Kouření je jediný rizikový faktor zdraví, u kterého v Evropě v posledních dvou dekádách proběhla viditelná populační změna. Ve většině zemí EU prevalence denního kuřáctví dlouhodobě klesá — a Česká republika přitom není výjimkou, jak se dlouho soudilo. Podle profilu Country Health Profile 2025: Czechia srazila denní kuřáctví z 23 procent v roce 2012 na 16 procent v roce 2024 a dostala se pod průměr EU. Příběh kouření v Česku proto není „zaostávání", ale „nedokončená práce" — a zároveň posun fronty k vapování a k nejmladší věkové skupině.
Zdroje: SZÚ — Národní výzkum užívání tabáku a alkoholu v ČR 2024 (publ. 5/2025); OECD/European Observatory — Country Health Profile 2025: Czechia (Section 3 Risk factors). Denní kuřáctví ČR 16,4 % (2024) je nad průměrem OECD (14,8 %), ale pod průměrem EU (18,5 %, rok 2023).
Kolik je šestnáct procent — a proč ne dvaadvacet
Prevalence kuřáctví má dvě různá čísla a snadno se zamění. Národní výzkum užívání tabáku a alkoholu v ČR (NAUTA), který každoročně provádí Státní zdravotní ústav, za rok 2024 zjistil, že 22,4 procenta dospělých nad 15 let kouří tabákové výrobky. To je ale součet dvou skupin: zhruba tři čtvrtiny tvoří denní kuřáci (16,4 procenta celé populace) a zhruba čtvrtinu příležitostní kuřáci, kteří kouří méně často než denně, ale alespoň jednou měsíčně (6,0 procenta). Mezinárodně srovnávaný indikátor „denní kuřáctví" — ten, který přebírá OECD i Eurostat — je tedy 16,4 procenta, ne 22,4. Obě čísla jsou správná; popisují jen jinou věc.
V meziročním srovnání se denní kuřáctví prakticky nezměnilo (15,9 procenta v roce 2023, 16,4 procenta v roce 2024) — NAUTA to označuje za stagnaci. Dlouhodobý trend je ale jednoznačně klesající: Country Health Profile 2025 uvádí, že denní kuřáctví v Česku kleslo z 23 procent v roce 2012 na 16 procent v roce 2024. Hodnota indikátoru je u všech srovnávaných zemí self-report, který — jak uvádí i metodická karta indikátoru — skutečnou prevalenci typicky podhodnocuje o pět až patnáct procent. Mezinárodní srovnání tuto chybu z velké části vyrovnává, protože self-report používají všechny země, ale je dobré vědět, že jde o spodní odhad.
Pětina až čtvrtina dospělých není abstraktní množství: při zhruba 9,2 milionu obyvatel ČR ve věku 15 a více let (ČSÚ) odpovídá 22,4 procenta řádově dvěma milionům kuřáků tabáku, z toho zhruba 1,5 milionu denních. Podle padesátiletého kohortního sledování britských lékařů publikovaného v British Medical Journal (Doll, Peto, Boreham & Sutherland, 2004; DOI 10.1136/bmj.38142.554479.AE) zemře přibližně polovina dlouhodobých kuřáků na onemocnění přímo spojené s kouřením — kardiovaskulární choroby, rakovinu plic, chronickou obstrukční plicní nemoc a další nádory; kuřáci přicházejí v průměru o zhruba 10 let života oproti celoživotním nekuřákům. To není pochmurný odhad; je to jedna z nejlépe doložených populačních statistik 20. století.
Proč kouření v Česku kleslo
Country Health Profile 2025 přisuzuje pokles českého kuřáctví konkrétní politice: „comprehensive tobacco control legislation". Dvě opatření profil jmenuje výslovně. Prvním je zákaz kouření ve vnitřních veřejných prostorech včetně restaurací, který platí od roku 2017. Druhým je postupné zvyšování spotřební daně z tabáku od roku 2020. Časově obě zhruba odpovídají období, kdy se pokles denního kuřáctví promítl do dat. Profil to shrnuje jednou větou: Česko „úspěšně snížilo míru kuřáctví dospělých pod průměr EU".
To je důležitý korektiv obrazu, který se o českém kouření dlouho tradoval. Denní kuřáctví v ČR (16,4 procenta) je dnes pod průměrem Evropské unie (18,5 procenta, rok 2023) — byť stále mírně nad průměrem zemí OECD (14,8 procenta), do něhož se počítají i země s velmi nízkou spotřebou mimo Evropu. Česko tedy v tabákové politice není pasivní a daňová ani legislativní páka neleží ladem. Otázka nezní „proč Česko nic nedělá", ale „proč se zastavilo na šestnácti procentech, když nejúspěšnější systémy jsou na deseti až dvanácti".
Co Česko zatím nepoužilo
Nástroje, kterými země srazily kouření nejníž, shrnuje WHO pod akronymem MPOWER — Monitor (sledování spotřeby), Protect (ochrana před pasivním kouřením), Offer (nabídka odvykací léčby), Warn (varování na obalech a v médiích), Enforce (vymáhání zákazů reklamy a prodeje mladistvým), Raise (zvyšování spotřební daně). Česko má z této sady zavedeny monitoring, ochranu před pasivním kouřením i daňovou složku; rezervy jsou jinde.
Spotřební daň je mezinárodně nejvíce doloženě účinný nástroj. Podle WHO a Světové banky platí, že desetiprocentní zvýšení reálné ceny cigaret snižuje spotřebu ve vyspělých zemích zhruba o čtyři procenta; u mladistvých je efekt ještě silnější. WHO doporučuje, aby spotřební daň tvořila nejméně 75 procent maloobchodní ceny tabákového výrobku. Velká Británie tuto hranici dlouhodobě překračuje, Austrálie šla ještě výš. Česko se k 75 procentům přiblížilo a daň pravidelně zvyšuje, ale tempo i absolutní cena cigaret zůstávají pod úrovní zemí s nejúspěšnější tabákovou politikou.
Plain packaging — neutrální obaly bez loga výrobce, jen s povinným varováním a obrázkem zdravotního důsledku — zavedla jako první Austrálie v roce 2012. Následovaly Francie, Velká Británie a Irsko (2017), Nový Zéland (2018) a další země. Studie publikované v Tobacco Control i Cochrane review v následujících letech ukázaly, že plain packaging snižuje atraktivitu cigaret zejména pro mladé a má měřitelný, byť menší dopad na celkovou spotřebu. Česko plain packaging nezavedlo a debata o něm zatím nepokročila.
Restrikce reklamy a místa prodeje. Norsko a Švédsko mají zákaz veškeré tabákové reklamy včetně reklamy v místech prodeje; Velká Británie zavedla pravidlo, že tabákové výrobky musí být v obchodech mimo přímý pohled zákazníka. České restrikce jsou omezenější — tabáková reklama je zakázána v televizi, rozhlase a tisku, ale otevřená je například ve specializovaných tabákových časopisech a v online prostředí. Nabídka odvykací léčby je další rezerva: ve Velké Británii poskytuje NHS každému kuřákovi přístup ke specializovanému poradenství (Stop Smoking Service) v kombinaci s nikotinovou substituční terapií, bupropionem nebo vareniklinem, a Cochrane review opakovaně potvrdily, že kombinace behaviorální podpory a farmakoterapie je výrazně účinnější než snaha přestat sám. Česko má síť Center pro závislé na tabáku po celé republice, ale jejich kapacita ani povědomí o nich nedosahují britské úrovně.
E-cigarety, sáčky a nový problém u mladých
Zatímco klasické kouření klesá, nikotinová zátěž se přesouvá jinam. Country Health Profile 2025 uvádí, že denní vapování dospělých v Česku se mezi lety 2019 a 2024 zečtyřnásobilo — z 2 na 9 procent. Posun je nejvýraznější u mladých: mezi lidmi ve věku 15 až 24 let podle SZÚ užívá e-cigarety alespoň příležitostně zhruba každý čtvrtý a v roce 2022 přiznalo kouření cigaret v posledním měsíci 14 procent českých patnáctiletých. Pokles tradičního kuřáctví tak může být zčásti vyvážen nástupem alternativních nikotinových produktů.
E-cigarety, zahřívaný tabák a nikotinové sáčky jsou méně rizikové než klasické cigarety, ale nejsou neškodné. Mezinárodní vědecký konsensus — jak ho shrnuje například zpráva britského Office for Health Improvement and Disparities — hovoří o „výrazně nižším, byť nikoli nulovém riziku" e-cigaret pro dospělé kuřáky, kteří přejdou kompletně; u dosud nekouřících mladistvých je ale nikotinová závislost přes vape samostatný problém. Británie zvolila strategii harm reduction a vape doporučuje jako pomocný nástroj odvykání; Austrálie šla opačně a nikotinové vape přístroje jsou dostupné jen na lékařský předpis. Nový Zéland v prosinci 2022 schválil zákon o „smokefree generation" — zákaz prodeje tabáku každému, kdo se narodil 1. ledna 2009 nebo později —, vláda zvolená na konci roku 2023 ho ale počátkem roku 2024 zrušila, na což odborná obec reagovala odmítnutím v BMJ i v Lancet Public Health.
Česko v reakci na nástup alternativních produktů několik kroků udělalo: od roku 2019 platí spotřební daň na zahřívaný tabák, od roku 2023 je prodej nikotinových sáčků omezen na osoby starší 18 let a zakázán prodej ochucených zahřívaných tabákových výrobků, od roku 2024 se spotřební daň rozšířila i na e-cigarety a nikotinové sáčky. Ministerstvo zdravotnictví dále navrhlo zpřísnění regulace obalů a složení e-cigaret; podle Country Health Profile 2025 nebyl tento legislativní proces v září 2025 dokončen.
Co s tím
Pro kuřáka, který chce přestat, není nejúčinnější rozhodnutí, ale plán a kombinace nástrojů. Spojení behaviorální podpory (Centrum pro závislé na tabáku, telefonická linka pro odvykání) a farmakoterapie (nikotinová substituce volně, vareniklin nebo bupropion na předpis) zvyšuje pravděpodobnost úspěchu několikanásobně oproti pokusu „silou vůle". Praktický lékař i pneumolog jsou nejjednodušší vstupní brána; aktuální kontakty na centra a poradny vede Společnost pro léčbu závislosti na tabáku.
Pro tvůrce politik je sdělení jiné, než se dlouho tradovalo. Česko denní kuřáctví dvě dekády snižovalo a dostalo ho pod průměr EU — to ukazuje, že daň a restrikce fungují. Práce ale není hotová: 16,4 procenta denních kuřáků je stále nad průměrem OECD, 22,4 procenta kouří tabák v nějaké formě a rychle roste vapování, zejména u mladých. Další pokles nepřijde sám — vyžaduje dotažení daňové páky, nástroje, které Česko zatím nepoužilo (plain packaging, širší restrikce reklamy, dostupnější odvykací léčba), a jasnou politiku vůči alternativním nikotinovým produktům. Každé procento prevalence kouření v populaci se totiž přepočítá na desítky předčasných úmrtí ročně.