Když pojišťovna proplácí hospitalizaci pro infarkt myokardu, neplatí za jednotlivé výkony — platí za případ. Klasifikační systém zařadí hospitalizaci do DRG skupiny, přiřadí jí relativní váhu, vynásobí krajskou základní sazbou a výsledek upraví o případnou bonifikaci či malus za odchylku délky pobytu. Tento čtyřkrokový algoritmus rozděluje v České republice ročně přibližně 280 miliard korun mezi 156 lůžkových poskytovatelů. Je tedy jedním z nejvýznamnějších makroalokačních mechanismů ve veřejných financích — a přitom nejméně viditelným. Zatímco o mzdách lékařů, o ceně léků nebo o ambulantní úhradové vyhlášce se pravidelně píše, o relativních váhách CZ-DRG a o regionální konvergenci základních sazeb se v médiích nemluví. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch oznámil v únoru 2026, že právě tento mechanismus je první ze tří priorit jeho legislativní agendy do voleb 2029. Druhým pilířem jsou kompetence nelékařských povolání, třetím digitální zdravotní dokumentace. CZ-DRG je nejtechničtější ze všech tří — a zároveň ten, který má nejvyšší rozpočtový dopad.
Zdroje: MZ ČR — agenda 2026; ÚZIS; rámcová data CZ-DRG.
Kde dnes CZ-DRG je: rychlý rekapitulát
Klasifikační systém Czech Diagnosis Related Groups (CZ-DRG) byl spuštěn v roce 2018 jako náhrada předchozího IR-DRG (modifikace 3M All Patient Refined DRG, používaná v Česku od roku 2007). Vývoj zajistilo Národní referenční centrum (NRC), od roku 2018 organizačně integrované do ÚZIS jako pracoviště DRG Restart. Aktuální produkční verze je CZ-DRG 5.0 revize 1, používaná pro úhrady kalendářního roku 2026. Klasifikace pracuje s přibližně 25 hlavními diagnostickými kategoriemi (Major Diagnostic Categories — MDC) odpovídajícími orgánovým soustavám, v rámci nichž jsou hospitalizace dále dělené do DRG bází a do tří variant podle závažnosti (báze bez komplikací / s CC — Complications and Comorbidities / s MCC — Major CC). Pro každou výslednou DRG skupinu má klasifikace přiřazenou relativní váhu (Relative Weight, RW), která je výpočtovým jádrem úhrady.
Mechanismus výpočtu úhrady je formálně jednoduchý:
úhrada = RW × základní sazba × LOS-modifikátor
Základní sazba (base rate) je hodnota v korunách, která se násobí relativní vahou. V Česku není jednotná: pohybuje se mezi krajskými nemocnicemi v rozpětí přibližně 1 : 1,7 — tj. nejdražší kraj má základní sazbu pro stejnou DRG skupinu o sedmdesát procent vyšší než nejlevnější. LOS-modifikátor (Length of Stay) reguluje úhradu při výrazné odchylce délky hospitalizace od průměru v dané DRG skupině: pokud pacient leží podstatně déle než tzv. trim point (horní hranice standardní úhrady), generuje pro nemocnici tzv. outlier — ten je hrazen samostatným mechanismem. Pokud pacient leží podstatně kratší dobu, snižuje se DRG úhrada o tzv. low-LOS koeficient. Smyslem je vyrovnat ekonomický nepoměr mezi krátkými a dlouhými hospitalizacemi, které by jinak v paušálním modelu vytvářely tlak buď na zbytečné prodlužování (low-LOS) nebo na předčasné propouštění (outlier).
Tato architektura je ve své základní podobě převzata z německého G-DRG (Institut für das Entgeltsystem im Krankenhaus, InEK; účinnost od 2003) a z amerického MS-DRG (Medicare Severity DRG, CMS; účinnost od 1983). Princip case-mix adjustace — že hospitalizace s těžkými komorbiditami má dostávat vyšší úhradu než hospitalizace nekomplikovaná — je v mezinárodní praxi standard, nikoli česká specialita.
Tři strukturální problémy, které žadají reformu
Teoretický model je tedy v pořádku. Praktická kalibrace nikoli. Mezi odborníky DRG Restart, ekonomy nemocnic a analytickými útvary zdravotních pojišťoven panuje od roku 2022 rostoucí shoda, že CZ-DRG má tři strukturální slabiny, které nelze vyřešit dílčí úpravou — vyžadují systémovou revizi.
Problém první: cenová mapa je kalibrována na nákladová data 2014–2016. Relativní váhy CZ-DRG byly poprvé vypočítány v rámci projektu DRG Restart na základě nákladových dat referenční sítě dvaceti šesti nemocnic z období 2014 až 2016. Od té doby prošly dílčí úpravou každoroční metodikou ÚZIS, ale strukturálně — tedy v tom, jak se relativní váhy mezi DRG skupinami vzájemně poměrují — zůstávají kalibrovány na desetiletá data. Mezitím se zásadně proměnila nákladová struktura nemocniční péče. Mzdy lékařů a sester rostly v reálném vyjádření o 30 až 45 procent, energie o desítky procent, ceny zdravotnických prostředků a léků v některých kategoriích o stovky procent (zvláště u biologických léků a u onkologické farmakoterapie). Toto navýšení nákladů nebylo rovnoměrné napříč DRG skupinami: kardiochirurgická hospitalizace s implantací LVAD má dnes výrazně jinou nákladovou strukturu než v roce 2014, zatímco hospitalizace pro nekomplikovanou pneumonii se proporcionálně proměnila méně. Cenová mapa, která tyto proporce nereflektuje, znevýhodňuje druhy péče, jejichž skutečné náklady rostou rychleji.
Problém druhý: variabilita základní sazby mezi kraji 1 : 1,7 nemá ani metodologické, ani konvergenční zdůvodnění. Skutečnost, že identická DRG skupina pro ortopedickou výměnu kyčle stojí pojišťovnu v jednom kraji 80 000 Kč a v druhém 135 000 Kč, vznikla historicky: v období před zavedením DRG (do roku 2007) byly úhrady dohadovány bilaterálně mezi pojišťovnami a poskytovateli na úrovni paušálu z předchozího období. Tyto historické rozdíly byly převedeny do základních sazeb CZ-DRG jako parametr a od té doby se konvergují jen velmi pomalu, dílčími úpravami v rámci úhradové vyhlášky každého roku. Argumentace pro zachování diferenciace je dvojí: regionální nákladový rozdíl (mzdy a energie v Praze versus venkov) a status zařízení (fakultní nemocnice s výukovou a výzkumnou agendou má jiné fixní náklady než okresní nemocnice). První argument je věcně pravdivý, ale rozdíl 1 : 1,7 jej neodráží — reálný regionální nákladový rozdíl je podle analýz NRC kolem 1 : 1,2 až 1 : 1,3. Druhý argument je legitimní, ale typ zařízení by měl být řešen samostatným koeficientem (jako tzv. teaching adjustment v Medicare DRG), nikoli skrytě přes základní sazbu kraje.
Problém třetí: CZ-DRG nemá kvalitativní složku. Mezinárodní vývoj DRG za posledních patnáct let směřuje k tomu, že paušální platba za případ je doplňována o bonifikaci za prokázanou kvalitu výsledků: nízká in-hospital mortalita, nízké readmise do 30 dnů, nízká incidence nozokomiálních infekcí, dobré PROM (Patient-Reported Outcome Measures). V německém G-DRG existuje od 2017 systém Pay-for-Quality (P4Q) v omezeném rozsahu pro vybrané indikace; ve francouzském T2A funguje IPAQSS (Indicateurs Pour l'Amélioration de la Qualité et de la Sécurité des Soins); v britském NHS je kvalitativní složka zakotvena v Best Practice Tariffs. CZ-DRG dnes nezohledňuje kvalitu výsledků. To znamená, že nemocnice, která dosahuje při výměně kyčle nadprůměrné mortality nebo nadprůměrných readmisí, dostává stejnou úhradu jako nemocnice s nejlepšími výsledky v zemi. Z hlediska motivace ke kvalitě jde o systémový deficit: ekonomické signály nepodporují to, co medicínská praxe a HSPA framework definují jako klíčový výstup.
Co Vojtěchova agenda 2026 konkrétně předkládá
Při představení legislativních priorit ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v únoru 2026 popsal reformu CZ-DRG jako „aktualizaci, konvergenci, kvalitu". Tři slova, za kterými se skrývá pět konkrétních opatření. Žádné z nich není revoluční — všechna mají mezinárodní precedens — ale jejich kumulovaný dopad na 280miliardový rozpočet nemocniční péče je významný.
Opatření první: aktualizace cenové mapy na bázi nákladových dat 2023–2025. ÚZIS DRG Restart pracuje od jara 2025 na rozšíření referenční sítě nemocnic z původních 26 na 50 a na novém sběru nákladových dat za roky 2023–2025. Cílem je vydání verze CZ-DRG 5.0 revize 2 v polovině roku 2026 s aktualizovanými relativními vahami pro všechny DRG skupiny. Klíčový metodologický posun: pro výpočet RW se nově použijí nákladová data ze tří různých typů zařízení (fakultní, krajské, okresní) a relativní váhy budou počítány váženým průměrem, nikoli prostým průměrem. Tím se eliminuje zkreslení, které vzniká, když je referenční síť dominantně tvořena fakultními nemocnicemi s vyšší nákladovou strukturou. Aktualizovaná cenová mapa vstoupí do úhradové vyhlášky pro rok 2027 (vydávané do 31. 10. 2026 podle § 17 zákona 48/1997 Sb.).
Opatření druhé: konvergenční trajektorie základních sazeb krajů. Rozdíl 1 : 1,7 mezi krajskou základní sazbou nejvyšší a nejnižší nemá zaniknout přes noc — to by způsobilo existenční problémy zařízením v krajích s dnes nejvyšší sazbou. Návrh počítá s pětiletou konvergenční trajektorií: každý rok bude rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší krajskou sazbou snížen o předem stanovený podíl, s cílem dosáhnout v roce 2031 rozpětí maximálně 1 : 1,3 (tedy reálného regionálního nákladového rozdílu). Status zařízení (fakultní vs. krajská vs. okresní) bude oddělen jako samostatný koeficient mimo krajskou sazbu. Toto opatření je mezinárodně vyzkoušené: německý G-DRG provedl konvergenci spolkových sazeb na jednotnou Bundesbasisfallwert v letech 2010 až 2014, francouzský T2A pracuje s jednotným národním tarifem od počátku zavedení 2004.
Opatření třetí: pilot kvalitativních cluster (Pay-for-Quality). V první fázi reforma navrhuje zavést bonifikaci a malus pro pět vybraných diagnostických skupin: akutní infarkt myokardu (DRG báze 240–242), cévní mozková příhoda (DRG báze 110–112), ortopedická náhrada kyčle a kolene (DRG báze 660–664), elektivní císařský řez (DRG báze 1330) a kolorektální onkologická chirurgie (DRG báze 660–662). Pro každou skupinu budou definovány tři kvalitativní indikátory s váhou (typicky in-hospital mortalita, readmise do 30 dnů a tří- nebo pětileté přežití nebo komplikační index). Bonifikace bude v rozsahu ±5 procent ze základní DRG úhrady, vyplácena jednou ročně na základě validovaných dat ÚZIS za předchozí rok. Tento mechanismus přesně odpovídá konstrukci britského Best Practice Tariff, který v NHS funguje od roku 2010 a podle evaluací NICE prokázal měřitelné zlepšení outcomů zejména u CMP a frakture krčku femuru.
Opatření čtvrté: pilot ambulantní DRG. Český systém dosud zná DRG pouze pro lůžkovou péči. Část výkonů, které jsou dnes hrazeny v lůžkovém režimu, by však ekonomicky i klinicky příslušela do tzv. one-day surgery (chirurgie jednoho dne, pacient propuštěn ten samý den). V Nizozemsku (DBC od 2005) i v Německu (Hybrid-DRG od 2024) je ambulantní DRG plně implementován; ve Francii má T2A pro některé chirurgické výkony tzv. forfait ambulatoire. Vojtěchův návrh počítá s pilotním zavedením ambulantní DRG pro vybrané kategorie kataraktové chirurgie, artroskopie kolene a kýlové chirurgie od 1. 1. 2027. Klíčovou metodologickou výzvou je oddělit skutečně ambulantní výkony od těch, které jsou v ČR dnes evidovány jako jednodenní hospitalizace pouze z úhradového důvodu.
Opatření páté: aktualizace klasifikace MKN-10 → MKN-11. CZ-DRG pracuje s diagnostickými kódy MKN-10 (Mezinárodní statistická klasifikace nemocí, 10. revize, WHO 1990, v ČR účinná od 1994). WHO publikovala MKN-11 v roce 2018 a vyhlásila ji jako účinnou od 1. 1. 2022. Členské státy mají individuální harmonogram přechodu. ČR aktuálně plánuje přechod od 1. 1. 2027 a s ním je spojena nutnost mapovat existující CZ-DRG skupiny na nové MKN-11 kódy — práce, kterou DRG Restart koordinuje s metodickou skupinou ÚZIS od poloviny 2025. Pro koncového pacienta i pro klinika je tato změna neviditelná; pro úhradový systém je to zásah, jehož chybná implementace může výrazně narušit kontinuitu úhrad.
Mezinárodní paralely: co se v jiných státech podařilo a co ne
DRG je systém, který byl od osmdesátých let postupně zaveden ve většině zemí OECD, ale jeho konkrétní implementace se zásadně liší. Pro českou reformu jsou nejrelevantnější čtyři evropské paralely.
Německo — G-DRG a Krankenhausreformgesetz 2024. Německý G-DRG (zavedený zákonem KHEntgG z roku 2002, plně aktivní od 2003) je metodologickou předlohou CZ-DRG. Klíčový vývoj posledních pěti let: zákon o reformě nemocnic (Krankenhausversorgungsverbesserungsgesetz, KHVVG) přijatý v roce 2024, který doplnil G-DRG o tzv. Vorhaltepauschalen — fixní úhrady za zajištění kapacity bez ohledu na počet odbavených případů. Cílem je odstranit ekonomický tlak na maximalizaci hospitalizací, který paušální DRG vytváří. Pro Česko je tato zkušenost relevantní: pokud reforma CZ-DRG sníží relativní váhy pro nadužívané DRG skupiny, mohou některé regionální nemocnice přijít o klíčovou část úhrady. Vorhaltepauschale-typ stabilizační platby — který český systém dnes zná jen v omezené formě smluvně zajištěné dostupnostní úhrady — by měl být součástí systémového balíku, nikoli samostatně řešeným problémem ex post.
Francie — T2A a IPAQSS. Tarification à l'activité (T2A) byl ve Francii zaveden zákonem o financování sociálního pojištění z roku 2004 (Loi de financement de la sécurité sociale 2004) a kompletně implementován do roku 2008. Klasifikační systém GHM (Groupes Homogènes de Malades) je obdobou DRG; tarif GHS (Groupes Homogènes de Séjours) je obdobou české základní sazby. Klíčový rozdíl: francouzský systém má jednotný národní tarif (s diferenciací mezi veřejným a soukromým sektorem), nikoli regionální. Konvergence proběhla okamžitě se zavedením T2A — bez pětileté trajektorie. Politicky obtížnější bylo až sjednocování veřejného a soukromého tarifu, které probíhalo v letech 2012 až 2018 a stále není kompletní. Kvalitativní složka IPAQSS (Indicateurs Pour l'Amélioration de la Qualité et de la Sécurité des Soins) je publikována Haute Autorité de Santé (HAS) a její propojení s úhradou je formou veřejné transparence (povinná publikace), nikoli přímé bonifikace — slabší motivační tlak než britský Best Practice Tariff, ale větší politická průchodnost.
Rakousko — LKF. Rakouský Leistungsorientierte Krankenanstaltenfinanzierung (LKF) je systém zavedený zákonem KAKuG (Bundesgesetz über Krankenanstalten und Kuranstalten) v roce 1997. LKF pracuje s bodovým systémem (body za diagnózu + body za výkon), nikoli s relativními vahami v podobě CZ-DRG, ale jeho ekonomická logika je ekvivalentní. Klíčový rys: každý spolek (Bundesland) má vlastní hodnotu bodu, ale Bund Spitalsfinanzierungsfondsgesetz (BFFG) zajišťuje vyrovnávací platby mezi spolky, které v důsledku snižují variabilitu skutečné úhrady na 1 : 1,15 — tedy podstatně méně než český rozdíl 1 : 1,7. Pro českou reformu je rakouský model relevantní v tom, že ukazuje proveditelnost regulované regionální diferenciace s vyrovnávacím mechanismem, který nezvyšuje administrativní náklady systému.
Nizozemsko — DBC a DOT. Nizozemský systém Diagnose-Behandelcombinatie (DBC) je nejintegrovanějším evropským DRG modelem: pokrývá nejen lůžkovou, ale i ambulantní specializovanou péči v rámci jednotného klasifikačního schématu. Po reformě DOT (DBC's Op weg naar Transparantie) z roku 2012 byl zjednodušen z původních cca 30 000 DBC kombinací na cca 4 400 DOT-zorgproducten. Regulátor NZa (Nederlandse Zorgautoriteit) pravidelně reviduje cenovou mapu na základě dat z národního registru. Pro Česko, které stojí na startu pilotu ambulantní DRG, je nizozemská zkušenost zásadní: integrace ambulantního a lůžkového DRG vyžaduje robustní datovou infrastrukturu a několikaletou metodickou přípravu. Nepodaří-li se ji zvládnout, vznikne fragmentovaný systém s arbitrážními mezerami, který povede k přesouvání péče mezi sektory podle úhradové výhodnosti, nikoli klinické racionality.
Co reforma znamená pro nemocnice — tři typy zařízení, tři typy dopadů
Reforma DRG není abstraktní cenová úprava — má reálné distributivní důsledky pro konkrétní typy zařízení. Pro pochopení toho, kdo na reformě získá a kdo prodělá, je užitečné rozlišit tři typy nemocniční sítě.
Fakultní nemocnice (Praha, Brno, Olomouc, Plzeň, Hradec Králové, Ostrava). Tato zařízení dnes zpravidla pracují s nejvyšší krajskou základní sazbou v republice. Konvergenční trajektorie pro ně znamená postupný pokles relativní úhrady na případ. Současně však mohou těžit z aktualizace relativních vah u komplexních DRG skupin (kardiochirurgie, neurochirurgie, transplantační medicína), kde se nákladová struktura od roku 2014 výrazně proměnila a dnešní RW je podhodnocena. Kvalitativní bonifikace bude pro fakultní zařízení převážně příznivá: data ÚZIS ukazují, že fakultní nemocnice dosahují u většiny sledovaných indikátorů (in-hospital mortalita, readmise) výsledků nad celostátním průměrem. Specializace na komplexní případy a oddělení fakultní role do samostatného teaching adjustment koeficientu může v součtu fakultní nemocnice ekonomicky stabilizovat — nikoli oslabit.
Krajské nemocnice (typicky 200–600 lůžek, sloužící spádu 50–200 tisíc obyvatel). Většina krajských nemocnic dnes pracuje s krajskou základní sazbou kolem mediánu. Konvergenční trajektorie je pro ně mírně příznivá až neutrální: některé krajské nemocnice (zejména v Středočeském, Jihomoravském, Moravskoslezském kraji) získají postupné navýšení sazby k mediánu. Aktualizace cenové mapy je pro krajské nemocnice s portfoliem standardních DRG skupin (pneumologie, gastroenterologie, ortopedie, gynekologie) zpravidla pozitivní. Riziko spočívá v ambulantním DRG: pokud krajská nemocnice dnes drží objem výkonů, které by metodologicky patřily do ambulantního DRG (kataraktová chirurgie, artroskopie), dojde k jejich převedení na nižší úhradovou kategorii. Strategie krajských nemocnic v reformním období bude proto specializace — soustředění na DRG skupiny, kde se relativní váhy aktualizací zvýší, a redukce výkonů, kde se snižují.
Okresní a regionální nemocnice (do 200 lůžek, sloužící spádu pod 50 tisíc obyvatel). Pro tyto zařízení představuje reforma existenční riziko. Většina okresních nemocnic dnes pracuje s krajskou základní sazbou pod mediánem, jejich case-mix je dominovaný standardními DRG skupinami a kvalitativní indikátory (zejména in-hospital mortalita u low-volume oborů) jsou často hraniční. Konvergenční trajektorie sice některým okresním nemocnicím navýší sazbu, ale ambulantní DRG a kvalitativní bonifikace — pokud nebudou doprovázeny stabilizační Vorhaltepauschale-typovou platbou za zajištění kapacity v regionu — povede k tomu, že ekonomická životaschopnost okresní nemocnice zaujme do diskuse o restrukturalizaci nemocniční sítě, kterou Česko strategicky odkládá od přijetí Strategického rámce Zdraví 2030. Z pohledu pacienta v okresním městě se tato debata projeví otázkou: bude v mém okrese za pět let funkční chirurgie? Bude tam interna? Bude porodnice?
Kde reforma narazí: čtyři typy odporu
Žádná reforma úhradového systému neprochází hladce. CZ-DRG reforma 2026 narazí na čtyři typy odporu, jejichž analytické odlišení je důležité pro odhad reálných legislativních šancí jednotlivých opatření.
První je odpor segmentů, které by konvergencí prodělaly. Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN) a Asociace nemocnic ČR (AN ČR) reprezentují členská zařízení s heterogenními zájmy. Konvergence krajských sazeb vytváří jasné vítěze (kraje s dnes nízkou sazbou) a poražené (kraje s dnes vysokou sazbou). Bez politicky průchodné stabilizační složky (Vorhaltepauschale) přijde ze strany silně zastoupených fakultních zařízení odpor v dohodovacím řízení a v meziresortním připomínkovém řízení. Reforma tedy nevyhnutelně bude předmětem kompromisu — pravděpodobně formou prodloužené konvergenční trajektorie (z pěti na sedm či osm let) nebo formou výjimek pro vymezené typy výkonů.
Druhý je odpor metodologický. Kvalitativní bonifikace je v české odborné komunitě sporná z důvodů kvality datového sběru. NRC a ÚZIS pracují s daty Národního registru hospitalizovaných (NRHOSP) a Národního zdravotnického informačního systému (NZIS), ale validace klinických indikátorů (zejména PROM) zatím není standardizována. Argumentace odpůrců: pokud bude bonifikace vyplácena na základě nedostatečně validovaných dat, vznikne ekonomický tlak na upcoding — záměrné vykazování vyšší závažnosti případů s cílem nezhoršit kvalitativní indikátor relativním nárůstem komplexnosti péče. Argumentace zastánců: validační standardy lze postupně rozvíjet, perfektní data nejsou předpokladem zavedení bonifikace, jen jejího postupného rozšíření; pilot na pěti DRG skupinách je přesně pojistka proti rychlé generalizaci.
Třetí je odpor segmentu ambulantních specialistů. Pilot ambulantní DRG vypadá technicky neutrálně, ale ekonomicky není. Pokud bude kataraktová chirurgie přesunuta do ambulantního DRG s nižší úhradou než dosavadní jednodenní hospitalizace, přijde redistribuční efekt: zařízení, která dnes profitují z hospitalizační úhrady, ztratí, zatímco ambulantní centra (často v privátním vlastnictví) získají. Sdružení ambulantních specialistů ČR a Česká oftalmologická společnost se k otázce vyjadřují diferencovaně. Politicky průchodné je ambulantní DRG jen tehdy, pokud bude součást úhradové vyhlášky doprovázena ekonomickou modelací dopadů na jednotlivé typy poskytovatelů.
Čtvrtý je odpor administrativní. Aktualizace klasifikace MKN-10 → MKN-11 je netriviální technická operace. Vyžaduje upgrade nemocničních informačních systémů, přeškolení kódovacích pracovníků, mapping starých kódů na nové. V přechodném období (2027–2028) hrozí kódovací nepřesnosti, které mohou narušit úhradový tok. Praktická zkušenost z přechodu MKN-9 → MKN-10 (1994) i z mezinárodních paralel (Velká Británie, Austrálie) ukazuje, že přechodné období vyžaduje zvláštní úhradová pravidla — tzv. dual coding (paralelní vykazování v obou klasifikacích) po dobu nejméně jednoho roku — a metodickou podporu MZ ČR a ÚZIS. Bez ní hrozí vznik kódovacích chyb, které by se promítly do úhrad nepředvídatelným způsobem.
Co lze realisticky dotáhnout do voleb 2029 a co po nich
Volby do Poslanecké sněmovny jsou v říjnu 2027. Vojtěchova reforma má tedy přibližně osmnáct měsíců na to, aby prošla meziresortním připomínkováním, dohodovacím řízením, vyhlášením úhradové vyhlášky a — u opatření vyžadujících zákonnou změnu — sněmovním projednáváním. Z pěti opatření DRG reformy lze tři realisticky dotáhnout do voleb a dvě jsou víceleté.
Co lze stihnout do voleb: aktualizace cenové mapy CZ-DRG 5.0 r2 nevyžaduje zákonnou změnu — je to revize prováděcího předpisu (úhradové vyhlášky pro 2027), který vydává MZ ČR po dohodovacím řízení podle § 17 zákona 48/1997 Sb. Zařazení do úhradové vyhlášky 2027 je technicky proveditelné při dodržení standardního harmonogramu (vyhláška vydána do 31. 10. 2026, účinnost 1. 1. 2027). Pilot kvalitativních cluster pro pět DRG skupin je rovněž realizovatelný formou úhradové vyhlášky bez zákonné změny — definici indikátorů a jejich váhy by stanovil prováděcí předpis MZ ČR ve spolupráci s ÚZIS. Konvergenční trajektorie základních sazeb je politicky tvrdá, ale technicky proveditelná: úhradová vyhláška každoročně stanoví parametry vývoje krajských sazeb, takže zavedení trajektorie je formálně rozhodnutí MZ ČR po dohodovacím řízení.
Co bude vyžadovat čas po volbách: ambulantní DRG je víceletý projekt, jehož pilot pro vybrané kategorie sice může být zaveden od 1. 1. 2027, ale plné rozšíření na další segmenty si vyžádá pět až sedm let metodologické přípravy (paralela s nizozemským přechodem 2005–2012). Plný přechod na MKN-11 si vyžádá zákonnou úpravu zákona 372/2011 Sb. (definice klasifikace pro účely zdravotnické dokumentace) a víceletou implementační fázi včetně dual coding období. Rozšíření kvalitativních cluster z pěti na desítky DRG skupin (s cílem pokrýt 50+ procent objemu úhrad) bude úkolem příští vlády bez ohledu na výsledek voleb 2029.
Existuje ještě širší strukturální otázka, kterou DRG reforma sama neřeší, ale na niž má významný vliv: restrukturalizace nemocniční sítě. Strategický rámec Zdraví 2030 i analýzy OECD opakovaně konstatují, že Česko má 6,7 lůžek akutní péče na 1 000 obyvatel — výrazně nad průměrem zemí OECD 4,3. Konsolidace sítě je v české politické debatě tabu kvůli regionálním zaměstnaneckým zájmům a dostupnosti péče v krajích. Reforma DRG, pokud bude důsledně implementována s konvergencí sazeb a kvalitativní bonifikací, vytvoří ekonomický tlak na restrukturalizaci bez politického rozhodnutí o ní. Z hlediska transparentnosti veřejné debaty je toto problém: zásadní strukturální rozhodnutí o nemocniční síti se realizuje skrze technická kalibrační rozhodnutí v úhradové vyhlášce, mimo přímou parlamentní diskusi. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Poslanecké sněmovny by měl mít k reformnímu balíku DRG samostatnou rozpravu — nikoli jen každoroční rituál nad úhradovou vyhláškou.
Závěr: technická reforma, politické důsledky
CZ-DRG reforma 2026 je nejtechničtější ze tří priorit Vojtěchovy legislativní agendy a její mediální viditelnost bude proporčně nízká. Kompetence nelékařských povolání (pilíř 2) jsou srozumitelné: vakcinace v lékárně, sesterská preskripce, samostatnost záchranářů. Digitální zdravotní dokumentace (pilíř 3) je vizuálně atraktivní: e-recept, e-žádanka, EHDS. Reforma DRG (pilíř 1) je relativní váha, základní sazba, low-LOS koeficient — terminologie, která mimo úzký okruh ekonomů nemocnic, klinických informatiků a metodologů ÚZIS nerezonuje.
Přesto je tato reforma z hlediska rozpočtového dopadu nejvýznamnější. Rozhoduje o tom, jak se přerozdělí 280 miliard korun mezi 156 lůžkových poskytovatelů, jak se ekonomicky promění postavení fakultních, krajských a okresních nemocnic, a jak silný ekonomický signál bude motivovat kvalitu výsledků versus pouhý objem výkonů. Klíčová otázka pro nadcházejících osmnáct měsíců nezní, zda reforma proběhne — to je dáno politickou prioritou a institucionální připraveností ÚZIS DRG Restart. Klíčová otázka zní, jestli proběhne v plném rozsahu navrhovaných pěti opatření, nebo zda dojde ke kompromisnímu řešení, které zachová politickou průchodnost ztrátou systémové ambice.
Pokud se podaří aktualizace cenové mapy plus konvergence base rate plus pilot kvalitativní bonifikace — Česko se v evropském DRG mainstreamu posune z konce do středního pole. Pokud projde jen aktualizace cenové mapy bez konvergence a kvalitativní bonifikace — bude to revize, nikoli reforma. Rozdíl mezi těmito dvěma scénáři je rozdíl mezi systémem, který motivuje k výsledkům a stabilizovanému přerozdělování, a systémem, který přerozděluje 280 miliard ročně podle parametrů z roku 2014, jen s mírně posunutými relativními vahami.
Pacient ve Vsetíně, ve Frýdlantu nebo v Třinci, který bude za pět let čekat na akutní péči po infarktu nebo na chirurgické řešení akutního břicha, neví o existenci CZ-DRG. Ani o tom vědět nemusí. Co by ale měl vědět novinář, poslanec a starosta krajského města je toto: úhradová vyhláška pro rok 2027, která vyjde 31. října 2026, je nejvýznamnějším strukturálním dokumentem české zdravotnické politiky tohoto volebního období. Mediálně je nezáživná. Politicky je rozhodující.