Když se v Česku mluví o tom, kolik „stojí zdravotnictví", myslí se tím obvykle rozpočet veřejného zdravotního pojištění — částka, o které se každoročně vyjednává mezi MF, MZČR a sedmi pojišťovnami a která je výsledkem počtu pojištěnců, výše záloh za státní pojištěnce a plnění pojistného. Toto číslo je velké, ale zachycuje jen část pravdy. Skutečná spotřeba zdravotnictví v české ekonomice je širší: zahrnuje i státní rozpočet, krajské rozpočty, přímé platby pacientů (regulační poplatky, doplatky na léky, samoplátcovou stomatologii, brýle, lázně mimo nárok), připojištění a dotace. Aby se dalo říct, kolik to dohromady dělá, kdo to platí a na co, vznikl mezinárodní rámec System of Health Accounts (SHA). Český statistický úřad ho v ČR aplikuje ve své publikaci Výsledky zdravotnických účtů ČR, kterou každoročně publikuje s odstupem cca 18 měsíců po referenčním roce. SHA je nudné, technické a nezbytné pro každého, kdo chce mít na české zdravotnictví víc než dojem.
Zdroj: ČSÚ Výsledky zdravotnických účtů 2010–2024 (předběžná data, 2026), Eurostat hlth_sha.
Co je System of Health Accounts
SHA je společný účetní rámec OECD, Eurostatu a WHO, jehož aktuální verze SHA 2011 (nahradila SHA 1.0 z roku 2000) je závazná pro všechny členské státy. ČR jej zavedla pro statistiku publikovanou od roku 2010; metodicky tedy víme, že čísla z různých let jsou srovnatelná. Cílem SHA je třístupňově popsat tok peněz ve zdravotnictví — kdo, kolik, na co a komu — pomocí tří paralelních klasifikací, které lze proti sobě křížově srovnávat:
- HF (Health Financing) — schémata financování. Odpovídá na otázku, z kterého zdroje peníze pochází (veřejné pojištění, státní rozpočet, kraje, pacient, soukromé připojištění, dárci).
- HC (Health Care Functions) — funkce péče. Odpovídá na otázku, na jakou aktivitu se peníze utratily (léčebná péče, rehabilitace, dlouhodobá péče, léky a zdravotnické prostředky, prevence, administrativa systému).
- HP (Health Care Providers) — poskytovatelé. Odpovídá na otázku, kdo peníze inkasuje (nemocnice, ambulance, stomatologové, lékárny, domovy seniorů, zdravotní pojišťovny jako účetní jednotky).
Tatáž korunová částka se eviduje ve všech třech klasifikacích zároveň. Když si pacient v lékárně koupí léky na předpis, na které pojišťovna platí 70 % a on doplácí 30 %, SHA tento jeden tok zařadí: do HF.1.2 (compulsory contributory health insurance — 70 %) a HF.3 (out-of-pocket — 30 %), do HC.5.1 (pharmaceuticals), do HP.5.1 (retail pharmacy). Křížové tabulky pak umožňují odpovědi typu „kolik peněz utratíme na léky a z čeho jsou hrazené" nebo „jakou část výdajů ambulantní specialistů dostává přes pojištění a jakou napřímo od pacienta".
Kdo to platí — schémata financování (HF)
V českém SHA má dominantní postavení HF.1.2 — povinné kontributivní zdravotní pojištění, tedy příjmy sedmi zdravotních pojišťoven z pojistného od zaměstnanců, OSVČ, samoplátců a státu (za státní pojištěnce — důchodce, děti, studenty, nezaměstnané). Tato kategorie tvořila v roce 2024 73,8 % celkových výdajů na zdravotnictví (514,2 mld. Kč); právě výdaje pojišťoven mezi roky 2023 a 2024 vzrostly nejvíce — meziročně o více než 10 %, v absolutním vyjádření o 47,6 mld. Kč. Druhou veřejnou kapsou je HF.1.1 — vládní schémata (státní rozpočet přes MZČR a další resorty, krajské rozpočty), v roce 2024 11,8 % (81,9 mld. Kč; z toho státní rozpočet 71,2 mld. a krajské rozpočty 10,7 mld.); pokrývá specifické okruhy: hygienickou službu, ochranu veřejného zdraví, část kapitálových investic do nemocnic, vzdělávání zdravotníků, výzkum. Veřejné zdroje (HF.1.1 + HF.1.2) v ČR dohromady tvořily v roce 2024 85,6 % celku.
Soukromou stranu rozpočtu drží převážně HF.3 — přímé platby pacientů (out-of-pocket). Podle ČSÚ tvořily v roce 2024 13,6 % celkových výdajů (94,5 mld. Kč) — podíl se meziročně mírně snížil z 14,6 % v roce 2023, protože veřejné výdaje rostly rychleji než platby domácností. V mezinárodním srovnání to není výrazně podprůměrné číslo, jak se někdy uvádí — průměr EU se podle Eurostatu (2023) pohybuje kolem 14 %, takže ČR je zhruba na evropském průměru. Výrazněji pod průměrem je ČR až vůči OECD jako celku, kde out-of-pocket dosahuje téměř pětiny výdajů (kolem 19 %). Skutečně vysoký podíl mají jen některé státy — podle Eurostatu 2023 přesahuje 30 % v Bulharsku (35,5 %), Lotyšsku (35,1 %) a Řecku (34,3 %). Dashboard HSPA Monitoru klasifikuje český signál jako good, protože poměřuje hodnotu vůči průměru OECD; finanční ochrana pacienta je z pohledu out-of-pocket relativně silná, zejména díky širokému veřejnému balíku, ochrannému limitu na doplatky a regulačním cenám léčiv. To neznamená, že se OOP nehromadí na nějaké skupině pacientů (zejména senioři s polypragmazií doplácejí na léky více než průměr) — agregátní průměr některé vnitřní nerovnosti maskuje.
Zbylé schémata — HF.2.1 (dobrovolné soukromé zdravotní pojištění), HF.2.2 (zaměstnanecké benefity), HF.4 (zahraniční zdroje) — jsou v ČR marginální, dohromady pod 1 %. Chybí v Česku reálný trh dobrovolného připojištění, který by doplnil veřejný balík; to je strukturní rys, kterým se ČR liší od německého (přibližně 11 % populace má soukromé pojištění místo veřejného), nizozemského (povinné soukromé pojištění s veřejnou regulací) i francouzského systému (rozšířené complémentaire pojištění pokrývající doplatky). Většina českých „připojištění", která pojišťovny prodávají, je úzce specifikovaná nadstavba (lepší pokoj, telekonzultace, sportovní úrazy v zahraničí), ne strukturální alternativa.
Na co se to utratí — funkce péče (HC)
Funkční klasifikace HC odpovídá na otázku, co jsme za zdravotní peníze koupili — a v české struktuře dlouhodobě dominují dvě kategorie. HC.1 — léčebná péče (curative care) tvořila v roce 2024 54,2 % celkových výdajů (377,7 mld. Kč) a člení se na lůžkovou (HC.1.1, akutní hospitalizace v nemocnicích) a ambulantní (HC.1.3, návštěvy u praktiků a specialistů). Lůžková akutní péče je v Česku tradičně silnější složkou než ambulantní v evropském srovnání — vyplývá to z hustoty nemocnic, struktury kardiocenter, iktových center, onkologických center a relativně vysoké hospitalizovanosti (článek Hospitalizujeme nejvíc tento jev rozebírá detailně).
Druhou velkou kategorií jsou HC.5 — zdravotnické zboží, prakticky synonymum pro HC.5.1 léky a HC.5.2 zdravotnické prostředky (brýle, sluchadla, ortopedické pomůcky). Léky a zdravotnické zboží tvořily v roce 2024 15,6 % celkových výdajů (108,4 mld. Kč) — dlouhodobě je to v OECD nadprůměr a podobá se to německému, francouzskému i polskému profilu. Z této kategorie zhruba 70 % proudí přes veřejné pojištění (HF.1.2) a 30 % přes přímé platby pacientů (HF.3) — proto má léková regulace SÚKL takový systémový dopad.
Třetí významnou kategorií je HC.3 — dlouhodobá péče (long-term care). Ta má v SHA dvě strany — zdravotní (HC.3.1, hrazenou primárně z veřejného pojištění a státního rozpočtu; v roce 2024 podle ČSÚ 92,9 mld. Kč, tj. 13,3 % zdravotních výdajů) a sociální (HC.R.1, eviduje se odděleně mimo těchto 696,7 mld., zahrnuje příspěvky na péči podle zákona č. 108/2006 Sb.). Český systém má dlouhodobou péči rozdělenou mezi MZČR a MPSV — to je z hlediska SHA vidět jako dvě paralelní finanční toky pro tutéž péči, což je systémově neefektivní. Diskuse o integraci zdravotní a sociální péče ve stáří je dlouhodobá, ale strukturně se málo posouvá; SHA data ji ovšem činí měřitelnou (kolik se utratí na obou stranách dohromady, jaká je dynamika).
Zbývající kategorie — HC.2 rehabilitace (2024: 38,0 mld., 5,5 %), HC.4 ancillary services (laboratoře, zobrazovací metody mimo hospitalizace; 35,4 mld., 5,1 %), HC.6 prevence a HC.7 governance/administration — tvoří dohromady kolem 17 %. Z nich je z reformního pohledu nejcitlivější HC.6 prevence: v českém systému tvořila v roce 2024 jen 3,1 % celkových výdajů (21,4 mld. Kč), což je zhruba na úrovni OECD průměru, ale v podstatě nereformuje strukturu, kterou bychom potřebovali — přesun od léčby k prevenci. Správa systému (HC.7) tvořila v roce 2024 jen 1,9 % (12,9 mld. Kč), což je v rámci OECD relativně úsporné (Německo kolem 5 %, USA 8 %).
Komu to teče — poskytovatelé (HP)
Třetí klasifikace, HP, ukazuje, do kterého typu organizace peníze nakonec doputují. HP.1 nemocnice dominují s podílem kolem 40 % celkových výdajů na zdravotnictví — to je vyšší podíl než průměr OECD (kolem 36 %) a je strukturní důsledek hospitalizovanosti. HP.3 ambulantní péče (HP.3.1 ordinace praktiků, HP.3.2 specialisté, HP.3.4 stomatologové, HP.3.5 paramedicínské profese) tvoří dalších 20–22 %. HP.5 maloobchod — především lékárny — drží kolem 14 %. HP.2 zařízení dlouhodobé péče (LDN, sociální zařízení s ošetřovatelskou složkou) jsou marginálnější v zdravotní statistice (kolem 5 %), zbytek leží v sociální statistice MPSV. HP.6 péče o veřejné zdraví (KHS, SZÚ) tvoří kolem 1 %; HP.7 administrativa systému (zdravotní pojišťovny jako účetní jednotky) další 2,5 %.
Tyto poměry jsou strukturně velmi stabilní v čase — v podstatě se za posledních deset let pohnuly v jednotkách procent. Větší pohyby nastávají uvnitř kategorií: v HP.1 narůstá podíl center vysoce specializované péče, v HP.3 narůstá podíl stomatologie placené napřímo, v HP.5 narůstá podíl OTC léků a kosmetických přípravků. SHA tyto vnitřní pohyby zachycuje jen omezeně — pro jejich detail je nutné jít do podkladových dat ÚZIS (Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb) a SÚKL.
HF · Kdo platí
- HF.1.2 — povinné pojištění 73,8 %
- HF.3 — z kapsy pacienta 13,6 %
- HF.1.1 — vládní schémata 11,8 %
- HF.2 — soukromé pojištění 0,9 %
HC · Na co se utratí
- HC.1 — léčebná péče 54,2 %
- HC.5 — léky a zdrav. zboží 15,6 %
- HC.3 — dlouhodobá zdravotní péče 13,3 %
- HC.6 — prevence 3,1 %
- Ostatní (rehab. 5,5 + doplňkové 5,1 + správa 1,9) ~13,9 %
HP · Komu to teče (řádový profil)
- HP.1 — nemocnice ~40 %
- HP.3 — ambulantní péče 20–22 %
- HP.5 — maloobchod (lékárny) ~14 %
- HP.2 — zařízení dlouhod. péče ~5 %
- Ostatní (KHS, SZÚ, administrativa) ~20 %
Zdroj: ČSÚ, Výsledky zdravotnických účtů v ČR v letech 2010–2024 (předběžná data publikovaná 11. 6. 2026; staženo 14. 6. 2026). Podíly HF (financování) i HC (druh péče) odpovídají referenčnímu roku 2024 přesně. Podíly HP (poskytovatelé) jsou řádový dlouhodobý profil — detailní rozpad podle typu poskytovatele předběžná vlna 2024 nezveřejnila, je dostupný až v plné publikaci (naposledy za rok 2023) a v čase se mění jen v jednotkách procent.
Mezinárodní srovnání — kde je Česko
V mezinárodním srovnání je české zdravotnictví vůči HDP podprůměrné a strukturně výrazně veřejné. Tři čísla, která to shrnují — všechna z Eurostatu, aby se nemíchaly metodiky:
Celkové výdaje na zdravotnictví jako podíl HDP — od 2. září 2026 lze poprvé srovnávat země v referenčním roce 2024. Eurostat toho dne aktualizoval celou řadu hlth_sha11_* a rok 2024 vykázalo 28 zemí; ČR má 8,46 % HDP (2023: 8,38 %). Průměr EU27 za rok 2024 zatím publikovaný není — chybí Španělsko, Finsko, Lotyšsko a Malta — takže jako unijní referenci uvádíme poslední dostupnou hodnotu 9,94 % za rok 2023; OECD průměr kolem 9 % (OECD Health at a Glance, řádově, mírně širší definice výdajů). České číslo bylo v desetiletí 2010–2019 spíše kolem 7,4 %, během pandemie vystoupalo až na vrchol 9,15 % v roce 2021 a poté kleslo zpět na 8,47 % v roce 2022 a 8,38 % v roce 2023. Zdravotnictví v ČR tedy neroste dramaticky rychleji než ekonomika jako celek. Vyšší výdaje než ČR mají bohaté západoevropské státy — podle Eurostatu za rok 2024 Německo 12,21 %, Rakousko 11,71 %, Francie 11,33 % — a mezi středoevropskými sousedy je ČR naopak nahoře: Slovensko 7,98 %, Polsko 7,84 %, Maďarsko 6,45 %. (Pozn.: nová vlna revidovala i zpětnou řadu — hodnoty za rok 2023, které tento článek uváděl podle stažení ze 14. 6. 2026, se posunuly: Německo 11,7 → 11,64, Francie 11,5 → 11,33, průměr EU 10,0 → 9,94.)
Veřejný podíl na výdajích: ČR 85,6 % v roce 2024 podle ČSÚ; podle Eurostatu (schémata HF1, tedy vládní a povinná pojistná) 85,06 % v roce 2024 a 84,53 % v roce 2023, proti průměru EU27 80,22 % (2023), OECD průměr kolem 76 %. Z 28 zemí, které rok 2024 v nové vlně vykázaly, mají vyšší veřejný podíl než Česko jen čtyři — Slovinsko, Švédsko, Německo a Lucembursko. Český systém je v rámci OECD jeden z nejvíce „zveřejněných" — vedle severských, britského a slovenského; podle Country Health Profile (OECD/WHO) měla ČR v roce 2021 dokonce nejvyšší podíl veřejného financování v EU i v evropském regionu WHO. To má dva důsledky: (a) finanční ochrana pacienta před vlastními platbami je vysoká; (b) reformní páky jsou koncentrované do veřejné regulace (úhradová vyhláška, lékové úhrady, zákonný balík péče). Soukromý sektor v Česku není reálným tahounem inovace, protože reálný objem peněz pod jeho kontrolou je malý.
Out-of-pocket podíl: ČR 13,6 % v roce 2024 podle ČSÚ; podle Eurostatu (schéma HF3) 14,06 % v roce 2024 a 14,60 % v roce 2023, proti průměru EU27 15,19 % (2023) a průměru OECD kolem 19 %. Nová vlna tu opravuje formulaci, kterou článek nesl od června: EU průměr není „kolem 14 %", ale podle Eurostatu za rok 2023 15,19 % — Česko tedy není „zhruba na evropském průměru", nýbrž ve stejném roce zhruba půl procentního bodu pod ním (14,60 vs 15,19) a znatelně pod průměrem OECD. Není ovšem mezi vůbec nejnižšími v EU, jak se někdy zjednodušuje: nižší podíl než ČR vykázalo za rok 2024 osm zemí — Chorvatsko (8,60 %), Lucembursko (8,75 %), Francie (10,17 %), Irsko (10,60 %), Německo (11,10 %), Slovinsko (11,74 %), Nizozemsko (11,85 %) a Švédsko (12,83 %). České číslo se v delším horizontu mírně snižuje, což odráží zvyšování limitů na doplatky, regulaci cen léků a nárůst veřejného balíku. Pro úplnost je nicméně třeba dodat, že OOP měří průměr — distribuce uvnitř populace je nerovná. Část českých domácností nese katastrofické zdravotní výdaje (WHO je definuje jako výdaje přesahující 40 % nesubsistenčního příjmu domácnosti); jde převážně o seniory s polypragmazií a osoby s chronickými neuropsychiatrickými diagnózami. Přesné procento domácností v ČR pro daný rok je třeba dohledat v primárních datech WHO / EU-SILC — v tomto článku jej neuvádíme jako fixní hodnotu, dokud nebude ověřen z primárního zdroje.
Výdaje / HDP
Veřejný podíl
Vyšší veřejný podíl než ČR má z 28 zemí s daty za 2024 jen tato čtveřice. Silná finanční ochrana pacienta — ale reformní páky koncentrované do veřejné regulace. (ČSÚ za rok 2024 vykazuje 85,6 %; k rozdílu viz výhradu níž.)
Z kapsy pacienta
ČR je pod průměrem EU (ve stejném roce 2023: 14,60 vs 15,19) i hluboko pod průměrem OECD (~19 %) — ne ovšem mezi vůbec nejnižšími v EU. Agregát navíc maskuje nerovné rozložení mezi seniory s polypragmazií. (ČSÚ za rok 2024 vykazuje 13,6 %.)
Zdroj: Eurostat, dataset hlth_sha11_hf (current health expenditure; jednotky PC_GDP a PC_CHE, kategorie TOT_HF, HF1, HF3) — vlna publikovaná 2. 9. 2026, tažena z datového API Eurostatu 5. 9. 2026. Graf je pro srovnatelnost sjednocen na jediný zdroj a referenční rok 2024; sloupec „EU27" nese rok 2023, protože agregát za rok 2024 Eurostat zatím nepublikoval (chybí ES, FI, LV, MT). Průměr OECD z Health at a Glance je v grafu vynechán záměrně — má mírně širší definici výdajů a v textu je uváděn jen řádově.
Co v SHA chybí — slepé skvrny
SHA má jako každá statistika své hranice, a v české interpretaci je užitečné je znát:
Neformální platby a věcné dary. Tradiční „dary za péči" (květiny, alkohol, finanční obálka), které v Česku nikdy úplně nezmizely, SHA systematicky nezachycuje. Jejich rozsah je obtížné odhadnout — Eurobarometr 2017 odhadoval, že 5–7 % českých domácností v posledním roce poskytlo neformální platbu ve zdravotnictví. To je v evropském srovnání nízké, ale ne nulové. Tyto platby nejdou do žádné SHA kategorie; pacient je platí, lékař je inkasuje, ale formálně neexistují.
Komerční telemedicína a privátní objednávky vyšetření. Soukromá vyšetření MR, CT, laboratorní balíčky a privátní psychoterapie placené napřímo pacienty mimo veřejný balík SHA zachycuje pouze tehdy, pokud je provádí registrovaný poskytovatel a pokud platba prochází účetně. Neregulovaná část tohoto trhu — typicky kosmetická medicína, doplňkové výživové poradenství — je v kategorii spotřeby domácností, ne ve zdravotnické statistice.
Zdravotně-sociální péče v sociální statistice. Příspěvek na péči (zákon č. 108/2006 Sb.) v sociální statistice MPSV je z velké části z medicínského pohledu zdravotní výdaj — financuje kapacity, které poskytují ošetřovatelské úkony osobám s chronickými diagnózami. SHA jej z metodických důvodů zařazuje do kategorie HC.R.1 (long-term care, social part). V mezinárodním srovnání to znamená, že srovnávat výdaje na dlouhodobou péči mezi ČR a státy s integrovaným systémem (Nizozemsko, severské státy) je obtížné; OECD pro tyto účely publikuje kombinovaný HC.3 + HC.R.1, ale v české diskusi se to často zaměňuje s pouhým HC.3.
Náklady času pacienta a neformální pečovatele. SHA neeviduje hodnoty, které pacient nebo jeho rodina „investují" v podobě času — péče v rodině o seniora, doprava na vyšetření, čekání. Studie Eurofound 2022 odhaduje, že neformální péče v ČR představuje ekonomický ekvivalent kolem 1,5 % HDP. To je číslo, které do žádné statistiky nevstupuje, ale strukturně určuje, jakou zátěž stát nese a kolik by stálo, kdyby ji formalizoval.
Co data znamenají pro reformu
SHA samo o sobě nediktuje reformní směr. Ukazuje strukturu, ze které se reformní debata může opírat. Několik zjevných sdělení z české struktury 2023:
Růstový tlak na výdaje není v Česku v evropském srovnání mimořádný; po pandemickém vrcholu (9,2 % HDP v roce 2021) se podíl vrátil dolů a v letech 2022–2024 se drží v pásmu 8,4–8,6 % HDP (2024 podle předběžné vlny ČSÚ 8,6 %). Argument „české zdravotnictví je drahé a roste nekontrolovaně" tedy v makro pohledu neplatí — pokud se objevuje napětí, je to napětí uvnitř systému (mezi segmenty, regiony, profesemi), ne jeho celková velikost.
Veřejný podíl 85,6 % (2024) je vysoký a je rozhodnutím, ne nutností. Posílit soukromé schéma (HF.2.1) jako strukturní složku — ne jen kosmetickou nadstavbu — by vyžadovalo regulační rámec, který v ČR neexistuje (povinný balík, který připojištění doplňuje, ochrana před cherry-pickingem rizik). Reforma tímto směrem je v české debatě dlouhodobě zmiňovaná, ale konkrétní podobu nepřišla.
Prevence (HC.6) na úrovni 3,1 % výdajů (21,4 mld. Kč, 2024) je strukturní bolák. Přesun jednoho procentního bodu z HC.1 (léčba) do HC.6 (prevence) by znamenal řádově 7 mld. Kč ročně do screeningových programů, vakcinace, kontrol a osvěty. Tento přesun nevychází z úspory v léčebné péči, kterou by bylo možné tržně realizovat — vyžaduje strukturální rozhodnutí. Žádný platební systém neudělá za stát rozhodnutí, kolik mu prevence stojí za to.
Rozdělení dlouhodobé péče mezi HC.3 a HC.R.1 je systémová fragmentace; integrovaný účet by byl měřitelný, ale vyžadoval by integrovat poskytování a financování. To je tradiční reformní téma, které navrhuje například manifest reformy v sekci Články.
Out-of-pocket na úrovni 13,6 % (2024) je relativně dobrý průměr, ale skrývá skupinovou nerovnost. Detailnější analýza ze strany ČSÚ a EU-SILC ukazuje, že OOP zatížení nese disproporčně senioři a domácnosti s chronickou diagnózou. Reforma finanční ochrany — širší limity, automatické vracení nadlimitních doplatků, integrace s lékovou politikou — je páka, která by průměr 14 % nezměnila, ale rozdělení uvnitř ano.
Co by občan měl vědět
SHA není dokument, který si občan ráno čte. Ale je to mapa peněz, která dává řád debatě. Když politik říká „zdravotnictví je drahé a neudržitelné", mapa říká: 8,6 % HDP v roce 2024 (po pandemickém výkyvu zpět dolů a poté mírně nahoru). Když říká „pacient platí moc z kapsy", mapa říká: 13,6 %, zhruba na evropském průměru a pod průměrem OECD. Když říká „chybí peníze na prevenci", mapa říká: ano, 3,1 % (2024), pohyb směrem nahoru je strukturální rozhodnutí. Když říká „dlouhodobá péče se topí", mapa říká: její vážnost je rozdělená mezi dvě statistiky a integrace je technicky proveditelná.
Český Statistický úřad publikuje SHA data každý rok — s daty za rok t−2 (předběžná data za rok 2024 vyšla v červnu 2026) — pod názvem Výsledky zdravotnických účtů ČR. OECD je publikuje v Health Statistics ročence a v každoročním Health at a Glance reportu (s důrazem na mezinárodní srovnání). Eurostat data jsou v databázi hlth_sha. Občan nepotřebuje znát kódy SHA do detailu — potřebuje vědět, že tato statistika existuje, že je k dispozici, a že většinu mediálních vět o „nákladech zdravotnictví" lze proti ní rychle zkontrolovat. Bez ní jsou debaty o financování zdravotnictví spor o čísla, na která se nikdo neumí odvolat.
A pro tvůrce politik je sdělení strukturní v jiné rovině. Reforma, která chce změnit chování systému, musí souhlasit s tím, jak SHA reaguje. Přesun peněz z HC.1 do HC.6 znamená přesun toků uvnitř HF.1.2 (pojištění hradí prevenci) i HF.1.1 (státní rozpočet financuje screeningy). Posílení dlouhodobé péče vyžaduje pohyb mezi HC.3 a HC.R.1, tedy mezi rezorty MZČR a MPSV. Reforma OOP vyžaduje pohyb uvnitř HF.3 (kde se OOP koncentruje) a HF.2.1 (kde by se mohl tvořit polštář). SHA tedy není nudná účetní statistika — je to nástroj reformního měření. Bez něj se reformní rétorika může opírat jen o dojmy.