Zákon 325/2021 Sb. o elektronizaci zdravotnictví vstoupil v platnost v srpnu 2021 jako rámcový legislativní základ pro budování národní digitální zdravotnické infrastruktury. Prvních čtyřicet měsíců jeho existence bylo označeno spíše jako fáze infrastrukturního kladení základů — systémy eRecept a eNeschopenka fungovaly nezávisle na tomto zákoně ze starší legislativy, interoperabilita mezi nemocnicemi se pohybovala na papíře, nikoliv v praxi, a Národní zdravotnický informační systém (NZIS) provozovaný ÚZIS zůstával primárně statistickým nástrojem, nikoli operativním datovým hřištěm pro klinické rozhodování. Novela schválená Poslaneckou sněmovnou ve 3. čtení 23. dubna 2025 jako sněmovní tisk 833 a vyhlášená 15. července 2025 jako zákon č. 236/2025 Sb. (s účinností od 1. ledna 2026) tento stav zásadně posunuje: přidává tři nové funkční vrstvy, které mají přímý dopad na každodenní práci praktického lékaře i na to, jak pacient vnímá propojení svého zdravotnického záznamu. Zároveň novela posiluje propojení s nařízením EU 2025/327 o Evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS) a aktualizuje způsob, jakým pojišťovanci získávají přístup ke svým zdravotním datům přes Portál občana a eGovernment infrastrukturu.
Zdroj: SÚKL eRecept reporting 7/2024, NKÚ 2025, ČSSZ, DIA 19. 2. 2026.
Geneze novely a co dosud existuje (eRecept, eNeschopenka, ePosudek)
Porozumění novele nelze odtrhnout od kontextu toho, co česká digitalizace zdravotnictví za posledních deset let reálně vybudovala. Soustava elektronizace zdravotnictví v Česku stojí ke dni schválení novely na třech funkčních pilířích, které mají společné to, že každý z nich vznikl sektorálně — jako odpověď na specifický problém — a teprve dodatečně je snahou novely spojit do koherentní architektury.
eRecept je nejúspěšnějším projektem české elektronizace zdravotnictví. Povinný provoz byl zahájen 1. ledna 2018 pro léčivé přípravky vázané na lékařský předpis; systém provozuje SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) prostřednictvím centrálního úložiště předpisů. V roce 2024 bylo v systému vystaveno odhadem zhruba 86 milionů elektronických receptů (dopočet podle veřejných údajů NKÚ a SÚKL: ~56 mil. eReceptů odeslaných pacientům formou SMS tvoří ~65 % celkového objemu); 17. července 2024 byl vystaven jubilejní 500milionový eRecept od spuštění systému v roce 2018, což ukazuje na faktické dosažení plné adopce mezi lékaři i lékárnami. Systém umožňuje ověření léku při výdeji v lékárně bez papírového nosiče, redukoval počet záměn léků a umožnil pojišťovnám analytické zpracování dat o preskripci v rozsahu, který papírový recept neumožňoval. eRecept je rovněž prvním systémem, v němž je identita pacienta ověřena pomocí čísla pojištěnce — a tento identifikátor se stává spojujícím vláknem novely, která na eRecept navazuje.
eNeschopenka — elektronická pracovní neschopnost — byla po opakovaných odkladech spuštěna v ostrém provozu 1. ledna 2020 (testovací fáze pro softwarové dodavatele a vybrané lékaře probíhala od října 2019). Systém propojuje lékaře, ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení) a zaměstnavatele prostřednictvím datové výměny, která umožňuje lékaři vystavit neschopenku elektronicky bez nutnosti papírového tiskopisu. Vystavení eNeschopenky je zákonnou povinností všech poskytovatelů zdravotních služeb od 1. 1. 2020 (novela zákona o nemocenském pojištění); ČSSZ veřejně nezveřejňuje konkrétní procentuální údaj o adopci, ale zákonná povinnost implikuje úplné pokrytí mezi praktiky i ambulantními specialisty. Technicky je eNeschopenka jedním z mála systémů v českém zdravotnictví, kde identita lékaře je ověřena certifikátem a přenos dat probíhá v šifrovaném kanálu s zaručenou integritou.
ePosudek — elektronický lékařský posudek — je nejmladší z trojice a jeho adopce je nejnižší. Systém umožňuje elektronické vystavení a přenos posudků pro pracovnělékařské služby a pro správní účely. Na rozdíl od eReceptu a eNeschopenky nebyl provoz ePosudku výrazně legislativně tlačen povinností — a adopce proto odpovídá dobrovolnému charakteru nasazení. Novela na ePosudek výslovně odkazuje v části věnované posílení NZIS a interoperability.
Architektonický problém, který novela řeší, je zásadní: tři zmíněné systémy jsou si navzájem slepé. Lékař, který v eReceptu preskribuje, nevidí v tomtéž systému, zda pacient má eNeschopenku nebo jaké preventivní prohlídky absolvoval. Pojišťovna, která má data z eReceptu, nemá přístup k preventivnímu záznamu v souborné podobě. Pacient, který se přihlásí na Portál občana, vidí maximum svých eReceptů, ale nemá přehled o preventivních prohlídkách nebo očkování v jednom místě. Novela se pokouší tyto informační bubliny propíchnout — a to ve třech konkrétních instrumentech, které tvoří jádro legislativní změny.
Legislativní geneze novely sahá do roku 2023, kdy NCEZ ve spolupráci s MZ ČR zpracovalo analytický dokument identifikující mezery v zákoně 325/2021 Sb. ve světle zkušeností prvních dvou let jeho platnosti. Vláda návrh schválila 2. října 2024; novela byla v Poslanecké sněmovně projednána jako sněmovní tisk 833 (9. volební období): 1. čtení 17. prosince 2024 (123. schůze), 2. čtení 12. března 2025 (131. schůze), 3. čtení a schválení 23. dubna 2025 (136. schůze, hlasování č. 139, usnesení č. 1345). Senát normu schválil 12. června 2025, prezident podepsal 26. června 2025 a zákon byl vyhlášen 15. července 2025 ve Sbírce zákonů jako zákon č. 236/2025 Sb. Nabytí účinnosti je stanoveno na 1. ledna 2026; nabytí účinnosti jednotlivých klíčových ustanovení je dále rozloženo v čase prováděcími předpisy — většina technických instrumentů má přechodné období 12 až 36 měsíců, které odpovídá nutnosti dokončit technickou infrastrukturu.
-
eRecept — povinný provoz
SÚKL spouští centrální úložiště. K 17. 7. 2024 jubilejní 500milionový předpis; v roce 2024 vystaveno ~86 mil. eReceptů. Adopce mezi lékaři a lékárnami fakticky 99 %.
Funguje -
eNeschopenka — povinný provoz
Propojení lékař ↔ ČSSZ ↔ zaměstnavatel. Zákonná povinnost dle novely o nemocenském pojištění — fakticky úplné pokrytí.
-
Zákon 325/2021 Sb. — rámec elektronizace zdravotnictví
Definuje NCEZ, IS NZIS, eHealth služby. Otevírá architekturu pro pozdější doplnění modulů (registry, ePosudek, eŽádanka).
-
ePosudek (dobrovolný)
Adopce nejnižší ze tří funkčních pilířů — bez legislativního tlaku. Novela 236/2025 Sb. posiluje vazbu na NZIS a interoperabilitu.
Pomalá -
Zákon 236/2025 Sb. publikován
Novela 325/2021 Sb.: centrální registr preventivních vyšetření, eŽádanky, elektronický očkovací průkaz, posílení NZIS, příprava na EHDS.
-
Účinnost novely 236/2025 Sb.
Technické instrumenty mají přechodné období 12–36 měsíců dle prováděcích vyhlášek. Kapacitní úzké místo: ÚZIS a NCEZ.
Teď -
Centrální registr prevence + eŽádanky — konec 18měsíčního okna
Plná funkčnost dle prováděcích předpisů. Předpoklad: napojení všech ambulantních IS skrz NCEZ API.
-
Elektronický očkovací průkaz
24měsíční okno. Propojení s NRPzS (ÚZIS) a Portálem občana.
-
36měsíční moduly — plná interoperabilita
Architektonický cíl novely: tři dnešní „slepé" pilíře (eRecept × eNeschopenka × ePosudek) propojeny přes NCEZ a NZIS.
-
EHDS — povinné napojení primární use case
Nařízení EHDS 2025/327: cross-border výměna pacientských shrnutí, eReceptů, lab nálezů, propouštěcích zpráv, snímků mezi všemi EU členskými státy.
EU deadline
Zdroj: Sbírka zákonů (325/2021, 236/2025), nařízení EU 2025/327 (EHDS), SÚKL eRecept reporting 7/2024, NCEZ.
Centrální registr preventivních vyšetření — co změní v primární péči
Prvním a z hlediska primární péče nejvýznamnějším nástrojem novely je centrální registr preventivních vyšetření. Zákon 325/2021 Sb. ve stávajícím znění registr preventivních prohlídek nezná — data o provedených preventivních vyšetřeních jsou fragmentována v ordinacích praktických lékařů a v databázích zdravotních pojišťoven, kde je zpracovávají výhradně pro účely úhrady, nikoli pro klinické rozhodování nebo pro přehled pojištěnce.
Novela ukládá zavedení centrálního záznamu pro každého pojištěnce, v němž budou evidovány preventivní prohlídky provedené v rámci veřejného zdravotního pojištění — tedy preventivní prohlídky u praktického lékaře (jednou za dva roky pro dospělé), stomatologické preventivní prohlídky, gynekologické preventivní prohlídky a screeningová vyšetření hrazená ze zákona (mamografie, kolorektální karcinom, screening děložního čípku). Registr má být přístupný pojištěnci přes Portál občana, ošetřujícímu lékaři v rámci jeho informačního systému při splnění podmínek autorizace a zdravotní pojišťovně pro administrativní účely.
Dopad na primární péči je vícevrstvý. Praktický lékař, který dnes obtížně dohledává, kdy byl pacient naposledy u gynekologa na preventivní prohlídce nebo zda absolvoval kolorektální screening, bude mít tento přehled dostupný v rámci jednoho přihlášení do systému. Z perspektivy koordinace péče jde o zásadní krok: fragmentace preventivního záznamu je jedním z hlavních důvodů, proč se preventivní prohlídky v Česku opakují zbytečně nebo naopak chybí — přičemž pojišťovny odhadují, že podíl dospělé populace, která pravidelné preventivní prohlídky absolvuje, se pohybuje kolem 65 %, přičemž k lékaři s přesnou informací o historii prohlídek pacient zpravidla nepřichází.
Technická architektura registru je navrhována s využitím standardu HL7 FHIR (Fast Healthcare Interoperability Resources) — mezinárodního standardu pro výměnu zdravotních dat ve strukturované, strojově čitelné podobě. FHIR definuje datové modely pro klinické dokumenty (tzv. resources: Patient, Encounter, Observation, Immunization) a RESTful API rozhraní pro jejich přenos. Volba FHIR je z hlediska budoucí kompatibility s EHDS i s nemocničními informačními systémy správná; otázka je, zda ambulantní software používaný praktickými lékaři — jehož trh ovládají desítky různých dodavatelů s různou mírou ochoty ke standardizaci — bude schopen FHIR zápis do centrálního registru implementovat v přechodném období.
Dopad na pacienta je v principu srozumitelný: poprvé by existovalo jedno místo, kde si pojištěnec může ověřit, které preventivní prohlídky absolvoval, které ho čekají a zda výzvy od pojišťovny nebo lékaře odpovídají realitě. Z hlediska adherence k preventivní péči — které OECD konzistentně identifikuje jako slabé místo českého systému — má potenciál být motivačním nástrojem: pojišťovny mohou zasílat cílené personalizované upomínky bez nutnosti mít vlastní datové silo. Podmínkou je, že pojištěnec Portál občana skutečně používá a má NIA přihlášení — což je u starší populace, která preventivní péči nejvíce potřebuje, problém, o němž se zmíníme v části o implementačních rizicích.
Pilotní provoz registru preventivních vyšetření je podle informací MZ ČR plánován na druhou polovinu roku 2027; plný provoz by měl navazovat v roce 2028. Harmonogram je závislý na dokončení technické specifikace ze strany NCEZ a na připravenosti ambulantního softwaru k integraci.
eŽádanky: konec papírů na vyšetření
Druhým instrumentem novely jsou eŽádanky — elektronické žádanky na diagnostická vyšetření, nahrazující papírové tiskopisy, na jejichž základě lékař doposud žádá o provedení laboratorního vyšetření, zobrazovacích metod (RTG, CT, MRI, ultrazvuk), elektrofyziologických vyšetření nebo o konzultaci u jiného specialisty. Papírová žádanka je jedním z posledních pozůstatků administrativní architektury 20. století v českém zdravotnictví; je zdrojem chyb (nečitelný rukopis, chybějící identifikátory, duplicity), komplikuje datovou analýzu preskripce diagnostiky a z pohledu pacienta znamená fyzické doručení papíru do dalšího pracoviště.
Novela ukládá postupný přechod na elektronické žádanky ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem, přičemž první vlna se týká velkokapacitních laboratoří a zobrazovacích pracovišť při nemocnicích. Elektronická žádanka (eŽádanka) je strukturovaný elektronický dokument identifikující pacienta (číslo pojištěnce, identifikátor v NIA), žadatele (IČP, identifikátor lékaře), pracoviště, na které je žádanka adresována, typ požadovaného vyšetření (kód výkonu) a klinický kontext (diagnóza, urgence). Dokument je přenášen přes centrální NCEZ infrastrukturu nebo přímým propojením informačních systémů při splnění stanoveného rozhraní.
Z pohledu interoperability je eŽádanka technicky řešena jako rozšíření stávajícího ekosystému NZIS. Standard přenosu vychází z profilu IHE ITI (Integrating the Healthcare Enterprise — IT Infrastructure) pro bezpečnou výměnu klinických dokumentů — konkrétně z profilů XDS (Cross-Enterprise Document Sharing) a z FHIR ServiceRequest resource. Tato volba zajišťuje kompatibilitu s evropskou interoperabilní architekturou, která je základem EHDS přeshraničního sdílení dat.
Přínos pro primární péči a ambulantní specialisty je přímý: odpadají papírové nosiče, žádanka je okamžitě k dispozici cílovému pracovišti, výsledek vyšetření se vrací elektronicky do systému žadatele bez nutnosti faxu nebo předávání zprávy pacientem. Pro nemocniční laboratoře a radiologická pracoviště jde o zjednodušení triáže — přicházející žádanky jsou přístrojově čitelné, mohou být automaticky zařazeny do fronty podle naléhavosti a diagnostické kódy jsou strojově kontrolovatelné. Pro pojišťovny eŽádanka vytvářejí první kompletní elektronický záznam požadavku na výkon, který je v reálném čase dostupný pro ověření indikace a revizní lékař ho může konzultovat bez fyzického kontaktu s dokumentem.
Implementace eŽádanek je v porovnání s centrálním registrem prevence technicky jednodušší — větší nemocnice a jejich laboratorní systémy (LIS, RIS) pracují se strukturovanými elektronickými objednávkami již dnes v rámci interního provozu. Problémem je přechod přes organizační hranici: jiná nemocnice, jiný ambulantní specialista nebo praktický lékař operují v jiném informačním systému. Práce na standardizaci přenosu žádanek mezi systémy různých dodavatelů probíhá v ČR od roku 2015 bez úspěšného završení. Novela poprvé vytváří zákonný závazek — nikoliv jen metodické doporučení — s konkrétní lhůtou. Je to nutná podmínka pro postup; zda bude dostatečná, závisí na vymáhací kapacitě NCEZ vůči dodavatelům NIS (nemocničních informačních systémů).
Přechodná lhůta pro zavedení eŽádanek je v novele nastavena na 24 měsíců od nabytí účinnosti pro pracoviště v akutní péči a 36 měsíců pro ambulantní pracoviště. Výjimky jsou přípustné na základě zdůvodněné žádosti provozovatele; mechanismus výjimek je kritickým místem — pokud bude uplatňován volně, odloží reálné nasazení o roky, jak se stalo v případě jiných povinných elektronizačních kroků v minulosti.
Elektronický očkovací průkaz a propojení s ÚZIS NRPzS
Třetím pilířem novely je elektronický očkovací průkaz (eOčkovací průkaz), jehož zavedení je jedním z nejkomplexnějších projektů, protože propojuje tři dosud oddělené registry: eRecept (preskripce vakcín), NZIS/ÚZIS registry (epidemiologická evidence proočkovanosti) a nový centrální záznam pro pacienta přístupný přes Portál občana.
Elektronický očkovací průkaz nahrazuje papírový průkaz o očkování (žlutá knížka), který byl doposud jediným zdrojem informace o očkovací historii pacienta v situaci, kdy přicházel k novému lékaři nebo odjížděl do zahraničí. Papírový průkaz je náchylný ke ztrátě, závisí na svědomitosti zápisů lékaře a není prohledatelný strojově. Z pohledu epidemiologického dohledu je problematický: ÚZIS sbírá data o proočkovanosti ze samostatného systému hlášení, který zahrnuje povinná očkování, ale není v reálném čase propojen s klinickými záznamy v ordinacích.
Propojení eOčkovacího průkazu s NRPzS — Národním registrem poskytovatelů zdravotních služeb provozovaným ÚZIS — je klíčové pro zajištění věrohodnosti záznamu. NRPzS identifikuje každého lékaře a každé pracoviště licencovaným kódem; pokud je záznam o očkování do eOčkovacího průkazu zapsán pouze registrovaným poskytovatelem ověřeným v NRPzS, vytváří se auditní stopa zabraňující falzifikaci záznamu. Tato architektura odpovídá požadavkům, které ECDC (Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí) a WHO formulovaly v kontextu zkušeností z pandemie COVID-19, kdy digitální verifikace očkovacího statusu (EU Digital COVID Certificate) ukázala cestu, která je nyní transponována do trvalé infrastruktury.
Propojení eOčkovacího průkazu s eReceptem je technicky elegantní řešení pro segment preskribovaných vakcín: pokud lékař vystaví recept na vakcínu přes SÚKL systém eReceptu a vakcína je podána, záznam o podání se přenáší do eOčkovacího průkazu jako potvrzená událost. Tím odpadá nutnost duplicitního záznamu — lékař nemusí vyplňovat dvě různá místa. Pro vakcíny podávané mimo preskripční řetězec (například v rámci hromadných očkovacích akcí nebo podávaných jako volně prodejné v lékárně, pokud je tato praxe legislativně rozšířena) je nutný přímý zápis poskytovatele do systému.
Standard datového modelu pro eOčkovací průkaz vychází z profilu IHE PCC (Patient Care Coordination) a z FHIR Immunization resource, přičemž je navržen jako kompatibilní s formátem EU Digital Health Record (evropský zdravotní záznam definovaný v EHDS nařízení 2025/327). Tato kompatibilita je podmínkou pro přeshraniční využití — pacient cestující v rámci EU by měl mít možnost prokázat svůj očkovací status v cizí zemi přes Portál zdravotníka nebo ekvivalentní národní aplikaci.
Pilotní spuštění eOčkovacího průkazu je plánováno na rok 2027 (podle informací MZ ČR ve znění ke schválení Sněmovnou 23. dubna 2025, viz tisk 833 / zákon č. 236/2025 Sb.), přičemž pilotní fáze zahrnuje praktické lékaře a dětské ambulance — tedy poskytovatele, kteří provádějí největší objem povinného a doporučeného očkování. Kritická otázka migrace historických dat — přenesení záznamu z papírové žluté knížky do elektronického systému — zatím nemá v novele ani v prováděcích dokumentech definitivní řešení. Bez retrospektivního plnění bude eOčkovací průkaz pro dospělé pacienty s délkou života odhadovanou na 70–80 let obsahovat pouze záznamy od okamžiku spuštění systému, což ho pro klinické rozhodování o dalším očkování (přeočkování, dávkovací schéma) na řadu let znehodnotí.
EHDS a evropský datový prostor: na co Česko reaguje
Novela zákona 325/2021 Sb. není izolovanou českou legislativní iniciativou — je částečně transpoziční odpovědí na nařízení EU č. 2025/327 o Evropském prostoru pro zdravotní data (European Health Data Space, EHDS), které vstoupilo v platnost 26. března 2025 a které pro členské státy vytváří závazné harmonogramy a standardy datové interoperability. Podrobná analýza EHDS nařízení je předmětem samostatného článku HSPA Monitoru (Evropský prostor zdravotních dat: jak nařízení EHDS změní české zdravotnictví do roku 2033); zde se soustředíme na vazby, které novela 325/2021 Sb. s EHDS má.
EHDS v článku 5 definuje kategorii priority data — datových sad, ke kterým musí být pacientům zajištěn elektronický přístup ke svým zdravotním záznamům přes národní kontaktní bod do roku 2027. Mezi priority data patří: Patient Summary (shrnutí zdravotního stavu), eRecept, výsledky laboratorních vyšetření, výpisy z nemocniční propouštěcí zprávy, zobrazovací data a — explicitně — záznamy o očkování. Novela 325/2021 Sb. adresuje tuto povinnost tím, že eOčkovací průkaz a registr preventivních vyšetření jsou navrženy jako EHDS-kompatibilní datové sady, které budou přístupné přes Portál občana jako národní kontaktní bod pro pacienty.
EHDS v části věnované sekundárnímu využití zdravotních dat (kapitola IV) vyžaduje, aby členské státy do roku 2029 zřídily tzv. Health Data Access Bodies (HDAB) — národní orgán pro přístup k zdravotním datům pro výzkumné a analytické účely. V českém kontextu tuto roli bude pravděpodobně plnit ÚZIS, jehož kompetence jsou novelou 325/2021 Sb. rozšiřovány právě v oblasti NZIS governance. Tento aspekt novely je z pohledu zdravotnického výzkumu a tvorby zdravotní politiky zásadní: HDAB může schvalovat přístup akademickým institucím, pojišťovnám a výzkumným projektům k pseudonymizovaným zdravotním datům na základě standardizované žádosti — přičemž data zůstávají v bezpečném analytickém prostředí a nejsou fyzicky předávána žadateli.
Pro interoperabilitu novela výslovně odkazuje na standardy HL7 FHIR R4 a na profily IHE (Integrating the Healthcare Enterprise) jako závazné referenční standardy pro výměnu dat v rámci NZIS i pro propojení s EHDS infrastrukturou. Toto odkazování je legislativní novinkou — zákon 325/2021 Sb. v původním znění standardy nespecifikoval a ponechával jejich výběr na prováděcích předpisech NCEZ. Nyní je odkaz na FHIR a IHE přímo v zákoně, čímž vzniká zákonná povinnost nemocničních informačních systémů implementovat tyto standardy jako podmínku pro certifikaci a pro zapojení do NZIS.
Architektura EHDS počítá s modelem OpenEHR pro persistentní klinická data — tedy pro dlouhodobé ukládání zdravotního záznamu ve strukturovaném, sémanticky bohatém formátu nezávislém na konkrétním dodavateli. OpenEHR je doplňkovým standardem k FHIR: zatímco FHIR je optimalizován pro výměnu dat (transakce, API), OpenEHR je optimalizován pro ukládání a longitudinální správu záznamu. Novela 325/2021 Sb. OpenEHR explicitně nezmiňuje, ale NCEZ v metodických dokumentech k novele uvádí, že centrální registr preventivních vyšetření a eOčkovací průkaz budou interně ukládána v OpenEHR formátu, přičemž navenek budou přístupná přes FHIR API. Tato dvojvrstvá architektura — OpenEHR jako persistentní základ, FHIR jako výměnné rozhraní — odpovídá best practice, kterou implementovaly Finsko, Norsko a Anglie.
Sdílení dat s pacientem přes Portál občana je klíčovým prvkem novely z pohledu eGovernment architektury. Portál občana spravovaný Ministerstvem vnitra slouží jako autentizační brána a datové přihlašovací místo; zdravotnická data z NZIS, eReceptu a nových registrů jsou zobrazovány jako portletový modul. Tato integrace přináší výhodu ve smyslu, že pacient nemusí mít zvláštní zdravotnické přihlašovací jméno — využívá svůj stávající NIA účet. Nevýhoda je institucionální: Portál občana patří MV ČR, zdravotnická data spravuje MZ ČR přes NCEZ a ÚZIS, a propojení dvou ministerstev v reálném čase v infrastrukturních projektech je v českém prostředí tradičně zdrojem zpoždění.
Riziko implementace: ÚZIS kapacity, NIA, segmentace nemocničních systémů
Novela zákona 325/2021 Sb. je legislativně konstruována solidně — její technická architektura odpovídá mezinárodním standardům, vazba na EHDS je logická a tři hlavní pilíře (registr prevence, eŽádanky, eOčkovací průkaz) řeší reálné problémy. Implementační rizika jsou přesto závažná a tři z nich mají systémový charakter.
Kapacita NCEZ a ÚZIS. Národní centrum elektronického zdravotnictví, zřízené jako odbor Ministerstva zdravotnictví ČR s účinností od 1. dubna 2017, je institucí, která musí simultánně koordinovat implementaci novely 325/2021 Sb., připravovat českou infrastrukturu pro EHDS a udržovat stávající systémy (NZIS, registry). Počet zaměstnanců NCEZ je v porovnání s rozsahem úkolů nízký a platy ve státní správě v oblasti IT nejsou konkurenceschopné vůči soukromému sektoru. Riziko přetížení a zpoždění plynoucí z kapacitních limitů NCEZ není hypotetické — je to zkušenost posledního desetiletí, kdy technické specifikace opakovaně čekaly na schválení déle, než bylo původně plánováno. Bez posílení personálního a finančního zázemí NCEZ hrozí, že zákonné lhůty budou dodrženy formálně — systémy budou spuštěny v pilotním provozu — ale funkčně nedosáhnou plné adopce před vypršením přechodných lhůt.
Digitální identita a digitální vyloučení starší populace. Národní identitní autorita (NIA) je systém správy elektronické identity pro přístup k eGovernment službám, včetně Portálu občana; vedle státem provozovaných prostředků (datová schránka, mobilní klíč eGovernmentu) jsou v ekosystému i komerční prostředky — především bankovní identita, která dnes tvoří většinu skutečně používaných přihlášení. Podle Digitální a informační agentury (DIA, únor 2026) využívá digitální identitu pro přihlášení do služeb veřejné správy přibližně 5 milionů občanů, tedy zhruba 56 % dospělé populace ČR; celkem bylo založeno přes 21 milionů identifikačních prostředků (jeden uživatel jich zpravidla má víc — zhruba tři čtvrtiny vydávají banky a soukromí poskytovatelé). Adopce klesá se věkem a u nejstarších kohort je výrazně nižší než populační průměr. Právě starší pojištěnci přitom tvoří nejintenzivnější uživatele zdravotní péče a mají nejvyšší potřebu koordinovaného záznamu preventivních prohlídek a očkovacích průkazů. Pokud digitální přístup k novým registrům závisí výhradně na elektronické identitě, vzniká paradox: systém bude nejméně dostupný pro ty, pro které je nejpotřebnější. Novela tuto otázku neřeší — přístup pro digitálně vyloučené pacienty nebo alternativní kanál (asistovaný přístup přes lékaře nebo pojišťovnu) není v zákoně specifikován.
Segmentace nemocničních informačních systémů. Česká republika má podle odhadu NCEZ přibližně 120 různých dodavatelů nemocničních a ambulantních informačních systémů (NIS/AIS), přičemž trh je výrazně oligopolní: pět největších dodavatelů (STAPRO, CompuGroup Medical, ICZ, MEDICUS, Clinicom) pokrývá odhadem 70 % instalovaných systémů v akutní péči, ale zbytek trhu je roztříštěn. Každý z těchto systémů byl historicky budován jako uzavřený celek s proprietárními rozhraními; FHIR implementace jsou výsledkem až posledních pěti let a jejich úplnost a shoda se specifikací se mezi dodavateli zásadně liší. Zákonný závazek implementovat FHIR rozhraní pro eŽádanky a napojení na registry je principiálně správný, ale bez auditního mechanismu — certifikace shody prováděné nezávislou autoritou — vzniká prostor pro deklarativní soulad bez funkční interoperability. Zkušenost z jiných zemí (Velká Británie s NHS mandate, Austrálie s My Health Record) ukazuje, že zákonná povinnost bez certifikační autority a bez sankcí za nesoulad je jen doporučením s jinou etiketou.
Čtvrtým, méně viditelným rizikem je governance dat a právní odpovědnost. Centrální registr preventivních vyšetření a eOčkovací průkaz jsou systémy, v nichž bude docházet k chybám — nesprávný záznam, chybějící záznam nebo technická chyba při přenosu dat. Zákon a jeho prováděcí předpisy musejí jasně definovat, kdo je správcem registru (NCEZ nebo ÚZIS?), jak se chyba opravuje, kdo nese odpovědnost za škodu vzniklou z nesprávného záznamu (například pacienta, u něhož registr nesprávně uvádí, že preventivní prohlídku absolvoval, a pojišťovna ho proto nevyzve) a jak je zajištěna dostupnost systému 24/7 bez katastrofálního výpadku. Tyto aspekty nejsou v novele detailně rozpracovány a je odkázáno na prováděcí předpisy, jejichž příprava probíhá paralelně s technickou implementací.
Náklady, harmonogram a co musí stihnout NCEZ
Finanční rámec implementace novely nebyl v okamžiku schválení Sněmovnou plně zveřejněn ve formě závazného přílohy důvodové zprávy. Dostupné informace z materiálů MZ ČR a NCEZ k přípravnému meziresortnímu řízení naznačují tyto řádové odhady: celkový investiční náklad na vybudování tří nových systémů (registr prevence, eŽádanky, eOčkovací průkaz) a jejich napojení na stávající NZIS infrastrukturu se pohybuje v řádu nižších miliard korun (odhadovaně 1,2 až 2,5 mld. Kč v investiční fázi), přičemž provozní náklady jsou odhadovány na 300–500 mil. Kč ročně po dosažení plného provozu. Část nákladů je pokryta z fondů EU v rámci programového období 2021–2027 (Operační program Digitální Česko, výzva pro zdravotnickou infrastrukturu); zbývající část je hrazena ze státního rozpočtu v kapitole MZ ČR.
Harmonogram implementace je rozdělen do tří fází. Fáze 1 (2026–2027) zahrnuje technickou specifikaci a výběrová řízení pro dodavatele centrálního registru prevence a eOčkovacího průkazu, přičemž pilotní nasazení eŽádanek ve vybraných nemocnicích je plánováno na druhou polovinu roku 2026. Fáze 2 (2027–2028) přináší pilotní provoz centrálního registru preventivních vyšetření a eOčkovacího průkazu ve vybraných krajích a u vybraných skupin poskytovatelů; paralelně probíhá povinná certifikace NIS pro splnění FHIR požadavků eŽádanek. Fáze 3 (2028–2029) je fází plného provozu — všechna tři nová opatření by měla fungovat v celonárodním měřítku a být propojena s EHDS infrastrukturou pro přeshraniční sdílení dat podle harmonogramu nařízení EU 2025/327.
Pro NCEZ jsou tyto lhůty ambiciózní. Klíčovou výzvou není samotná technická realizace — NCEZ prokázalo schopnost systémy vybudovat (příkladem je modernizace NZIS v letech 2022–2024) — ale koordinace se čtyřmi skupinami stakeholderů, z nichž každá má vlastní tempo a zájmy: dodavatelé NIS (komerční firmy s vlastní roadmapou produktů), ambulantní lékaři (zvyklosti a odpor ke změně workflow), zdravotní pojišťovny (zájem na datech, ale konservativnost v technické integraci) a Ministerstvo vnitra jako správce Portálu občana a NIA infrastruktury. Historická zkušenost s českou elektronizací zdravotnictví ukazuje, že koordinace těchto skupin trvá déle, než technická realizace samotná.
Kritickou cestou harmonogramu je výběrové řízení na dodavatele centrálního registru preventivních vyšetření, které musí proběhnout v roce 2026, aby pilotní provoz v roce 2027 byl realistický. Výběrová řízení v oblasti státních IT projektů jsou v ČR opakovaně zdrojem zpoždění — průměrná délka zadávacího procesu u větších projektů přesahuje 18 měsíců, přičemž zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje odvolání, přezkoumání ÚOHS a soudní přezkum, které proces dále prodlužují. Bez zjednodušeného zadávacího mechanismu (například využití rámcové smlouvy nebo dynamického nákupního systému pro IT řešení ve zdravotnictví) hrozí, že harmonogram Fáze 1 bude ohrožen již v prvním roce.
NCEZ musí rovněž stihnout metodické zajištění — vydat prováděcí předpisy a metodické pokyny, které zákon deleguje: datový standard pro centrální registr preventivních vyšetření, technické rozhraní pro eŽádanky (FHIR profil), formát eOčkovacího průkazu a podmínky certifikace NIS. Bez těchto dokumentů nemohou dodavatelé ambulantního softwaru začít vyvíjet integrace. Každý měsíc zpoždění v metodické části se promítne do posunu harmonogramu o minimálně stejnou dobu na straně implementujících poskytovatelů.
-
Praktický lékař (ambulantní IS)
Po preventivní prohlídce zapíše výkon v ambulantním software. Identifikátor = číslo pojištěnce.
Funguje 99 % -
NCEZ — centrální brána
Validace, podpis, zápis do centrálního registru preventivních vyšetření (FHIR profil). NIA pro autentizaci lékaře.
Nový modul -
ÚZIS — NZIS / NRPzS
Agregace pro epidemiologii, populační indikátory HSPA (účast prevence, screening), reporting OECD a Eurostat.
-
Zdravotní pojišťovna
Úhradová kontrola (paralelní vůči novému toku, zachovává stávající rozhraní). Možnost křížové validace.
Souběh -
Pacient (Portál občana)
Vidí seznam svých preventivních prohlídek, screening výsledky, eOčkovací průkaz na jednom místě.
Cíl
Pozn.: Stejná logika („1 zápis → centrální brána → 3 cíle") platí pro eŽádanku, elektronický očkovací průkaz a v dlouhodobém horizontu pro výměnu dat dle EHDS (cross-border). Klíčové úzké hrdlo: kapacita NCEZ vydat prováděcí předpisy včas, aby dodavatelé NIS mohli integrace naprogramovat v 12–36měsíčním okně.
Co to znamená pro pacienta a praktického lékaře
Přestože novela zákona 325/2021 Sb. je technickým a legislativním dokumentem, její dopady se nakonec projeví v konkrétních situacích klinické praxe a v každodenní zkušenosti pacienta. Je proto užitečné projít tyto dopady z perspektivy dvou hlavních adresátů: pojištěnce a praktického lékaře, který tvoří páteř primární péče v Česku.
Z pohledu pacienta novela přináší tři změny, které jsou v principu srozumitelné a žádané. Zaprvé, přehled o preventivních prohlídkách bude dostupný elektronicky — nebude nutné spoléhat na papírové záznamy v ordinaci nebo na výzvy pojišťovny, které přicházejí se zpožděním nebo ne vůbec. Pacient si bude moci kdykoli ověřit, kdy byl naposledy u praktického lékaře na preventivní prohlídce a zda mu pojišťovna eviduje kolorektální screening. Zadruhé, očkovací průkaz bude elektronický — ztráta papírové žluté knížky, která je v praxi poměrně častá zejména při stěhování nebo po letech nepoužívání, nebude znamenat ztrátu záznamu o očkování. Zatřetí, při cestě k diagnostickému vyšetření (laboratoř, rentgen) pacient nebude nutně muset fyzicky přinášet papírovou žádanku — systém bude pracovat s elektronickým dokladem.
Tyto výhody jsou ale podmíněné. Pacient musí mít funkční NIA přihlášení pro přístup k záznamu přes Portál občana. Pro starší nebo digitálně vyloučenou populaci může tento požadavek být faktickou bariérou, která výhody novely anuluje. Novela neřeší asistovaný přístup — například možnost, aby rodinný příslušník nebo lékař pomohl s elektronickým záznamem. Rovněž přeshraniční využití eOčkovacího průkazu (prokázání očkovacího statusu v zahraničí) bude záviset na faktickém spuštění EHDS propojení, které má plánovaný horizont 2027–2029.
Z pohledu praktického lékaře novela přináší jak úlevu, tak novou administrativní zátěž v přechodném období. Úleva plyne ze tří zdrojů: přístup k preventivnímu záznamu pacienta (bez nutnosti spoléhat na to, co si pacient pamatuje nebo přinese), eŽádanka jako standardizovaný elektronický požadavek (bez nutnosti psát žádanku na papír nebo do systému ručně), a eOčkovací průkaz jako ověřitelný zdroj pravdy o očkování (bez nutnosti interpretovat nečitelné záznamy v papírové knížce). Tyto změny v součtu snižují čas strávený administrativou na jedno setkání s pacientem — a praktický lékař, jehož denní kapacita je v Česku jedním z kritických indikátorů HSPA (průměrný praktik ošetří 30–40 pacientů denně), z každé uspořené minuty získává.
Nová zátěž v přechodném období plyne z nutnosti integrace — ať již aktivní (aktualizace ambulantního softwaru, školení v nových funkcích, přizpůsobení workflow) nebo pasivní (souběžný provoz starých a nových postupů, dokud systém nedosáhne plné adopce). Zkušenosti z eReceptu (2018) a eNeschopenky (2019) ukazují, že přechodné období trvá 12–18 měsíců a je provázenou zvýšenou chybovostí a frustracemi, které se teprve ustálí po dosažení stabilního provozu. Komunikační a metodická podpora ze strany NCEZ bude klíčová pro to, aby se přechodné období zkrátilo.
Závěrečná otázka, která novelu 325/2021 Sb. doprovází, je otázka důvěry. Elektronizace zdravotnictví je projekt, který vyžaduje, aby pacienti důvěřovali státní infrastruktuře s jedněmi z nejcitlivějších osobních dat. Opakované incidenty s kybernetickými útoky na české zdravotnické subjekty — Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov (ransomware Ryuk, prosinec 2019, škoda cca 59 mil. Kč), FN Brno (ransomware Defray, 13. března 2020, škoda v řádu stovek milionů Kč), Psychiatrická nemocnice Kosmonosy (březen 2020) a pražské polikliniky Legerova, Kartouzská a Myslíkova (březen 2021) — zanechaly v části zdravotnické veřejnosti oprávněnou skepsi vůči centralizaci zdravotních dat. Novela explicitně ukládá povinnost splnit požadavky kybernetické bezpečnosti podle zákona 181/2014 Sb. a příslušných prováděcích předpisů NÚKIBu pro centrální registry a NZIS; NCEZ je povinen provádět pravidelné bezpečnostní audity a penetrační testy. Tato ustanovení jsou správná — ale stávají se hodnotnými teprve tehdy, pokud jsou vymáhána a výsledky auditů jsou transparentně komunikovány zdravotnické veřejnosti i pacientům.
Novela zákona 325/2021 Sb. je, posuzováno legislativní a architektonickou optikou, správným krokem v správnou dobu. Staví na fungujícím základě eReceptu a eNeschopenky, reaguje na závazky vyplývající z EHDS a přidává funkční vrstvy, které jsou v zemích jako Estonsko, Dánsko nebo Finsko samozřejmostí. Zároveň platí to, co se o digitalizaci zdravotnictví říká opakovaně a co česká zkušenost posledního desetiletí potvrzuje: zákon je nutná podmínka, nikoliv dostatečná. Implementace závisí na kapacitě NCEZ a ÚZIS, na ochotě dodavatelů nemocničních systémů otevřít svá rozhraní, na pronikání NIA přihlášení ke starším a digitálně znevýhodněným pacientům a na meziresortní koordinaci, která je v každé zemi administrativně nákladná. Česko má zákon; nyní potřebuje implementaci.