinou politickou náročnost, jinou rychlost účinku a jiné poražené.
| Páka | Mechanika | Roční výnos | Rychlost | Politické náklady |
|---|---|---|---|---|
| 1 · Platba státu | +210 Kč/měs nad automatickou formuli | ~15 mld Kč | rychlá (1 rok) | otevření § 3c zák. 592/1992 Sb. |
| 2 · Sazba pojistného | 13,5 % → 14 % (beze změny od 1993) | ~10–13 mld Kč | rychlá (1 rok) | zaměstnavatelé + zaměstnanci |
| 3 · Nominální pojistné | 50–100 Kč/měs (NL model) | 5–11 mld Kč | střední (2 roky) | odmítáno — sociální dopad |
| 4 · Strukturální (efektivita) | DRG reforma, P4P, centralizace | 2–8 mld Kč | pomalá (3–5 let) | odpor poskytovatelů |
| Zdroj: zákony 592/1992 Sb. + 48/1997 Sb., ZPP VZP 2026, SZP ČR. Politická průchodnost závisí na volebním cyklu 2025/2026. | ||||
Páka 1: navýšení platby státního pojištěnce
Platba státního pojištěnce je nejviditelnější páka. Stanovuje ji § 3c zákona č. 592/1992 Sb. — od 1. 1. 2026 to je 2 188 Kč/měsíc/osobu (13,5 % z vyměřovacího základu 16 206 Kč). Vyměřovací základ se podle § 3c odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. automaticky valorizuje o součet růstu spotřebitelských cen a poloviny růstu reálných mezd (nikoliv pouze o CPI). Přesto rok od roku narůstá zaostávání reálné hodnoty platby vůči nákladovosti péče o státního pojištěnce.
Klíčový parametr: průměrné měsíční výdaje na péči o státního pojištěnce nejsou veřejně publikovány v jednotném řezu — k uchopení podílu, jakým platba státního pojištěnce kryje skutečné náklady, je nutné kombinovat data ÚZIS o struktuře nákladů podle věkových kohort a ZPP jednotlivých pojišťoven. Známé je, že platba státu (~155 mld. Kč) tvoří přibližně 28 % příjmů systému, zatímco státní pojištěnci tvoří podle ČSSZ a pojišťoven přibližně 55 % pojištěnců. Rozdíl mezi jejich podílem na příjmech a podílem na nákladech kryje redistribuční mechanismus (§ 21a zákona č. 592/1992 Sb. — přerozdělování pojistného) z pojistného ekonomicky aktivních pojištěnců.
Plné krytí deficitu řádu 15 mld. Kč navýšením platby státního pojištěnce by vyžadovalo přibližně dalších 210 Kč/měsíc/osobu nad rámec automatické valorizace — tedy mimořádné navýšení ze 2 188 Kč zhruba na 2 400 Kč (+9,7 %). Politicky se v dosavadní debatě rýsuje navýšení v jednotkách až nižších desítkách Kč/měsíc; mimořádné navýšení o stovky Kč v jednom roce by vyžadovalo otevření § 3c zákona č. 592/1992 Sb. nad rámec automatické valorizace. Konkrétní postoje politických stran se v průběhu volebního cyklu 2025/2026 vyvíjejí a tento článek je úmyslně neparafrazuje bez doložení primárního zdroje (programových dokumentů či hlasování ve Sněmovně).
Páka 2: navýšení sazby pojistného z vyměřovacího základu
Sazba 13,5 % je v zákoně č. 592/1992 Sb. od počátku jeho účinnosti (1993) a nebyla od té doby parametricky navýšena. Komparativní data OECD ukazují, že zdravotně-pojistné sazby v okolních zemích bývají vyšší: Německo se pohybuje v pásmu ~14,6 % + průměrný doplňkový příspěvek (data Spitzenverbandu GKV), Rakousko 7,65 % zaměstnanec + 7,65 % zaměstnavatel, Slovensko 14 %, Polsko 9 % se státním doplatkem; mezinárodní srovnání je nicméně závislé na definici základny a vyžaduje pečlivou metodickou poznámku, kterou tento odstavec záměrně ponechává otevřenou.
Navýšení sazby o 0,5 procentního bodu (na 14 %) by řádově zvýšilo příjmy systému zhruba o 13 mld. Kč ročně (orientační odhad: 0,5/13,5 z příjmů z pojistného ekonomicky aktivních pojištěnců ~362 mld. Kč), navýšení o 1 p. b. (na 14,5 %) by řádově vyneslo přibližně dvojnásobek. Toto je tedy nejúčinnější parametrická páka. Politicky je v ČR mimořádně citlivá — navýšení pojistného z vyměřovacího základu se obvykle vnímá jako daňové zvýšení. Konkrétní stranické pozice a parlamentní iniciativy by neměly být v článku parafrázovány bez doložení (programový dokument, sněmovní tisk, hlasování); za poslední roky se v parlamentu nepodařilo formálně předložit žádný návrh na zvýšení sazby pojistného z vyměřovacího základu.
Páka 3: nominální spoluúčast pojištěnce
Třetí páka — zavedení nominálního pojistného nebo regulačního poplatku ze strany pojištěnce — je politicky nejcitlivější. ČR má v tomto směru historicky konfliktní zkušenost: regulační poplatky zavedené v roce 2008 (Topolánkova vláda, novela zákona č. 261/2007 Sb.) byly postupně rušeny — nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 36/11 z roku 2013 byl zrušen poplatek za hospitalizaci, zákonem č. 369/2014 Sb. byly s účinností od 1. 1. 2015 zrušeny ostatní regulační poplatky (s výjimkou poplatku 90 Kč za pohotovostní službu). Podíl výdajů pacientů na zdravotnictví (out-of-pocket) zůstává podle OECD Health at a Glance v ČR dlouhodobě jedním z nižších v rámci OECD a v rámci zemí V4; konkrétní procentní hodnota se mezi vydáními OECD a národními účty zdraví (SHA) liší podle metodiky a roku — přesný údaj je třeba dohledat v poslední ročence ČSÚ Zdravotnické účty nebo OECD Health Statistics.
Reformní teze, která se v odborné debatě posledních let objevuje — nominální pojistné v rozsahu 100–200 Kč/měsíc/pojištěnec — by řádově generovala 12–25 mld. Kč ročně při ~10 mil. pojištěnců. Politická průchodnost je v ČR dlouhodobě nízká a v této chvíli nepřevažuje veřejně doložená podpora žádné z parlamentních stran; konkrétní stranické postoje by neměly být v článku parafrázovány bez odkazu na programový dokument nebo sněmovní hlasování.
Páka 4: strukturální úhradová reforma
Strukturální reforma znamená posunout úhradové mechanismy od fee-for-service / paušálu k value-based modelům: bundled payments (jeden balík za celou kompletní péči o pacienta s konkrétní diagnózou), pay-for-performance (bonifikace za měřitelné výsledky), kapitační platba s úpravou podle rizikovosti pacienta. ČR v tomto směru udělala dílčí kroky: bonusy za screeningové výkony u praktických lékařů, kapitace u praktiků (která ale není rizikově upravená a v praxi nepokrývá efektivně chronicky nemocné), bonifikace za péči v centrech vysoce specializované péče.
Problém strukturální reformy: účinky se projeví až s odkladem 3–5 let, vyžaduje revizi seznamu výkonů (134/1998 Sb.), zákona 48/1997 Sb. a celé úhradové vyhlášky. V krátkodobém horizontu řešení deficitu 2026 nepřinese. Je nicméně jediná z páek, která řeší příčinu (rostoucí náklady při klesající efektivitě), nikoliv jen symptom (deficit financování).
Co se rýsuje v parlamentní iniciativě 2025–2026
Aktuální legislativní pohyb v této oblasti je třístranný. (1) Dílčí novely zákona 48/1997 Sb. řeší jednotlivé parametry (rozšíření preskripce některých léčiv, úpravu spoluúčasti u zubních korunek, indikační kritéria CHL). Nemají ambici řešit deficit. (2) Debata o automatickém valorizačním mechanismu platby státního pojištěnce — místo CPI navázat platbu na agregovaný index „nákladovosti péče za státního pojištěnce" tedy na reálné výdaje, nikoliv na obecnou inflaci. Diskutuje se v odborné rovině, formální poslanecký návrh k datu článku ověřitelně neevidujeme. (3) Reforma DRG (DRG Restart) projektovaná ÚZIS pro 2027–2029 — strukturální páka s odkladovým efektem. Cílem je revize relativních vah CZ-DRG (poslední velká revize 2018), zavedení lepšího markeru komplikací a komorbidit (CC/MCC), podstatné rozšíření výkonů s monitorovanou kvalitou.
Existuje také evropská linie. Evropský prostor zdravotních dat (EHDS), jehož česká implementace běží 2025–2027, dlouhodobě vytvoří podmínky pro plošný monitoring efektivity péče napříč pojišťovnami a poskytovateli. Tento monitoring sám reformu úhrad nedělá, ale generuje datovou základnu, která ji teprve umožňuje. Bez něj zůstává reformní debata v doménách deklaratorních.
Co to znamená pro pacienta
V krátkodobém horizontu (2026–2027) pacient přímý dopad deficitu nepocítí. Rezervní fondy poslouží jako nárazník a úhradová vyhláška č. 432/2025 Sb. stanovuje pro 2026 dílčí navýšení úhradových mechanismů pro většinu segmentů (přesná procentní hodnota se mezi segmenty liší — bližší rozpis je v důvodové zprávě k vyhlášce zveřejněné na mzd.gov.cz). Pojištěnec tak v 2026 nebude vystaven plošnému omezení péče.
V středně dobém horizontu (2027–2029) se rizika koncentrují do dvou oblastí. Centrově hrazená léčiva: pokud se nezvedne strop na CHL, pojišťovny začnou významněji omezovat indikace u nově registrovaných léčiv s vysokou cenou — což pacientům s onkologickou nebo vzácnou diagnózou zúží přístup k terapii. Personální stabilita zdravotníků: pokud nebudou parametrické mzdové dohody dotaženy do ambulantního sektoru a do okresních nemocnic, prohloubí se odliv lékařů z deficitních krajů (Karlovarský, Ústecký, Liberecký). To se promítne do indikátorů dostupnosti — čekací doby, dojezd k specialistům, regionální variability mortality.
V dlouhodobém horizontu (2030+) bez strukturální úhradové reformy hrozí stejný cyklus jako v 2026: parametrické úpravy nestačí, deficit narůstá rychleji než HDP, rezervy se vyčerpávají. Demografická projekce ČSÚ Projekce obyvatelstva ČR střední varianta očekává další růst podílu kohorty 65+ minimálně do 40. let 21. století (přesný procentní podíl pro konkrétní rok je třeba dohledat v aktuální projekci ČSÚ — konkrétní procentní hodnoty pro 2030 a 2040 byly z tohoto odstavce odstraněny, dokud nebudou doloženy přímým odkazem na publikaci ČSÚ). Pokud zůstane sazba pojistného i platba státního pojištěnce na současné parametrické trajektorii, model financování přestane fungovat.
Co by občan měl vědět
Rok 2026 je první rok, kdy se v Česku otevřeně diskutuje o tom, že parametrický model financování zdravotnictví — sazba pojistného, platba státního pojištěnce, úhradová vyhláška — naráží na strop. Diskuse je ale stále převážně technická a uzavřená v kruzích pojišťoven, ministerstva, profesních asociací a několika expertů. Veřejná debata zatím nepostihla, že do 2030 bude český zdravotní systém potřebovat nějakou reformu, která zvedne příjmy o ~50–80 mld. Kč nebo razantně omezí výdaje. Žádná verze tohoto rozhodnutí nebude bezbolestná.
Politicky je rok 2026 zlomový proto, že (a) rezervní fondy ještě jistí, ale roztávají rychleji než kdy dříve; (b) demografický a inovační tlak se nezpomaluje; (c) volební cyklus 2025/2026 zvedne politickou atraktivitu rychlých řešení (navýšení platby státního pojištěnce, zachování benefitů pro státní pojištěnce); (d) strukturální reforma vyžaduje delší politické okno, než jeden volební cyklus.
Pacient se za to může zajímat ze dvou důvodů. Za prvé: jakákoli zvolená cesta — zvýšení platby státního pojištěnce, zvýšení sazby pojistného, zavedení nominálního pojistného, omezení rozsahu hrazené péče, zavedení value-based úhrad — má dopad na to, kolik zaplatí ze své kapsy a co dostane v základním pojistném balíčku. Za druhé: distribuční dopady jsou nerovnoměrné. Krajská variabilita dostupnosti péče (článek o NV 307/2012 Sb. v naší sekci „Jak (ne)funguje") se v deficitních letech prohlubuje — pojišťovny v napjatém rozpočtu méně investují do nasmlouvání nových poskytovatelů v odlehlých krajích a do bonifikací za péči v podstavu.
Pro tvůrce politik je sdělení strukturní. Parametrická páka (platba státního pojištěnce, sazba pojistného) řeší symptom, strukturální páka (úhradová reforma, value-based úhrady, racionalizace sítě nemocnic) řeší příčinu — ale s odkladem. Reforma, která se rozhodne jen pro jednu z páek, nestihne. Reforma, která se rozhodne pro obě, vyžaduje politické okno minimálně dvou volebních cyklů a stabilní koalici. Otázka není jestli, ale kdy a za jakou cenu.