Reformní záměr ministerstva zdravotnictví, který se v odborné a politické debatě v průběhu 2026 prosazuje pod pracovním názvem Institut pro veřejné zdraví 21. století, je často označován za nejhlubší přestavbu české hygienické soustavy od poloviny 20. století. Naposledy se česká — tehdy ještě československá — soustava ochrany veřejného zdraví takto radikálně proměnila v roce 1925, kdy vznikl Státní zdravotní ústav jako centrální referenční laboratoř. Reforma, o které se debata vede, by v jedné agentuře sloučila zhruba 4 200 zaměstnanců ze sedmnácti dosavadních institucí. Zákon, který by to umožnil, by měl být předložen parlamentu v průběhu roku 2026.
Aktualizace 6. srpna 2026: Článek jsme podstatně rozšířili. Od jarního vydání se reforma posunula: pracovní skupina ministerstva jednala devětkrát (v srpnu přibylo desáté jednání — viz aktualizaci níže), návrh změnil jméno (z „Czech CDC" na Národní institut veřejného zdraví, NIVZ) i ukotvení (samostatný ústřední orgán státní správy podřízený vládě, nikoli ministerstvu), Státní zdravotní ústav uplatnil zásadní připomínky a ministerstvo oznámilo, že návrh zákona zamíří do vnitřního připomínkového řízení na přelomu září a října 2026. Doplnili jsme finanční data slučovaných institucí, mezinárodní srovnání governance a kapacitní analýzu — tedy otázku, kolik lidí reformu skutečně připravuje. Z článku se zároveň stává první díl série Reforma veřejného zdraví pod lupou — připomínky SZÚ rozebíráme bod po bodu v samostatném dílu, který najdete v sériové navigaci u tohoto článku, jakmile vyjde.
Zdroj: MZ ČR komunikace 2/2026, WHO EPHF 2024 (Defining essential public health functions…), PAHO EPHF 2020 / strategie 2024–2034.
Proč teď: COVID-19 jako stress test, který systém nesložil
Pandemie covidu-19 odhalila strukturální slabinu, která nebyla tajemstvím, ale zůstávala tolerovaná. Česká republika vstupovala do pandemie se systémem, kde jednotlivé složky měly zákonem vymezené role, ale sdílené rozhraní chybělo.
Krajské hygienické stanice (KHS) zodpovídaly za epidemiologické šetření a trasování kontaktů. Státní zdravotní ústav (SZÚ) provozoval referenční laboratoře a zajišťoval sekvenování virových variant. ÚZIS sbíral a zpracovával nemocniční data. Zdravotní ústavy v Ostravě a Ústí nad Labem prováděly rutinní mikrobiologické testování. Všechny tyto instituce jsou formálně podřízené Ministerstvu zdravotnictví, ale v různých právních formách (KHS jako orgány státní správy podle zákona č. 258/2000 Sb., SZÚ a Zdravotní ústavy jako státní příspěvkové organizace, ÚZIS jako přímo řízená příspěvková organizace) — a fungují s různými informačními systémy, různými rozpočtovými režimy a bez jednotné datové infrastruktury. Při rychlé eskalaci nákazy musela data v kritické fázi putovat přes e-mail — nikoliv výjimečně, ale jako standardní provozní postup.
Výsledek byl viditelný: Česko zaváhalo při zavádění plošného testování, trasování přestalo fungovat při prvním výraznějším nárůstu počtu případů a rozhodnutí o výši rizika vycházela ze zpožděných a neúplných dat. Podle analýz WHO hodnocení pandemické odezvy zemí EU patřily česká koordinace a datová infrastruktura k těm, které vykazovaly největší vnitřní tření. To není argument ad hominem vůči hygienikům — jsou to strukturální selhání.
Přesto by bylo chybou vidět v Institutu pro veřejné zdraví 21. století (IPV) pouze postpandemický reflex. COVID-19 byl nárazníkový důvod. Skutečná motivace je v civilizačním břemenu, které se za poslední dvě desetiletí dramaticky posunulo.
Data HSPA Monitoru ilustrují rozsah problému. Spotřeba čistého alkoholu v Česku je 11,2 litru na obyvatele (15+) ročně (registrovaná spotřeba, 2023, OECD Health at a Glance 2025) — zhruba o třetinu nad průměrem OECD. Podíl denních kuřáků je 16,4 procenta dospělé populace (2024). Téměř tři pětiny dospělých mají nadváhu nebo obezitu. Pohybové doporučení WHO pro dospělé splňuje jen menší část české populace. To jsou determinanty kardiovaskulárních chorob, cukrovky 2. typu, jaterní cirhózy a řady onkologických diagnóz. Právě zvládání těchto hrozeb — prevence, vzdělávání, monitoring populačního zdraví — má být jádrem nové agentury. Jenže tyto agendy si dnes různé instituce střeží jako sféry vlivu, a koordinace mezi nimi je závislá na dobré vůli konkrétních osobností, nikoliv na systémovém mandátu.
Architektura reformy: co přesně se mění
Podle únorových oznámení ministerstva by reforma probíhala ve třech vrstvách. První je právní: zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, zákon o SZÚ a zřizovací listiny obou zdravotních ústavů by musely být buď výrazně novelizovány, nebo zcela nahrazeny. Nový zákon by zřídil IPV jako státní příspěvkovou organizaci s přímou vazbou na ministerstvo zdravotnictví — podobně jako dnes funguje ÚZIS nebo SZÚ, ale s podstatně širším mandátem.
(Aktualizace 6. 8. 2026: tenhle model se mezitím změnil. Pracovní skupina směřuje k samostatnému ústřednímu orgánu státní správy podřízenému vládě — podrobně v kapitole „Od IPV k NIVZ" níže.)
Druhá vrstva je organizační. Čtrnáct krajských hygienických stanic — dnes samostatné orgány státní správy v ochraně veřejného zdraví podle § 82 zákona č. 258/2000 Sb., každá s vlastním ředitelem jmenovaným ministrem zdravotnictví a vlastním státním rozpočtem — by ztratilo institucionální samostatnost a stalo by se regionálními centry IPV s jednotnou centrální správou. Důležité upřesnění: KHS nejsou a nikdy nebyly součástí krajských samospráv — hejtman ani krajský úřad nejsou jejich nadřízeným, jejich název odráží územní působnost (působí na území příslušného kraje), nikoli politickou podřízenost. Politická citlivost reformy proto neleží ve sporu s hejtmany o „kompetenci kraje", ale v jiných místech: ve ztrátě institucionální nezávislosti čtrnácti dosud autonomně řízených stanic, v personální dynamice (přechod 4 200 zaměstnanců do jedné organizace), a v rizicích pro lokální vázanost dozoru, který fungoval díky autonomii ředitelů KHS rozhodovat o místních prioritách.
Třetí vrstva je funkční. IPV by měl převzít nejen dosavadní agendy (hygienický dozor, epidemiologické šetření, referenční laboratoře), ale také oblast, kde dosud existovaly jen dobrovolné koordinační mechanismy: zdravotní gramotnost, národní sledování determinant zdraví, metodické vedení krajských pracovišť v oblasti prevence civilizačních chorob. Konkrétní mandát závisí na znění zákona, který teprve vzniká.
Ministr Vojtěch hovoří o cílovém termínu 1. 1. 2028. Je to ambiciózní: od schválení zákona v parlamentu do spuštění nové instituce by zbývalo zhruba 12–18 měsíců. Přechod zahrnutý v britském modelu UKHSA (UK Health Security Agency), která je přímou inspirací, trval fakticky tři roky od politického rozhodnutí do stabilního provozu — a i poté čelila agentura kritice za nedostatečnou koordinaci s lokálními orgány.
Od IPV k NIVZ: co se změnilo mezi únorem a létem
Únorové oznámení bylo politické zadání; skutečná podoba reformy vzniká od března v Pracovní skupině pro reformu veřejného zdraví v ČR, kterou ministr zřídil dekretem č. 11/2026/ZDM a kterou vede jeho poradce, epidemiolog a děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar. Zápisy z jednání jsou veřejné na portálu pracovních orgánů ministerstva — a dohromady vyprávějí příběh, který se od únorových tezí v několika zásadních bodech odchýlil.
Nejdřív jméno, pak ukotvení. Pracovní název „Czech CDC" se v květnu změnil na Národní institut veřejného zdraví (NIVZ) — se záměrem nemít v názvu „státní" ani „úřad". Podstatnější je změna ukotvení: zatímco únorová komunikace počítala s příspěvkovou organizací pod ministerstvem, už na dubnovém jednání (13. 4.) padlo, že instituce má být „vyňata z Ministerstva zdravotnictví a podřízena přímo vládě" — se zdůvodněním, že to má „usnadnit vyjednávání o financích". Zápis ze VII. jednání (26. 5.) to pak potvrdil jako „politické rozhodnutí": vznikne samostatný ústřední orgán státní správy podřízený přímo vládě. Na jednání vlády by institut zastupoval ministr zdravotnictví, v čele by stál generální ředitel. Jako vzor podobného uspořádání zazněl na jednáních Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
Struktura se rýsuje, základy se ale ještě v červnu překlápěly. Návrh počítá se sedmi centrálními odbornými sekcemi (odborné činnosti v ochraně zdraví, prevence a podpora zdraví, věda a výzkum, mezirezortní a mezinárodní vztahy, biostatistika a datová analytika, surveillance a včasné varování, krizová připravenost), servisními sekcemi a regionálními centry, na která by se přeměnily dnešní KHS — v čele se stávajícími řediteli podřízenými přímo generálnímu řediteli. Laboratorní část má fungovat jako samostatná příspěvková organizace s vlastním IČO řízená institutem — což je mimochodem přesně opačný závěr, než na jakém se skupina shodla o dva týdny dříve („síť národních referenčních laboratoří by měla být součástí úřadu kvůli nezávislosti", zápis z 11. května). Otevřená v květnu zůstávala i otázka, komu se generální ředitel zodpovídá, a zda zaměstnanci půjdou do služebního, nebo pracovního poměru.
-
Ministr oznamuje reformu jako prioritu roku
Sloučení 14 KHS + SZÚ + 2 ZÚ; cíl spuštění 1. 1. 2028. Vzniká pracovní skupina (dekret č. 11/2026/ZDM).
Oznámení -
I. jednání pracovní skupiny
Předání dekretů; identifikované výzvy: personální krize, mzdová nekonkurenceschopnost, slabá analytika, nejednotná metodika mezi kraji.
PS -
Dohodnuto šest pracovních podskupin
IT, ekonomika, vzdělávání, odborné otázky, personální oblast, legislativně-právní. Prezentovány rozpočtové řady KHS a SZÚ.
PS -
IV. jednání: pod vládu, dvě varianty vzniku, vedoucí podskupin
Instituce má být „vyňata z MZ a podřízena přímo vládě" (usnadní to „vyjednávání o financích"). Zmíněny dvě varianty vzniku: transformace SZÚ (preferovaná) vs. „zelená louka". WHO nabízí zrychlené hodnocení EPHF jako podklad reformy.
Směr -
SZÚ uplatňuje zásadní připomínky
Chybí analýza, varianty, harmonogram i implementační plán — skupina podle SZÚ neplní vlastní statut (čl. 2 odst. 2–4 a 7).
Kritika -
NIVZ pod vládou, laboratoře jako příspěvková organizace
„Politické rozhodnutí": ústřední orgán státní správy mimo rezort. Název NIVZ nahrazuje Czech CDC.
Zlom -
Podskupiny „mají začít fungovat"
Čtvrt roku po dohodě je teprve potřeba „informovat nominované o jejich členství". Shoda: nejprve legislativa, provozní detaily později.
Kapacita -
IX. jednání: harmonogram na stole, podskupiny se „zakládají"
Krizová část návrhu dokončena; zadává se RIA (komerční nabídka 1,4 mil. Kč, zvažováno akademické pracoviště); důvodová zpráva staví na výstupech WHO workshopu. Podskupiny dostávají všechny vedoucí a mají „zintenzivnit činnost".
PS -
X. jednání: podskupiny se rozjely, na registry přišel grant z IROP
Pět z šesti podskupin pracuje (odborná se dosud nesešla, věda a výzkum odložena na podzim). ÚZIS získal grant z IROP na reformu hygienických registrů. Rok 2025 uzavřen „s viditelným podfinancováním hygienických služeb" — má vstoupit do finančního modelu. Pacientská rada MZ členem PS nebude (jen briefingy), odbory vstupují do personální podskupiny.
PS -
Finalizace paragrafového znění
Novela zákona č. 258/2000 Sb.; dle harmonogramu z IX. jednání finalizace textu do 30. 8. a předložení poradě vedení MZ. Podle zápisu X. text píše úzká skupina asi čtyř lidí, ostatní připomínkují přes Teams bez práva do textu zasahovat.
Teď -
Vnitřní připomínkové řízení
Dle harmonogramu (příloha zápisu IX): poté fakultativní PŘ 7.–18. 12. 2026, meziresort 12. 4. – 7. 5. 2027 a předložení Legislativní radě vlády a vládě 30. 8. 2027.
Plán -
Deklarovaný cíl spuštění NIVZ — harmonogramem překonán
Jde-li návrh vládě až 30. 8. 2027, musel by parlament, Senát i prezident stihnout vše za čtyři měsíce. Reálný start se posouvá k roku 2029.
Cíl
Zdroj: zápisy z I.–X. jednání Pracovní skupiny pro reformu veřejného zdraví (ppo.mzcr.cz, 4. 3. – srpen 2026) vč. harmonogramu v příloze zápisu IX; vyjádření MZ ČR (srpen 2026). Staženo 6.–21. 8. 2026. Pozn.: zápis z X. jednání nese v hlavičce datum 7. 8. 2026, v textu ale odkazuje na úkol předaný 10. 8. a soubor je datován 12. 8.; jednání proto datujeme jen měsícem.
Peníze: systém, který pět let vysychá
Nejcennější, co zápisy pracovní skupiny obsahují, jsou čísla, která dosud nikde veřejně pohromadě nebyla. Na III. jednání (30. 3.) byla prezentována rozpočtová řada slučovaných institucí — a je to řada, která vysvětluje polovinu motivace reformy lépe než jakákoli koncepce.
Zdroj: prezentace na III. jednání pracovní skupiny, 30. 3. 2026 (zápis, ppo.mzcr.cz). Nominální hodnoty.
Zdroj: zápis z III. jednání PS, 30. 3. 2026. Přepočet reálného poklesu: redakce podle úhrnné inflace ČSÚ.
Zdroj: zápis z III. jednání PS, 30. 3. 2026 (SZÚ interní data; kontext ČSÚ: služby +62 % za 4 roky, energie +37 % celoekonomicky).
Ta čísla se dají číst dvojím způsobem, a oba jsou správně. První čtení podporuje reformu: sedmnáct institucí se sedmnácti metodikami a informačními systémy (formulace ze zápisu), z nichž hygienická služba přišla za čtyři roky o víc než čtvrtinu rozpočtu a o polovinu investic, není systém, který by šel „jen dofinancovat" — bez strukturální změny by peníze natekly do stejných paralelních struktur. Interní audit NÚKIB navíc podle zápisu konstatoval závažné nedostatky v infrastruktuře a bezpečnosti (podrobnosti jsou důvěrné) a digitalizace agend KHS teprve začíná: první etapa spuštěná k 1. červenci pokrývá 14 agend z přibližně dvou set.
Druhé čtení je varování. Zdravotní ústavy a SZÚ si dnes na část provozu vydělávají vlastní činností — laboratorními vyšetřeními a expertizami pro firmy, samosprávy i jiné dozorové orgány. Jako součást ústředního orgánu státní správy by tuto možnost ztratily: příjmy organizační složky státu jdou podle zákona č. 218/2000 Sb. do státního rozpočtu a nelze je použít na vlastní výdaje. SZÚ v připomínkách suše konstatuje, že výpadek „není v materiálu ani vyčíslen, ani projednán" — a že by znamenal skokový nárůst nároků na rozpočet právě ve chvíli, kdy ministerstvo financí hledá úspory. Navržené řešení (laboratoře jako příspěvková organizace vedle úřadu) tento problém řeší jen přesunem: vzniká jedna instituce se dvěma finančními režimy a otázkou, kde přesně mezi nimi vede čára. K tomu připočtěme, že Česko dává na prevenci a veřejné zdraví zhruba pětinu pod evropským průměrem — reforma, která by strukturu spravila, ale rozpočet nechala vyschlý, by byla přesně tím britským scénářem ambiciózního mandátu bez peněz, před kterým varuje zkušenost UKHSA.
Mezinárodní zkušenost: co funguje a co nikoliv
Česká republika není první zemí, která podobnou centralizaci zkusila. Komparativní literatura nabízí jak zdůvodnění reformy, tak varování.
Robert-Koch-Institut (RKI, Německo) je nejčastěji citovaný model. RKI je federální agentura s centralizovaným výzkumným a referenčním mandátem, ale epidemiologický výkon zůstává na úrovni zemí (Länder). Tento duální model — silné centrum, silné regiony — byl kritizován jako neefektivní v prvních měsících pandemie (data z Länder docházela s vícedenním zpožděním), ale v delší perspektivě se ukázal odolnějším vůči politizaci lokálního rozhodování. Klíčové pro RKI je, že má explicitní zákonný mandát (§ 4 Infektionsschutzgesetz) pro epidemiologický výzkum a koordinaci surveillance — metodické standardy pro celé Německo nastavuje, byť jeho doporučení nejsou pro spolkové země právně závazná.
Santé Publique France je příkladem plně centralizovaného modelu. Agentura, zřízená v roce 2016, sloučila tři dosavadní instituce, má vlastní výzkumné kapacity a funguje jako jediný mluvčí státu v oblasti veřejného zdraví. Její silnou stránkou je komunikační konzistentnost — za pandemie vystupoval jeden mluvčí s jedním datovým frameworkem. Slabinou bylo, že regionální zdravotní ředitelství (ARS) zůstala pod Ministerstvem zdravotnictví jako oddělené struktury, a napětí mezi centrálním zadáváním a lokálním výkonem se v krizi nezmizelo, jen přesunulo.
UK Health Security Agency (UKHSA), vzniklá v roce 2021 z rozděleného Public Health England (plně operační od 1. října 2021), je varujícím příkladem nakvap provedené reorganizace. Přechod z PHE na UKHSA se odehrál uprostřed stále probíhající pandemie a britský Národní kontrolní úřad (NAO) k účetnictví agentury za rok 2021/22 odmítl vydat výrok — kvůli „tempu a složitosti zřizování UKHSA" fungovala agentura celý první rok bez správní rady a auditního výboru a s nedostatečnými finančními kontrolami. Agenda prevence a zdravotních nerovností přitom při rozdělení PHE nepřipadla UKHSA, ale ministerskému úřadu OHID — a právě roztržení ochrany a podpory zdraví do dvou institucí kritizovala odborná obec (Lancet Public Health, 2022) jako krok, na který prevence doplatila. Ponaučení pro českou reformu: přechodné období musí mít explicitně financovanou kapacitu a governance od prvního dne — jinak se nová instituce stane obětí vlastního spuštění.
RIVM (Nizozemsko) a THL (Finsko) jsou příklady smíšeného modelu, kde veřejnozdravotní agentura kombinuje výzkumnou a operační roli, a přitom si zachovává vědeckou nezávislost na politickém vedení ministerstva. THL je zákonem (668/2008) zakotven jako nezávislý expertní a výzkumný ústav působící pod ministerstvem sociálních věcí a zdravotnictví, RIVM má nezávislost výslovně chráněnou vlastním zákonem (Wet op het RIVM: ministr nesmí zasahovat do metod a výsledků výzkumu) — to je pro český kontext relevantní detail, protože SZÚ srovnatelnou zákonnou garancí formálně nedisponuje.
Kam institut pověsit: srovnání, které v debatě chybí
Nejsilnější argument zastánců vyčlenění mimo rezort zní: když může mít vlastní nezávislou strukturu statistika, sport nebo jaderná bezpečnost, proč ne ochrana veřejného zdraví? Je to řečnicky účinné — a analyticky děravé. Stojí za to podívat se, kde skutečně sedí instituce, kterými se pracovní skupina inspiruje.
| Země | Instituce | Ukotvení | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Spojené království | UKHSA | výkonná agentura ministerstva zdravotnictví (DHSC) | vznik 2021 rozdělením PHE |
| Německo | RKI | podřízen spolkovému ministerstvu zdravotnictví | zákonný mandát pro metodiku |
| Finsko | THL | pod ministerstvem sociálních věcí a zdravotnictví | zákonem garantovaná vědecká nezávislost |
| Nizozemsko | RIVM | agentura ministerstva zdravotnictví (VWS) | nezávislost výstupů uvnitř rezortu |
| Francie | Santé publique France | pod ministerstvem zdravotnictví | plná centralizace od 2016 |
| Slovinsko | NIJZ | pod ministerstvem zdravotnictví | v debatě PS zmiňován jako vzor |
| Belgie | Sciensano | federální vědecká instituce v dvojí gesci (zdravotnictví + zemědělství) | model, který inspiroval tento web |
| Česko (návrh) | NIVZ | ústřední orgán státní správy podřízený vládě | mezi srovnávanými modely jediný mimo rezort |
Zdroj: oficiální statuty institucí; návrh NIVZ dle zápisů PS (VI.–VIII. jednání, 2026).
Vzory, ke kterým se skupina hlásí — Finsko, Slovinsko, RKI — sedí uvnitř rezortů. Nezávislost, kterou potřebují, si zajišťují jinak: zákonnou ochranou odborných výstupů, nikoli vyvázáním z politické odpovědnosti. Analogie se statistikou nebo jadernou bezpečností kulhá v jednom podstatném bodě: ČSÚ ani SÚJB nenařizují celospolečenská omezení. Ochrana veřejného zdraví ano.
Kdo ponese odpovědnost, až se příště budou zavírat školy
Tady se dostáváme k nejcitlivějšímu bodu celé konstrukce. Mimořádná opatření podle § 69 zákona č. 258/2000 Sb. — zákazy akcí, uzavírky provozů, karantény — dnes nařizují KHS pro své území (§ 82) a ministerstvo celostátně (§ 80). Je to nástroj, kterým stát během covidu sahal lidem do životů nejhlouběji od roku 1989, a nese ho ministr, kterého lze interpelovat, odvolat a nezvolit. Že dnešní komunikační řetězce selhávají i mimo pandemii, přiznala sama pracovní skupina: podle dubnového zápisu systém „spoléhá na zodpovědnost jednotlivců" a jako příklad selhání padla kauza kojeneckých mlék, o níž se hlavní hygienik „dozvěděl informaci pozdě".
Návrh počítá s tím, že by správní rozhodování běželo uvnitř NIVZ dvoustupňově: první stupeň regionální ředitel, odvolání generální ředitel. U běžného hygienického dozoru je to legitimní model známý z jiných celostátních dozorových úřadů. U mimořádných opatření ale SZÚ právem upozorňuje, že materiál vůbec neřeší, jak se pravomoci § 69, § 80 a § 82 mezi institut, ministerstvo a případně vládu rozdělí — a že „institucionální distance může v krizových situacích vést k rozmlžení odpovědnostních linií". Odvolání proti rozhodnutí regionálního centra by navíc nově posuzoval generální ředitel téže instituce, zatímco dnes jde odvolání proti KHS k ministerstvu, tedy k jinému subjektu. Přezkum se stahuje dovnitř jedné organizace.
Zdravá dělba je přitom známá a psali jsme o ní v sérii o governance: měřit a doporučovat má expertní instituce chráněná před politickým přepisováním; rozhodovat o omezeních s celospolečenskou cenou má politik, který za to nese odpovědnost. Návrh NIVZ zatím obě vrstvy slévá — expertízu i výkon — a otázku, kdo ponese politickou cenu příští pandemie, odsouvá do paragrafového znění. Na odpovědi přitom stojí legitimita každého budoucího mimořádného opatření.
Co měřit: rámce Essential Public Health Functions (EPHFs)
Otázka, zda nový český Institut bude svůj úkol plnit dobře, vyžaduje jasné kritérium. Zde nejsme na nedotčené půdě — mezinárodně existují dva komplementární rámce Essential Public Health Functions (EPHFs), které definují, co má veřejnozdravotní agentura umět. Reforma, která neobstojí v jejich zrcadle, je reformou organizační, nikoliv obsahovou.
Rámec WHO (aktualizace 2024)
Světová zdravotnická organizace publikovala v květnu 2024 sjednocený seznam 12 Essential Public Health Functions (publikace Defining essential public health functions and services to strengthen national workforce capacity, WHO 2024) — jednotný plochý seznam bez nadřazených domén, doprovázený kompetenčním rámcem a příručkami pro mapování kapacit pracovní síly. Dovednosti pro komunikaci s veřejností a vyvracení dezinformací rámec řadí mezi klíčové kompetence pracovní síly veřejného zdraví (poučení z pandemie COVID-19), nejsou však samostatnou funkcí seznamu.
- 01Surveillance a monitoring veřejného zdraví
- 02Řízení mimořádných událostí v oblasti veřejného zdraví
- 03Stewardship — správa a vedení veřejného zdraví
- 04Mezisektorové plánování, financování a řízení pro veřejné zdraví
- 05Ochrana zdraví
- 06Prevence nemocí a časný záchyt
- 07Podpora zdraví
- 08Zapojení komunit a sociální participace
- 09Rozvoj pracovní síly veřejného zdraví
- 10Kvalita a spravedlivost (equity) zdravotních služeb
- 11Výzkum, evaluace a znalosti ve veřejném zdraví
- 12Přístup ke zdravotnickým produktům, vybavení a technologiím a jejich využívání
Zdroj: WHO — Defining essential public health functions and services to strengthen national workforce capacity (2024); sjednocený seznam 12 EPHF, plochá struktura.
Rámec PAHO (Pan American Health Organization, 2020)
Panamerická zdravotnická organizace obnovila svůj klasický rámec z iniciativy Public Health in the Americas (2000–2002) publikací 11 obnovených EPHF (2020), uspořádaných do čtyř fází policy cyklu: hodnocení (funkce 1–3), tvorba politik (4–5), alokace zdrojů (6–8) a přístup (9–11). Health equity tu není samostatná funkce, ale průřezová hodnota celého rámce — výslovně vstupuje do monitoringu (1), financování (8) i obou funkcí přístupu (9, 10); funkce 11 se věnuje sociálním determinantám zdraví. V roce 2024 na rámec navázala strategie posílení EPHF 2024–2034 (dokument CE174/17, schváleno řídicími orgány PAHO).
Fáze 1 · Hodnocení (assessment)
- 01Monitoring a evaluace zdraví a well-beingu, equity, sociálních determinant zdraví a výkonnosti a dopadu zdravotního systému
- 02Surveillance veřejného zdraví; kontrola a řízení zdravotních rizik a mimořádných událostí
- 03Podpora a řízení výzkumu a znalostí v oblasti zdraví
Fáze 2 · Tvorba politik
- 04Tvorba a implementace zdravotních politik a prosazování legislativy chránící zdraví populace
- 05Sociální participace a mobilizace, zapojení strategických aktérů a transparentnost
Fáze 3 · Alokace zdrojů
- 06Rozvoj lidských zdrojů pro zdraví
- 07Přístup ke kvalitním, bezpečným a účinným lékům a zdravotnickým technologiím a jejich racionální užití
- 08Efektivní a spravedlivé financování zdravotnictví
Fáze 4 · Přístup
- 09Spravedlivý přístup ke komplexním a kvalitním zdravotním službám
- 10Spravedlivý přístup k intervencím podporujícím zdraví a snižujícím rizikové faktory
- 11Řízení a podpora intervencí zaměřených na sociální determinanty zdraví
Zdroj: PAHO — The Essential Public Health Functions in the Americas: A Renewal for the 21st Century (2020); znění funkcí dle Table 1 strategie EPHF 2024–2034 (CE174/17, 2024). Equity je průřezová hodnota rámce, nikoli samostatná funkce.
- 2000 WHO World Health Report 2000 zavádí koncept hodnocení výkonnosti zdravotního systému (Murray & Frenk).
- 2002 Iniciativa Public Health in the Americas (PAHO, 2000–2002): první seznam 11 EPHF a měření kapacit v zemích kontinentu.
- 2016 69. Světové zdravotnické shromáždění přijímá rezoluci WHA69.1 o posílení EPHF jako cesty k univerzálnímu pokrytí zdravotní péčí.
- 2020 PAHO publikuje obnovených 11 EPHF ve 4 fázích policy cyklu; equity jako průřezová hodnota rámce.
- 2020–2022 Pandemie COVID-19 — stress test národních veřejnozdravotních systémů a komunikace s veřejností.
- 2024 WHO publikuje sjednocený seznam 12 EPHF a sadu nástrojů pro kapacity pracovní síly; PAHO schvaluje strategii posílení EPHF 2024–2034.
- 2026 (ČR) Reforma české hygienické soustavy — příležitost přihlásit se k EPHF rámci jako k strukturované cestě hodnocení.
| Aspekt | WHO 2024 | PAHO 2020 |
|---|---|---|
| Počet a struktura funkcí | 12, jednotný plochý seznam | 11, ve 4 fázích policy cyklu (hodnocení → tvorba politik → alokace zdrojů → přístup) |
| Health equity | výslovně ve funkci 10 (kvalita a equity služeb) | průřezová hodnota rámce (výslovně ve funkcích 1, 8, 9, 10) |
| Krizová připravenost | samostatná funkce 2 (řízení mimořádných událostí) | součást funkce 2 (surveillance + řízení rizik a mimořádných událostí) |
| Sociální determinanty zdraví | součást monitoringu a podpory zdraví | samostatná funkce 11 |
| Těžiště rámce | kapacity a kompetence pracovní síly (sada nástrojů 2024) | policy cyklus zdravotní autority; strategie posílení 2024–2034 |
| Role pro ČR | globální standard WHO | doplňující granularita (policy cyklus, equity, determinanty) |
Pro Českou republiku jsou oba rámce komplementární — WHO 2024 je standardem reportingu pro WHO Europe, PAHO 2020 nabízí granularnější hodnocení rovnosti a kapacit, což jsou strukturní slabiny dnešního českého systému. Reforma by se měla v důvodové zprávě k oběma rámcům přihlásit.
Co z toho plyne pro hodnocení reformy. Pokud institut bude plnit pouze funkce ochrany (kontrola infekcí, hygiena, environmentální zdraví), zopakuje to, co dnes dělají KHS a SZÚ — jen pod jednou střechou. Pokud má být reformou v obsahovém smyslu, musí plnit i funkce monitoringu zdravotních nerovností, komunikace s veřejností v krizi, kapacity a vzdělávání a výzkumu a vývoje. WHO i PAHO rámce poskytují pro hodnocení strukturu, která pomůže odhalit, zda reforma řeší obsah, nebo jen organizační schéma. K dispozici jsou veřejné metodiky: PAHO EPHF assessment (do roku 2024 provedlo baseline hodnocení 14 zemí kontinentu) a WHO sada 2024 pro mapování kapacit pracovní síly (guide to map and measure national workforce capacity + operační příručka). Nový institut by je měl použít k úvodní baseline evaluaci po spuštění a poté k pravidelným follow-up hodnocením — Česko by se tím zařadilo mezi země s pravidelným EPHF reportingem.
Taková baseline analýza přitom nemusí čekat na spuštění institutu — podle zápisů už měla běžet. Na dubnovém jednání pracovní skupiny představila zástupkyně WHO Eliška Selinger nabídku zrychleného hodnocení EPHF v ČR po vzoru Slovinska: institucionální mapování, dvoudenní expertní workshop (plánovaný na červen, s nominacemi z KHS a zdravotních ústavů) a finální report do zhruba čtyř měsíců, převážně hrazeno kanceláří WHO. Pokud harmonogram platil, výstup by měl být hotový kolem konce léta — tedy přesně včas na to, aby se stal analytickou částí důvodové zprávy, jejíž absenci SZÚ reformě vytýká. A zápis z IX. jednání (15. 7.) naznačuje, že se to skutečně děje: důvodová zpráva „je připravována s využitím výstupů z workshopu WHO" a draft výstupů měl být rozeslán podskupinám. Samotný report k 10. 8. 2026 veřejně dostupný nebyl — jestli se v důvodové zprávě na podzim objeví celý, zůstává nejjednodušším testem, zda reforma s vlastní evidencí pracuje.
Jak hodnotit systém veřejného zdraví: existující metodiky
Stejně jako se výkonnost zdravotního systému hodnotí přes HSPA rámec (na který tento dashboard reaguje), pro systém veřejného zdraví existují vlastní metodiky hodnocení postavené na EPHF rámcích. Nejde o akademickou pomůcku — jde o standardizovaný operační nástroj. PAHO ho na americkém kontinentu používá od iniciativy Public Health in the Americas (2000–2002) a v roce 2024 na něj navázala strategií EPHF 2024–2034; WHO v roce 2024 publikovala vlastní sadu nástrojů pro mapování kapacit.
PAHO Self-Assessment Methodology — 25 let praxe
PAHO publikovala Public Health Functions Self-Assessment Methodology už v roce 2001 (kniha Essential Public Health Functions as a Strategy for Improving Overall Health Systems Performance). Metodika je strukturovaná podle 11 funkcí s měřitelnými indikátory pro každou z nich, hodnocenými na škále plnění (od 0 % po 100 %, ne škála spokojenosti). Hodnotitel kombinuje tři typy informací:
Legislativně ukotvené úkoly
Co konkrétně přikazují zákonu o ochraně veřejného zdraví (258/2000 Sb.), zřizovací listiny KHS, SZÚ a zdravotních ústavů, zákon o zdravotních službách (372/2011 Sb.). Zdroj: Sbírka zákonů, Věstník MZ ČR.
Existující organizační kapacita
Konkrétní oddělení a útvary v institucích, jejich personální obsazení, popis pracovních činností, alokované rozpočty. Zdroj: organizační řády, výroční zprávy, NKÚ audity, kontrolní zprávy.
Dohledatelné činnosti
Reálné výstupy: publikované surveillance reporty, vakcinační statistiky, kampaně, krizové simulace, akreditace laboratoří, vědecké publikace. Zdroj: weby institucí, Mendelova databáze, Web of Science, ECDC reporty.
PAHO i WHO Europe metodiky kombinují tyto tři pilíře do váženého skóre 0–100 % pro každou ze 11 (PAHO) resp. 12 (WHO 2024) funkcí. Skóre nad 75 % = výborné, 50–75 % = uspokojivé, pod 50 % = vyžaduje urychlenou nápravu.
WHO Europe Framework Action 2024 — co očekává od členských států
WHO Europe v roce 2024 publikovala Framework for Action on Essential Public Health Operations (rozšíření EPHFs o operační rovinu). Pro 53 evropských zemí definuje 4 typy povinností:
| Povinnost | Co znamená | Stav v ČR |
|---|---|---|
| Self-assessment EPHFs | Periodické (2–3 roky) vyhodnocení 12 funkcí podle WHO metodiky | Neprovádí se systematicky; ČR nemá publikované baseline |
| National Public Health Strategy | Aktualizovaná strategie pokrývající všechny EPHFs s indikátory | Strategie Zdraví 2030 existuje, ale EPHF strukturu výslovně nepřejímá |
| Public Health Workforce Plan | Plán kapacitního a personálního rozvoje (epidemiologové, hygienici, biostatici, komunikační odborníci) | Roztříštěný napříč 17 institucemi, není centrálně koordinován |
| Public Reporting | Pravidelná veřejně dostupná zpráva o stavu plnění EPHFs | Neexistuje (NKÚ vydává dílčí kontrolní zprávy, ale ne EPHF) |
Pramen: WHO Regional Office for Europe — Framework for Action, 2024. Stav v ČR: vlastní analýza HSPA Monitor (květen 2026).
Modelový český EPHF assessment — co by mohl Institut publikovat
Pokud by nový Institut pro veřejné zdraví 21. století provedl baseline EPHF assessment v roce zahájení své činnosti (2028), výsledek by mohl vypadat asi takto. Hodnoty jsou kvalifikovaný odhad HSPA Monitoru založený na veřejně dostupných organizačních datech, výročních zprávách a kontrolních závěrech NKÚ — ne oficiální assessment.
Modelový baseline (kvalifikovaný odhad). Vyšší skóre (>65 %): tradiční silné stránky české hygienické soustavy — surveillance ISIN, vakcinace, environmentální zdraví, KHS kontrola. Nízké skóre (<45 %): chronické slabiny — komunikace s veřejností (COVID), zdravotní gramotnost, kapacitní plánování, intersektorální koordinace, krizová připravenost.
Modelový baseline PAHO (kvalifikovaný odhad). PAHO rámec dává explicitnější váhu funkci #11 (zdravotní nerovnosti) — ČR zde dosahuje pouze 30 %, což je nejnižší skóre napříč oběma rámci. Funkce #03 (sociální participace) a #08 (kapacita personálu) potvrzují slabiny identifikované i ve WHO baseline. Souhrnné skóre ČR podle PAHO metodiky odhadem 52 % (vážený průměr) — ze tří kategorií PAHO klasifikuje jako „uspokojivé" (50–75 %), ale s pěti funkcemi pod prahem 50 %, které vyžadují urychlenou nápravu.
| Metrika | WHO 2024 (12 funkcí) | PAHO 2020 (11 funkcí) |
|---|---|---|
| Vážený průměr ČR | 52 % (uspokojivé) | 52 % (uspokojivé) |
| Funkce s vysokým skóre (≥ 65 %) | 5 (surveillance, kontrola, vakcinace, environment, legislativa) | 3 (sledování chorob, ochrana komunit, monitoring) |
| Funkce v zóně rizika (< 50 %) | 5 (komunikace, gramotnost, intersektorální, krizová příprava, personál) | 5 (sociální participace, equity, kapacita, krizová odezva, snižování nerovností) |
| Nejnižší skóre | 09 · Komunikace + boj s dezinfo: 28 % | 11 · Snižování nerovností: 30 % |
| Nejvyšší skóre | 01 · Surveillance ISIN: 78 % | 02 · Sledování chorob: 75 % |
| Konsensus (oba rámce) | Slabiny: zdravotní nerovnosti, krizová připravenost, kapacitní plánování. Silné: surveillance infekčních chorob, kontrola infekcí, vakcinace. | |
Oba rámce dávají souhlasný obraz: česká hygienická soustava plní tradiční ochrannou funkci dobře, ale výrazně podávkuje v moderních výzvách (komunikace, equity, krizová připravenost, intersektorální). Reforma 2027–2028 musí směřovat tam, ne jen k organizační konsolidaci.
Kdo by assessment v ČR prováděl. Z mezinárodní praxe vyplývají dvě role:
- Self-assessment (interní): provedl by sám Institut pro veřejné zdraví 21. století po svém vzniku, s metodikou WHO 2024. Výhoda: znalost kontextu. Nevýhoda: konflikt zájmů (nikdo nechce sebe hodnotit kriticky).
- External peer review: provedla by ho mise WHO Europe nebo nezávislý tým z RKI / RIVM / THL. Výhoda: kredibilita. Nevýhoda: trvá 6–12 měsíců, nákladná.
Obě role mohou být komplementární: self-assessment ročně, external peer review jednou za 5 let. Tento model funguje v Estonsku (peer review 2018, 2023) a Nizozemsku (peer review 2017, 2022). V politickém kontextu ČR by external peer review mohl proběhnout jako součást implementační fáze reformy 2027–2028 — a být veřejně publikován jako baseline pro budoucí měření.
Sto let historia: kontextualizace reformy
Ministrovo tvrzení o „stu letech" není nadsázkou bez základu. Státní zdravotní ústav zřídilo Národní shromáždění zákonem č. 218/1925 Sb. jako centrální výzkumnou a referenční laboratoř nového československého státu; otevřen byl 5. listopadu 1925. V komunistickém období prošla hygienická služba zestátněním a reorganizací: zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, vytvořil — po vzoru Sovětského svazu — soustavu krajských a okresních hygienicko-epidemiologických stanic (HES), model vertikální sanitní správy.
Po roce 1989 se soustava transformovala — HES se přejmenovaly na krajské hygienické stanice, jejich právní základ byl reformován zákonem č. 258/2000 Sb., který s novelami platí dodnes. Tento zákon vznikl paralelně s novou krajskou samosprávou (zákon 129/2000 Sb.), ale architektonicky šel jiným směrem: KHS zůstaly orgány státní správy podřízené přímo ústřednímu orgánu (Ministerstvu zdravotnictví), nikoli krajským zastupitelstvům — kraje od počátku slouží jen jako vymezení územní působnosti, nikoli jako politický nadřízený. Za čtvrt století se svět změnil: sequencing virů, populační datová analytika, sledování rezistence antimikrobiálních látek — to jsou agendy, které zákon z roku 2000 nepředvídal a které dnes fungují na základě podzákonných norem a meziresortních dohod.
Zákon č. 258/2000 Sb. měl ale ještě jeden strukturální krok, který se v dnešní debatě téměř nepřipomíná — a přitom je pro hodnocení reformy klíčový. K 1. lednu 2003, v souvislosti se zánikem okresních úřadů, se soustava přestavěla naposledy: z okresních hygienických stanic vznikly krajské hygienické stanice jako čistě dozorové správní úřady (organizační složky státu) — a veškerá servisní a laboratorní činnost se od dozoru záměrně oddělila do čtrnácti nově zřízených zdravotních ústavů (§ 86 zákona) v právní formě příspěvkových organizací. Důvody byly tehdy dva a oba právní: organizační složka státu nesmí podle rozpočtových pravidel hospodařit s komerčními příjmy, a dozorový orgán nemá sám provádět placené služby subjektům, které kontroluje. Zdravotní ústavy pak čekala dlouhá eroze — k 1. červnu 2012 jich bylo čtrnáct sloučeno do dvou (se sídly v Ústí nad Labem a Ostravě) a jejich kapacity dál tenčily úsporné rozpočty, jak ukazuje finanční kapitola výše.
| Reforma 2003 | Reforma 2026 (návrh NIVZ) | |
|---|---|---|
| Dozor a správní řízení | odděleno do KHS (organizační složky státu) | slučuje se s laboratořemi a výzkumem do jedné instituce |
| Laboratoře a služby | odděleny do 14 zdravotních ústavů (příspěvkové organizace) | po připomínkách SZÚ návrat k samostatné příspěvkové organizaci pod NIVZ |
| Důvod hranice | rozpočtová pravidla + oddělení dozoru od placených služeb (konflikt zájmů) | tytéž důvody dnes proti sloučení uplatňuje SZÚ v připomínkách z 24. 5. 2026 |
Zdroj: zákon č. 258/2000 Sb. (§ 86), transformace k 1. 1. 2003; připomínky vedení SZÚ (24. 5. 2026); zápis ze VII. jednání PS (laboratorní část jako samostatná PO).
Tahle historie je český případ „Chestertonova plotu": než zbouráš plot, zjisti, proč ho někdo postavil. Reforma může mít dobré důvody hranici z roku 2003 zrušit — svět laboratorní diagnostiky i krizového řízení se za čtvrt století změnil. Ale musí nejdřív doložit, proč důvody, kvůli kterým se dozor a služby oddělovaly, už neplatí. To se zatím nestalo; místo toho pracovní skupina po připomínkách SZÚ v květnu 2026 připustila, že laboratorní část bude „samostatná příspěvková organizace s vlastním IČO řízená NIVZ" — čímž se návrh strukturálně vrací k dnešnímu uspořádání (dozorový úřad + laboratorní příspěvková organizace), jen pod společnou střechou. Přesně před tímhle výsledkem přitom varují samy připomínky: že reforma bez analýzy převezme dosavadní problémy „pod jinou hlavičkou a jiným jediným IČ".
Pokusy o konsolidaci přitom přišly i dříve. Za ministra Hegera (2011–2012) proběhla redukce sítě zdravotních ústavů, která vyústila v jejich sloučení ze čtrnácti na dva (zákon č. 115/2012 Sb.). Vojtěch sám za svého prvního ministerského období (2017–2021) inicioval změny v datové architektuře, posílil ÚZIS jako analytické centrum — a jeho úřad poslal už v listopadu 2020 do meziresortního připomínkového řízení první verzi zákona o státní hygienické službě; na dotažení strukturální reformy ale nezbylo politické okno.
Nejblíže systémovému řešení se debata dostala za vlády Petra Fialy (2021–2025): ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) společně se svým náměstkem Josefem Pavlovicem (Piráti) — autorem tohoto dashboardu a tedy v zájmu transparence i zde citovaným spoluautorem návrhu — připravili od roku 2022 koncept Státní hygienické služby, který v hlavních obrysech předjímal nynější Vojtěchův IPV: jeden centrální úřad, 14 regionálních pracovišť s redukovanými pravomocemi, přímá odpovědnost ústřednímu orgánu. Rámec byl prezentován hejtmanům v dubnu 2022 (tisková zpráva MZČR 26. 4. 2022 ↗), legislativní návrh vstoupil v prosinci 2023 do meziresortního připomínkového řízení (VeKLEP ↗) a Ministerstvo zdravotnictví počítalo se vznikem služby v roce 2025 (viz reportáž Zdravotnického deníku z 13. 12. 2023).
Reforma se ale nakonec do platnosti za vlády Fialy nedostala — a stojí za to být přesný v tom, kde uvázla. Návrh zákona o státní hygienické službě po meziresortním připomínkovém řízení (vypořádání běželo ještě v lednu 2024) už nedoputoval na vládu, natož do Sněmovny — sněmovní tisk nikdy nedostal číslo a s koncem volebního období v říjnu 2025 spadl pod stůl. K politické citlivosti přispívala centralizační povaha návrhu vůči krajům (Pavlovic ve vyjádřeních z dubna 2022 zdůrazňoval, že každá stanice bude mít regionálního ředitele jako partnera pro hejtmana) i celkově zablokovaná atmosféra sněmovny, kde opoziční ANO a SPD — mediálně nejznámější byly obstrukce při projednávání pandemického zákona v únoru 2022 — dokázaly citlivé zdravotnické normy zdržovat po desítky hodin: schůze sněmovny za volební období 2021–2025 nabraly proti předchozímu období o 333 hodin víc a počet jednání přes půlnoc vzrostl ze čtyř na sedmadvacet (bilance ČTK, Forum24, srpen 2025 ↗). Po řádných volbách a změně vlády se reforma vrací na stůl, jenom pod jiným ministrem a jiným označením.
Nyní, po návratu ANO do vlády v říjnu 2025, politické okno existuje znovu — a ministr Vojtěch jej chce využít, byť pod novým názvem (Institut pro veřejné zdraví 21. století místo Státní hygienické služby) a s kosmetickými změnami v architektuře. Substantivně jde o stejnou reformu, která se před třemi lety nezdařila. Otázkou je, zda nově vládnoucí ANO dokáže prosadit to, co jako opozice spoluodkládalo — a zda si poučí ze zkušenosti s hejtmany, která Válkovu týmu zabránila zákon dotáhnout.
Jak by budoucí epidemie vypadala jinak: modelový scénář
Abstraktní diskuse o institucionální architektuře lze ilustrovat konkrétní situací. Představme si, že v únoru 2028 záchytné nemocnice v Jihomoravském kraji hlásí neobvyklý nárůst těžkých respiračních pneumonií u dosud zdravých dospělých. V současném systému by postup vypadal takto: ošetřující lékaři hlásí případ na KHS Jihomoravský kraj; ta zahajuje epidemiologické šetření a posílá vzorky do referenční laboratoře SZÚ v Praze; SZÚ vzorek sekvenuje a výsledek e-mailem odešle zpět na KHS a na ministerstvo; ministerstvo svolá krizovou koordinaci — to jsou ale tři instituce se třemi informačními systémy a žádnou sdílenou datovou vrstvou v reálném čase.
Jedna důležitá korekce téhle mapy: vstupní vrstva se už elektronizuje. Projekt SCOPE-IS (ÚZIS) od července 2025 pilotně automatizuje hlášení vybraných infekcí z ordinací praktických lékařů přímo do systému ISIN — jakmile lékař zadá diagnózu, systém ji nahlásí sám, bez formuláře pro hygienickou stanici; od listopadu 2025 se přidala i lůžková péče. Efekt je vidět okamžitě: rekordní čísla lymské boreliózy z přelomu let 2025/26 jsou podle SZÚ z velké části „narovnáním systému podhlášenosti", ne explozí nákazy — automatizace zachytila případy, které dřív zůstávaly mimo statistiku. Pro reformu z toho plynou dvě věci. Zaprvé nezačíná od nuly — datová infrastruktura, na které má smysl stavět, už vzniká. Zadruhé to reformní argument nevyvrací: automatizované hlášení řeší vstup dat do ISIN, nikoli sdílenou operační platformu, na které by nad týmž případem současně pracoval kraj, laboratoř i centrum.
Pod IPV by stejný scénář vypadal jinak. Regionální centrum Brno je od prvního hlášení organizační součástí té samé instituce jako laboratoř v Praze i datové centrum. Sekvenační výsledek vstupuje přímo do sdíleného interního systému IPV, kde je zároveň dohledatelné epidemiologické šetření z Jihomoravského regionálního centra. Ústřední výbor IPV vidí situaci v reálném čase a může iniciovat celostátní alert bez toho, aby čekal na meziinstitutionální email. Toto není spekulativní — jde o to, jak při záchytu varianty B.1.1.7 koncem roku 2020 pracovaly Public Health England a sekvenační konsorcium COG-UK (integraci od října 2021 institucionálně převzala UKHSA), a co tehdy v česko-slovenském prostoru chybělo.
Kolik lidí reformu skutečně dělá — a kolik by mělo
Reforma pro 4 200 zaměstnanců v sedmnácti institucích je transformační program srovnatelný s největšími fúzemi v české veřejné správě. Zápisy pracovní skupiny umožňují poprvé odpovědět na otázku, jakou kapacitou se ten program ve skutečnosti připravuje. Odpověď: dvouhodinové jednání jednou za čtrnáct dní, z větší části online. Osm jednání mezi 4. březnem a 25. červnem představuje zhruba šestnáct hodin společné práce; úkoly mezi jednáními mají podobu „zamyslet se nad organigramem" či „revize textu přímo do dokumentu" s termínem na příští schůzce a odpovědností „všichni členové". Konsolidaci podkladů do jednoho dokumentu si podle zápisu ze VII. jednání bere osobně předseda skupiny — programová kancelář neexistuje.
| Datum | Jednání | Stav podskupin (citace ze zápisů) |
|---|---|---|
| 17. 3. | II. | shoda, že vzniknou; právní „co nejdříve", ekonomická „později, až bude více vstupních dat" |
| 30. 3. | III. | vyjmenováno šest podskupin (IT, ekonomika, vzdělávání, odborná, personální, legislativně-právní) |
| 13. 4. | IV. | podskupinám určeni vedoucí (IT: Ing. Hřích; vzdělávání: doc. Maďar; odborné otázky: M. Fošum); personální podskupina má „definovat personální parametry a potřebný počet lidí" |
| 27. 4. | V. | úkol „nominovat pracovní tým včetně právníků a potvrdit kapacity" |
| 25. 6. | VIII. | „Pracovní podskupiny mají začít fungovat, je třeba jim distribuovat podklady a informovat nominované o jejich členství." |
| 15. 7. | IX. | podskupiny se „zakládají" — 4,5 měsíce po dohodě; doplněni zbývající vedoucí (ekonomika: E. Ježo, personální: M. Bartoš, právní: L. Krausová), rytmus 1× za 2 týdny, výstupy do konce srpna; právní a nová vědecko-výzkumná podskupina zatím „v pohotovosti (neaktivována)" |
Zdroj: zápisy z jednání PS (ppo.mzcr.cz). Necelých deset týdnů před avizovaným vnitřním připomínkovým řízením nominovaní o svém členství nevědí.
Co by přitom vyhrazený transformační tým musel pokrýt, není tajemství — je to standardní anatomie velké fúze ve veřejné správě. Následující rozpad je odhad redakce postavený na rozsahu reformy (dvě právní formy zaměstnávání, sedmnáct informačních systémů, akreditované laboratoře, běžící správní řízení):
| Pracovní proud | Co obnáší | FTE ve špičce |
|---|---|---|
| Programové řízení | milníky, rizikový registr, závislosti mezi proudy, reporting vládě | 3–4 |
| Legislativa | nový zákon + novely 258/2000 Sb., 372/2011 Sb., služebního a kompetenčního zákona, rozpočtových pravidel; vypořádání stovek připomínek | 5–6 |
| Analýza a RIA | to, co vytýká SZÚ: doložená analýza výchozího stavu napříč 17 subjekty, varianty, dopady | 3–4 |
| Organizační design a systemizace | 7 sekcí, katalog činností, popis ~4 200 služebních míst (schvaluje vláda) | 4–5 |
| Personální transformace | dva režimy zaměstnávání pod jednou střechou, harmonizace platů, kolektivní smlouvy, riziko odstupného | 8–10 |
| Finance, rozpočet, majetek | nová rozpočtová kapitola, převod majetku 17 subjektů, náhrada vlastních výnosů ZÚ/SZÚ, hybridní laboratorní PO | 5–7 |
| IT a data | 17 systémů, spisové služby, LIS, registry, kyberbezpečnost (nález NÚKIB), migrace | 10–14 |
| Laboratoře a akreditace | převod akreditací ČIA na nový subjekt — bez nich laboratoř nesmí dodávat důkazy do správních řízení | 3–4 |
| Právní kontinuita | běžící správní řízení a spory, lhůty, právní nástupnictví | 2–3 |
| Komunikace a řízení změny | 4 200 zaměstnanců, dozorované subjekty, samosprávy, parlamentní výbory | 3–4 |
| Celkem ve špičce | jádro 30–40 FTE udržené 2–3 roky ≈ 100 člověkoroků | 46–61 |
Zdroj: odhad redakce HSPA Monitoru podle rozsahu reformy a praxe velkých fúzí ve veřejné správě (transformační tým ≈ 1 % dotčeného personálu).
Zdroj: odhad redakce; kadence a stav podskupin dle zápisů PS (4. 3.–25. 6. 2026). Rozdíl není o desítky procent — je o řád.
Zápis z posledního jednání obsahuje větu, která tenhle stav povyšuje na metodu: „Shoda panuje na tom, že nejprve je třeba připravit legislativní rámec reformy a provozní detaily řešit později." Je to přesně anti-vzorec, který známe z implementační literatury — schválený zákon není fungující instituce — a je i v rozporu se statutem skupiny, který jí přípravu přechodných opatření a implementačních kroků výslovně ukládá (čl. 2 odst. 7). Pro úplnost: skupina zároveň dělá věci správně — konzultuje slovenského exhlavního hygienika Jána Mikase i finského experta Miku Salminena, do práce zapojila šéfa ÚZIS Ladislava Duška a rozpočtové řady ze III. jednání jsou přesně tím analytickým materiálem, který by měl tvořit základ důvodové zprávy. Jen z fragmentů zatím nikdo nesestavil analýzu, kterou statut vyžaduje — a kterou SZÚ právem postrádá.
Kde vzít lékaře, kteří budou chtít dělat veřejné zdraví
I kdyby reforma proběhla hladce, narazí na problém, který žádný organigram nevyřeší: obor stárne a mladí do něj nejdou. Zápisy to pojmenovávají bez obalu — „stárnutí odborníků, nízký zájem mladých lékařů o specializaci hygiena a epidemiologie, mzdová nekonkurenceschopnost" (I. jednání) a „do budoucna nelze hygienu stavět dominantně na lékařích" (V. jednání). To druhé je klíčová věta celé personální kapitoly.
Českému systému se přitom nedostává lékařů obecně méně, než si myslíme — absolventů všeobecného lékařství máme 16,3 na 100 tisíc obyvatel, nad průměrem OECD. Problém není potrubí, ale jeho vyústění: absolvent s volbou mezi klinickým oborem s nemocničními příplatky a hygienickou službou, která přišla o čtvrtinu rozpočtu, se rozhoduje racionálně. Dokud bude tabulkový plat v ochraně veřejného zdraví o desítky procent pod klinikou, žádná kampaň to nezvrátí.
Cesta, kterou zápisy správně naznačují, je dvojí. Za prvé přestat stavět terén výhradně na lékařích — nizozemský RIVM i německý RKI staví epidemiologickou práci na nelékařských specialistech veřejného zdraví (MPH) a lékaře koncentrují tam, kde je jejich kompetence nenahraditelná. V Česku přitom MPH není akreditovaným vysokoškolským titulem — nejblíže mu je dvouletý program celoživotního vzdělávání Školy veřejného zdravotnictví IPVZ. To předpokládá kariérní řád a kompetenční model, který dnes neexistuje a o kterém má jednat vzdělávací podskupina — tatáž, která v červnu ještě nevěděla, že existuje. Za druhé udělat z oboru vědecky atraktivní dráhu: sdílené úvazky mezi institutem, fakultami a národními referenčními laboratořemi (v návrhu už jsou), doktorandská a fellowship místa navázaná na evropské programy typu EPIET/EUPHEM a plánování kapacit nad projekcemi, které Česku dodal projekt JA HEROES. A jedno akutní riziko navrch: SZÚ upozorňuje, že úzké expertní týmy pro evropské regulační agendy (biocidy, REACH) tvoří pár lidí, jejichž „vychování trvá řadu let" — právě ti odcházejí jako první, když transformace vytvoří rok a půl nejistoty. Personální plán přechodu proto není měkká kapitola pro přílohu; je to podmínka, aby institut prvního ledna 2028 měl koho zaměstnat.
Rizika: co může jít špatně
Reforma má logiku a historickou legitimitu. Má ale i čtyři skupiny rizik, které nejsou jen akademickou kritikou.
Ztráta regionálních vazeb. Krajské hygienické stanice jsou v regionech zakotveny — znají lokální zaměstnavatele, průmyslové areály, vodovody, potravinářské provozy. Hygienický dozor nad biocidy, nad kvalitou vody nebo nad stravovacím zařízením na Znojemsku je záležitostí vztahů a místní znalosti, ne algoritmů. KHS dnes mají sice státní podřízenost (MZČR), ale autonomii v rozhodování o lokálních prioritách na úrovni jednotlivých stanic — a právě tato autonomie umožňuje pružně reagovat na regionální specifika. Centralizace pod jedinou agenturu může tento neformální kapitál erodovat, pokud regionální centra IPV ztratí rozhodovací prostor a stanou se výkonnými prodlouženými rameny pražského ústředí. Britský příklad je opět ilustrativní: po vzniku PHE v roce 2013 opakovaně konstatovaly lokální zdravotní komise, že centrum nerozumí místním prioritám.
Koncentrace moci a monokultura. Jediná národní agentura pro veřejné zdraví je zranitelná vůči politizaci v míře, v jaké fragmentovaný systém není. Pokud ředitel IPV sdílí politické preference vlády, je těžší pro whistleblowing a nezávislá vědecká stanoviska. Zákonná ochrana vědecké nezávislosti — podobná finské THL — by měla být součástí návrhu zákona, nikoliv pozdějším doplňkem.
Přechodné náklady. Sloučení 17 institucí s ~4 200 zaměstnanci, různými kolektivními smlouvami, různými IT systémy a různými nemovitostmi je logisticky náročná operace. Minsterstvo zatím nezveřejnilo odhad přechodových nákladů. V britském případě UKHSA se ukázalo, že podhodnocení těchto nákladů vedlo k redukci provozní kapacity přesně v době, kdy ji agentura nejvíce potřebovala.
Skluzy do preventivní medicíny a kolize s pojišťovnami. IPV má mít mandát pro prevenci civilizačních chorob. Ale „prevence" v českém zdravotnickém ekosystému je kontestované území. Zdravotní pojišťovny — zejména VZP — mají vlastní preventivní programy, bonifikační schémata pro praktiky a komunikační nástroje. Pokud IPV získá silný mandát v oblasti zdravotní gramotnosti a propagace zdravého životního stylu, budou jeho kompetence přesahat do prostoru pojišťoven. Jak to bude koordinováno — a kdo bude mít poslední slovo — zákon musí explicitně říci.
Politika a legislativa: co musí proběhnout
Aby IPV vznikl k 1. 1. 2028, musí se v nejbližších osmnácti měsících stát toto: Ministerstvo zdravotnictví musí dokončit věcný záměr zákona, projít meziresortním připomínkovým řízením, podat do parlamentu a dosáhnout schválení v obou komorách do konce roku 2026. To je na české legislativní poměry rychlé tempo — standardní meziresortní připomínkové řízení trvá 30–90 dní, zákon obvykle prochází oběma komorami 6–12 měsíců. Jakýkoliv politický otřes (koaliční krize, předčasné volby) by zákon odsunul.
Paralelně musí ministerstvo komunikovat s odbornou obcí, řediteli současných KHS a zaměstnaneckými odbory. Majetek a personální smlouvy KHS jsou plně státní (KHS jsou organizační složky státu hospodařící z rozpočtu kapitoly MZČR), takže k převodu není potřeba souhlas hejtmanů ani krajských zastupitelstev — politický spor s kraji o „kompetenci" by tedy byl bez právního základu. Co je ale potřeba: vyřešit přechod 14 právních subjektů do jedné organizace bez ztráty institucionální paměti, garantovat kontinuitu zaměstnaneckých smluv a kolektivních smluv, harmonizovat 14 různých kolektivních dohod a explicitně vymezit, jak budou regionální centra IPV spolupracovat s krajskými úřady, krajskými zdravotními radami a místními samosprávami v běžném provozu (krizové štáby, povodňové plány, kontroly potravinářských provozů, hluková a imisní měření) — tedy v procesech, kde KHS dnes spolupracují s kraji jako rovnocenní partneři, nikoli jako podřízené složky.
Finanční otázka je navázána na strukturální deficit veřejného zdravotního pojištění, který ministr financí řeší souběžně. Reforma veřejného zdravotnictví, financovaná ze státního rozpočtu, přichází ve chvíli, kdy ministerstvo financí hledá úspory. Pokud IPV má sloučit instituce a zároveň rozšířit mandát — civilizační choroby, zdravotní gramotnost, nové laboratoře — může se stát, že výsledný zákon dostane ambiciózní mandát bez odpovídajícího rozpočtu. To by byl přesně scénář, který britský příklad předvedl.
Co by čtenář měl sledovat: Za prvé, věcný záměr zákona a jeho legislativní záměry — konkrétně, zda budou zachovány zákonné záruky vědecké nezávislosti. Za druhé, stanoviska hlavního hygienika ČR a ředitelů 14 KHS v meziresortním připomínkovém řízení (jejich pohled na ztrátu institucionální samostatnosti) a vyjádření odborných asociací (Společnost hygieny a komunitní medicíny ČLS JEP, Asociace ředitelů KHS); kraje budou v MPŘ rovněž připomínkovat, ale jejich role je tu jen poradní — kompetenční spor neexistuje, protože KHS nikdy pod kraje nepatřily. Za třetí, odhad přechodových nákladů a způsob financování přechodného období. Za čtvrté, vymezení kompetencí vůči zdravotním pojišťovnám — zejména pokud jde o prevenci a zdravotní gramotnost. Za páté, obsazení vedení IPV: pokud bude volba ředitele věcí politického jmenování bez transparentního výběrového řízení, bude to signál, jak nezávislá agentura ve skutečnosti bude.
Konkrétní metriky úspěchu nejsou záhadou — jsou jen politicky nepopulární, protože efekt je viditelný za 5–10 let. Rok po spuštění IPV bychom měli vidět: dobu od detekce hrozby k předání informace odpovědným autoritám do 24 hodin — což není ambice redakce, ale mezinárodní metrika „7-1-7" (7 dní na detekci ohniska, 1 den na notifikaci autorit, 7 dní na první protiopatření), kterou WHO zakotvila ve svém pracovním programu 2025–2028; dále jednotný datový systém propojující regionální centra s ústředím v reálném čase, a publikovaný populační monitoring civilizačních determinant zdraví s roční aktualizací. Kolik času dnes český systém mezi klinickým hlášením a celostátním alertem reálně ztrácí, přitom nikdo neměří ani nepublikuje — což je samo o sobě výmluvné: institut, který by metriku 7-1-7 začal na vlastních datech vykazovat, by byl první, kdo na tuhle otázku umí odpovědět. Pokud ani tři roky po spuštění IPV neexistuje sdílená datová platforma a regionální centra stále posílají hlášení e-mailem, šlo o organizační přejmenování, nikoliv o reformu.
Stovka let česko-slovenské tradice státní hygieny není důvodem k nostalgii — je důvodem k ambici. Instituce se tehdy zakládaly proto, že tehdejší hrozby (tuberkulóza, tyfus, dětská obrna) vyžadovaly schopnosti, které soukromý trh ani lokální správa nemohly dodat. Dnes jsou hrozbami obezita, antimikrobiální rezistence, pandemické preparedness a dezinformace o vakcinaci. Logikou je stejná: existuje deficit státní kapacity, který soukromý trh nevyřeší. Otázka není, zda reformovat. Otázka je, zda česká vláda dokáže reformu udělat dobře — nebo jen rychle.
Vypadá to zatím jako dobře řízená reforma?
Když poměříme dosavadní průběh proti tomu, co o zvládnutých reformách víme — a co ostatně skupině ukládá její vlastní statut — vychází vysvědčení, které není zdrcující, ale ani uklidňující:
| Znak dobře řízené reformy | Stav | Hodnocení |
|---|---|---|
| Diagnóza podložená analýzou | silné fragmenty v zápisech (rozpočty, NÚKIB, 17 metodik), ucelený dokument chybí — statut čl. 2 odst. 2–3 nenaplněn | částečně |
| Více variant řešení | předložena jediná varianta; statut výslovně žádá varianty (odst. 4) | ne |
| Harmonogram s milníky | jen cílová data (PŘ IX–X/2026, zákon 2026, start 2028); mezikroky chybí | částečně |
| Ekonomická analýza | výpadek vlastních výnosů ZÚ/SZÚ nevyčíslen; MZ: „analýza dopadů bude součástí zákona". Zápis X.: první analýzy „v toku", modelování RIA zajistí expert WHO, ekonomická skupina má dodat položkové náklady za 2025 | začíná se |
| Vyhrazená kapacita | 2 h / 14 dní, bez programové kanceláře. Zápis X.: pracuje pět z šesti podskupin — odborná se dosud nesešla, věda a výzkum odložena na podzim 2026 | částečně |
| Implementační plán a přechod | „provozní detaily později"; kontinuita řízení, akreditací a smluv neřešena (statut odst. 7) | ne |
| Politická podpora | deklarovaná priorita ministra, silné okno příležitosti | ano |
| Zapojení dotčených institucí | zástupci v PS ano, ale „na SZÚ panuje nízká informovanost" (zápis VII.) a spor se vede přes média. Zápis X.: odbory vstupují do personální podskupiny, Pacientská rada MZ členem nebude — dostane jen briefingy a zápisy | částečně |
| Mezinárodní konzultace | Mikas (SK), Salminen (FI), WHO perspektiva v PS | ano |
| Krizová odpovědnost vyjasněna | rozdělení § 69 / § 80 / § 82 mezi NIVZ, MZ a vládu nenavrženo | ne |
Zdroj: hodnocení redakce podle zápisů PS (naposledy X. jednání, srpen 2026), připomínek SZÚ (24. 5. 2026), statutu PS (dekret č. 11/2026/ZDM) a vyjádření MZ ČR. Tři řádky se po zápisu X. posunuly, žádný zatím na „ano".
Číst to jako odsudek by bylo laciné — reforma je v roce nula a část deficitů se dá dohnat. Ale vzorec, který z vysvědčení vystupuje, je zřetelný: všechno, co má povahu vize, jde dobře; všechno, co má povahu provedení, se odkládá. Argument „okna příležitosti", kterým se zdůvodňuje tempo, se přitom obrací proti svým autorům: okno je otevřené od února, a čtyři měsíce jím neprošel nikdo, protože pracovní podskupiny — jediný nástroj, jak koncepci proměnit v proveditelný plán — nezačaly pracovat. Politická vůle bez vyhrazené kapacity není reforma; je to tisková zpráva s dlouhou expirací.
Aktualizace po zápisu z IX. jednání (15. 7.): část deficitů se skutečně začala dohánět — podskupiny dostaly zbývající vedoucí a čtrnáctidenní rytmus, krizová část návrhu je hotová, zadává se RIA a důvodová zpráva staví na výstupech WHO workshopu. Zároveň ale příloha zápisu poprvé ukázala úplný legislativní harmonogram — a ten fakticky ruší deklarovaný start 1. 1. 2028: meziresortní připomínkové řízení je plánováno až na duben 2027 a vládě má návrh doputovat 30. 8. 2027. Aby institut vznikl v roce 2028, musel by parlament, Senát i prezident stihnout celé projednání za čtyři měsíce; reálný horizont se posouvá k roku 2029 — tedy tam, kam mířil náš scénář B. A zápis přinesl i novou ilustraci křehkosti expertních kapacit, přesně v duchu varování SZÚ: národní číselník laboratorních položek, na kterém stojí plánované real-time hlášení laboratorních výsledků i e-žádanka (start 1. 7. 2027), fakticky spravují „cca tři pracovníci na DPP".
Aktualizace po zápisu z X. jednání (srpen 2026): vzorec „vize jde, provedení se odkládá" se poprvé začal lámat. Podskupiny už nejsou seznamem jmen: vzdělávací pracuje metodou „semaforu" (co zachovat, co posílit, co zavést nově), personální a legislativní má vedoucího a rozeslané materiály z ministerstva zdravotnictví i z ministerstva práce, ekonomická se sešla a má první analýzy, IT skupina měla jednat 12. srpna. Nesešla se zatím odborná podskupina — a právě ona má rozhodnout otázku, na které stojí celá architektura institutu: jestli oddělit hygienickou část od laboratorní, dělit podle hygienických oborů, nebo podle faktorů (fyzikální, chemické, mikrobiologické). Podskupina pro vědu a výzkum je odložena na podzim.
Dvě věci ze zápisu mění obraz financování, který tenhle článek popisuje jako pětiletě vysychající. Ta lepší: ÚZIS získal grant z IROP na reformu hygienických registrů — první konkrétní peníze na IT páteř, o kterou se reforma opírá. Ta horší je jednou větou v odstavci o ekonomické skupině: rok 2025 byl uzavřen „s viditelným podfinancováním hygienických služeb" a zápis žádá, aby to bylo zohledněno v modelování financí nového institutu. Je to poprvé, co pracovní skupina podfinancování pojmenovala vlastními slovy — dosud šlo o argument SZÚ a redakční dopočet. Zároveň se rýsuje cesta k číslům, jejichž absenci článek vytýká: modelování finančních dopadů RIA má v srpnu zajistit český expert z WHO a ekonomická skupina má dodat položkové náklady za uzavřený rok 2025, ne souhrnné rozpočty. To je přesně ta úroveň detailu, bez které se náhrada vlastních výnosů zdravotních ústavů spočítat nedá.
Zbytek zápisu je mix pokroku a starých vzorců. Legislativní text má být hotov do konce srpna, píše ho ale úzká skupina asi čtyř lidí a ostatní členové mají do Teams přístup „bez přímé redakce" — rychlé, ale těžko slučitelné s tím, aby paragrafové znění neslo stopu čtyřiceti expertů. Poprvé se objevuje change management: WHO připravuje dotazník pro zaměstnance hygienické služby, který má zmapovat jejich obavy a očekávání, s výslovným požadavkem říct respondentům, jak budou odpovědi použity. A do personální podskupiny vstupují odbory. Naopak Pacientská rada ministerstva zdravotnictví členem pracovní skupiny nebude — dostane briefingy a zápisy. U instituce, jejímž smyslem je zdraví populace, stojí za zaznamenání, že pacientská reprezentace zůstala vně stolu, zatímco zaměstnanecká se k němu dostala.
Co sledovat na podzim, až návrh vstoupí do připomínkového řízení: za prvé, jestli důvodová zpráva obsahuje skutečnou analýzu a varianty, nebo jen zdůvodnění jediného řešení. Za druhé, jestli vláda spolu se zákonem schválí transformační tým s rozpočtem a jmenovitým programovým ředitelem na plný úvazek. Za třetí, jak paragrafové znění rozdělí pravomoc nařizovat mimořádná opatření — tam se rozhodne o politické odpovědnosti za příští krizi. Za čtvrté, číslo, které dosud nikdo neřekl nahlas: kolik bude stát nahrazení vlastních výnosů zdravotních ústavů ze státního rozpočtu. A za páté, plán převodu laboratorních akreditací — nenápadná technikálie, bez které stát v den D ztratí schopnost dokládat vlastní měření ve správních řízeních.
| Scénář | Co by se muselo stát | Kam vede |
|---|---|---|
| A · Reforma se doloží | Důvodová zpráva přinese analýzu, varianty a vyčíslení náhrady laboratorních příjmů; vláda jmenuje transformační tým s rozpočtem a programovým ředitelem na plný úvazek | zákon do parlamentu začátkem 2027; start 2028 zůstává dosažitelný, byť napjatý |
| B · Zákon bez plánu | Paragrafové znění půjde do připomínkového řízení bez analytické výbavy — při tempu podskupin zatím nejpravděpodobnější průběh | meziresort přinese vlnu připomínek (rozpočet, služební zákon, kraje a krizové řízení); harmonogram sklouzne, start se posune na 2029+ |
| C · Okno se zavře | Rozpočtové priority, koaliční spory nebo odpor krajů a odborů odsunou reformu z legislativního plánu — osud koncepce Státní hygienické služby z let 2022–2025 se zopakuje | reforma zůstane třetí odloženou koncepcí za 15 let; příští krize zastihne systém v dnešní podobě, jen po dalších letech eroze |
Pozn.: jde o redakční odhad možných průběhů, ne predikci — pravděpodobnosti nepřiřazujeme. Kritéria, podle kterých se scénáře rozliší, odpovídají pěti bodům výše. Aktualizace 10. 8.: harmonogram z přílohy zápisu IX (vládě 30. 8. 2027) posouvá start institutu za rok 2028 i v optimistické větvi — časová osa scénáře B se stala oficiálním plánem; o obsahu (analýza, varianty, čísla) se rozhodne na podzim.