Sociálně-zdravotní pomezí je v české odborné debatě eufemismus pro něco, co v jiných evropských systémech buď neexistuje, nebo je institucionálně sjednoceno. Je to prostor, ve kterém pacient potřebuje současně zdravotní výkony (rehabilitaci, podávání léků, péči o rány, monitoring chronických nemocí) a sociální péči (pomoc s mytím, oblékáním, jídlem, mobilizací, dohled). V prvním případě platí zdravotní pojišťovna podle zákona č. 48/1997 Sb. V druhém případě platí klient z příspěvku na péči podle zákona 108/2006 Sb., kraj z dotací MPSV a obec ze svého rozpočtu. Hranice mezi „zdravotním" a „sociálním" se kreslí různě v každém zařízení a nikdo ji nedokáže měřit přesně. Reforma 2025–2029 tuto hranici nezruší — ale poprvé od přijetí zákona 108/2006 Sb. zavádí společné instituty, společné registry, společné zmocnění a společné limity úhrad.
Zdroj: MPSV demografická predikce 2024, Přecechtěl + Hlávka 2025, ÚZIS Lůžková péče 2024, MPSV otevřená data.
Strukturální problém: pacient mezi dvěma rezorty
Český systém péče o seniory a chronicky nemocné dospělé je podle všech mezinárodních srovnání (OECD Health at a Glance 2023, Eurostat EU-SILC, WHO Long-Term Care Database) výrazně institucionalizovanější než průměr EU a zároveň rezortně rozdrobený. Zdravotní složku tvoří akutní a následná lůžková péče v nemocnicích podle zákona 372/2011 Sb. (s největší vahou tradičních léčeben dlouhodobě nemocných — LDN), domácí zdravotní péče (DZP) hrazená VZP a dalšími pojišťovnami z výkonových sazeb a hospicová a paliativní péče (mobilní MSPT i lůžkové hospice). Sociální složku tvoří pobytové sociální služby (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením), terénní pečovatelská služba, denní stacionáře, odlehčovací služby a sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče (§ 52 zákona 108/2006 Sb.). Klient typicky během jednoho roku prochází několika typy služeb a často několika rezorty, aniž by mezi nimi existoval kompatibilní informační systém, společný indikátor potřebnosti či souvislé financování.
Důsledkem fragmentace jsou tři dlouhodobě měřené, ale málo politicky vykládané jevy. Prvním je „bed blocking" — zdržení pacientů na akutním lůžku jen kvůli absenci návazné kapacity.
Studie referenční sítě 50 krajských a fakultních nemocnic z let 2022–2024 odhaduje, že tento stav postihuje 6–9 % všech lůžkodnů na interních a geriatrických odděleních a 11–15 % lůžkodnů na neurologických odděleních po cévních mozkových příhodách. Při průměrné kapacitě interního oddělení 35 lůžek to odpovídá 2–3 trvale obsazeným lůžkům, která fakticky nelze využít na akutní příjem. Druhým jevem je nedostupnost domovů pro seniory. Pořadníky v krajských a obecních zařízeních zveřejněné v rámci otevřených dat MPSV za rok 2024 ukazují průměrnou čekací dobu 14–24 měsíců, v Praze a Středočeském kraji přes 30 měsíců. Třetím jevem je nestabilita financování sociálních služeb: poskytovatelé žádají o dotace každoročně, výsledek znají na začátku roku, plánovat investice nebo rozšiřovat kapacity je obtížné. Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP) tento bod opakovaně označila za hlavní brzdu rozvoje sítě.
Co měříme: tři datové kotvy reformy
Veřejná debata o LTC v ČR pracuje s několika čísly, která se vzájemně potvrzují napříč zdroji. Demografická predikce MPSV (2024) uvádí, že počet osob závislých na péči stoupne z přibližně 553 000 v roce 2024 na zhruba 826 000 v polovině století — nárůst o 49 %. Studie efektivního zdravotnictví z roku 2025 (autoři Šimon Přecechtěl a Jakub Hlávka) odhaduje, že do roku 2035 bude potřeba vybudovat přibližně 39 000 nových lůžek dlouhodobé a následné péče — o 53 % víc než v roce 2021. Tempo nutné k naplnění této potřeby je ~2 800 lůžek ročně; v roce 2022 vzniklo 1 928 nových míst, deficit prvního roku tedy činil zhruba 900 lůžek. Tato čísla nejsou v rozporu, popisují různé části systému: predikce MPSV pokrývá všechny závislé osoby (v terénu i v zařízeních), studie 2025 míří specificky na pobytové kapacity.
Finanční trajektorie je druhou kotvou. Veřejné výdaje na sociální služby (gesce MPSV) stoupají z 33,1 mld. Kč v roce 2020 na predikovaných 47,5 mld. Kč v roce 2026 — nárůst o 43 % za šest let, výrazně rychlejší než inflace ve stejném období. Z toho příspěvek na péči (klíčová úhradová položka pro klienta) představuje zhruba dvě třetiny. Souběžně rostou výdaje zdravotního pojištění na následnou a dlouhodobou lůžkovou péči ze zhruba 12,8 mld. Kč (2019) na 17,2 mld. Kč (2024 dle ÚZIS Lůžková péče). Hrubým součtem převyšuje veřejný výdaj LTC v ČR 65 mld. Kč ročně, tj. přibližně 0,8 % HDP — výrazně méně, než činí průměr EU-15 (1,5–2,2 % HDP), a méně, než kolik analytické modely WHO/OECD doporučují pro stárnoucí populace.
Třetí kotvou je rozdíl mezi institucionalizovanou a domácí péčí. Eurostat EU-SILC 2019 ukazuje, že v ČR jen 4,5 % seniorů 65+ využívá domácí zdravotní péči — proti 19,1 % v Nizozemsku a 15,7 % v Belgii. Studie 2025 dokumentuje, že 70 % lidí s omezením alespoň v jedné základní životní potřebě nedostává v ČR dostatečnou péči vůbec, a u lidí s omezením ve třech a více činnostech je tento podíl 58 %. Jinak řečeno: česká LTC péče je relativně nákladná v institucionálním segmentu, ale plošně podkapacitovaná v terénní složce, která tvoří v EU-15 jádro systému.
Zákon č. 38/2025 Sb. — anatomie postupné reformy
Změnový zákon č. 38/2025 Sb. byl vyhlášen ve Sbírce zákonů 18. února 2025 (částka 38) a základní účinnost nabyl 1. března 2025. Nejde o nový kodex, ale o průřezovou novelu tří klíčových zákonů: 108/2006 Sb. o sociálních službách, 372/2011 Sb. o zdravotních službách a 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Reforma je úmyslně rozložena na pět let — 2025, 2026, 2027 a 2029 jsou roky, ve kterých postupně vstupují v účinnost jednotlivé balíky povinností. Tento postupný náběh měl v PSP politickou logiku (žádné jednorázové „velké třesky" před parlamentními volbami v říjnu 2025) i provozní logiku (zařízení potřebují čas na získání oprávnění, personál a změnu IT systémů).
Hlavním novým institutem je sociálně-zdravotní služba definovaná v § 36 zákona 108/2006 Sb. ve znění zákona 38/2025 Sb. Jde o službu, ve které jeden poskytovatel současně zajišťuje koordinovaně sociální i zdravotní složku péče pro klienta, jehož zdravotní stav vyžaduje obojí zároveň. Doplňkovým institutem je sociálně-zdravotní lůžková péče jako nový druh dlouhodobé péče zakotvený v § 9 odst. 2 písm. e) zákona 372/2011 Sb. Tyto dva instituty mají umožnit, aby v jednom zařízení (ať už domov pro seniory, domov se zvláštním režimem nebo nemocniční oddělení) bylo legálně i finančně možné poskytovat péči, která dnes spadá do dvou paralelních režimů. Zařízení, která chtějí kombinovanou péči poskytovat, musí získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb od krajského úřadu a podřídit se vyhlášce č. 99/2012 Sb. o personálním zabezpečení (lékař, sestry, ošetřovatelé v daných úvazcích na danou kapacitu).
Druhým strukturálním zásahem je změna úhradového stropu dlouhodobé lůžkové péče. Od 1. 1. 2029 začne podle nového § 22b zákona 48/1997 Sb. platit pravidlo, že lůžková péče delší než 90 dnů bude hrazena zdravotní pojišťovnou jen na základě indikace ošetřujícího lékaře schválené revizním lékařem pojišťovny, s možností prodloužení maximálně o dalších 180 dnů. Cílem je zastavit fenomén „doživotního pobytu na zdravotním lůžku" — typický především pro některé LDN, kde podíl pacientů hospitalizovaných déle než rok přesahoval podle ÚZIS 12 %. Důvodová zpráva odhaduje úsporu ~200 mil. Kč ročně, ale skutečný dopad bude záviset na kapacitě sociálního systému převzít tuto skupinu klientů — což je hlavní limitní faktor reformy.
Třetí zásah je administrativně-bezpečnostní. § 51 odst. 2 písm. e) zákona 372/2011 Sb. nově umožňuje sdílení údajů o zdravotním stavu mezi zdravotnickými pracovníky a sociálními pracovníky v nezbytném rozsahu pro účely poskytování sociálně-zdravotních služeb, aniž by šlo o porušení mlčenlivosti. To řeší dlouhodobý praktický problém, kdy lékař nesměl předat informaci o medikaci klienta sociálnímu pracovníkovi, aniž by získal explicitní souhlas. Současně je nově upraven režim zvláštních smluv v § 17a zákona 48/1997 Sb.: standardem se stává běžná smlouva o poskytování péče, zvláštní smlouva pouze na výslovnou žádost poskytovatele a s možností pojišťovny ji odmítnout uzavřít až na 3 roky při opakovaném porušování.
Časová osa náběhu 2025–2029
Postupný náběh reformy byl rozložen do pěti milníků. 1. března 2025 nabyla účinnosti základní část — zavedení institutu sociálně-zdravotní služby, oprávnění krajských úřadů, úprava mlčenlivosti a režim zvláštních smluv. 1. ledna 2026 vstoupila v účinnost upravená povinnost dodržovat materiálně-technické a personální standardy podle vyhlášky 99/2012 Sb. ve všech zařízeních poskytujících sociálně-zdravotní službu. 1. července 2026 přibyla v § 35 odst. 1 písm. p) zákona o sociálních službách nová základní činnost „pomoc se zvládáním běžných úkonů zdravotní péče" — tedy normativní zakotvení toho, co fakticky personál v domovech dělá už roky bez explicitní opory v zákoně. 1. ledna 2027 se zdravotničtí pracovníci formálně přesunou z okruhu pracovníků v sociálních službách do okruhu pracovníků zdravotních (jeden zaměstnanec, dva profesní režimy zaniknou); a 1. ledna 2029 se ruší § 52 zákona 108/2006 Sb. a začne platit nový úhradový strop dlouhodobé péče v § 22b zákona 48/1997 Sb.
Tento harmonogram má tři politicky citlivé body. Za prvé, vyhláška 99/2012 Sb. dnes v praxi nedodržují všechna sociální zařízení — některé domovy zaměstnávají méně sester, než vyhláška vyžaduje, protože personál v krajích chybí. Účinnost od 2026 znamená, že kraj musí buď reálně vymáhat standard (což může vést k odebrání oprávnění), nebo z politicky pochopitelných důvodů přimhouřit oko (což oslabuje smysl reformy). Za druhé, strop 90 dnů od 2029 přesouvá rozhodovací moc na revizní lékaře pojišťoven — instituci, která v posledních letech čelí kritice za nejednotnost rozhodování. Pro 12 % LDN pacientů hospitalizovaných déle než rok je nutné mít připravené alternativní řešení (sociálně-zdravotní lůžko, domov se zvláštním režimem, domácí péče). Za třetí, nový zákon o sociálních službách, který má rekodifikovat celý systém s účinností od ledna 2031, je teprve v přípravné fázi — MPSV ho má podle vládního plánu předložit do třetího čtvrtletí 2028, tedy přibližně rok před parlamentními volbami 2029.
-
Zákon 38/2025 Sb. publikován ve Sbírce
Průřezová novela 3 zákonů (108/2006, 372/2011, 48/1997). Účinnost rozložena na 5 let — bez jednorázového „velkého třesku" před volbami 2025.
-
Základní účinnost — sociálně-zdravotní služba
Nový institut § 36 zákona 108/2006 Sb. + sociálně-zdravotní lůžková péče § 9/2/e zák. 372/2011 Sb. Oprávnění udělují krajské úřady.
-
Personální standardy vyhlášky 99/2012 Sb.
Povinnost pro všechna zařízení poskytující sociálně-zdravotní službu. Politicky citlivé: některé domovy dnes nemají sestry v požadovaných úvazcích.
Teď -
Nová základní činnost — pomoc se zdravotními úkony
§ 35/1/p zák. 108/2006 Sb. — normativní zakotvení toho, co personál v domovech dělá roky bez explicitní opory v zákoně.
-
Zdravotničtí pracovníci → zdravotní okruh
Formální přesun z okruhu pracovníků v sociálních službách. Dvojí profesní režim zaniká.
-
Úhradový strop 90 + 180 dnů
Nový § 22b zák. 48/1997 Sb. Cíl: ukončit „doživotní pobyt na zdravotním lůžku" (12 % LDN pacientů > rok). Úspora ~200 mil. Kč/rok podle DZ. Závislé na kapacitě sociálního systému převzít.
Test -
Nový zákon o sociálních službách (rekodifikace)
MPSV předkládá do PSP cca rok před volbami 2029. Rekodifikuje celý systém — politicky riziková fáze přechodu.
Zdroj: Sbírka zákonů (38/2025), vyhláška 99/2012 Sb., MPSV (otevřená data), důvodová zpráva k novele.
Mezinárodní srovnání: kde leží Česko v evropském modelu
Mezinárodně lze evropské modely LTC zjednodušeně rozdělit do tří rodin. Beveridgeovsko-univerzální model (Dánsko, Švédsko, Nizozemsko) financuje LTC primárně z daní s minimálním příspěvkem klienta a integruje sociální a zdravotní složku na úrovni obce nebo regionu. Dánsko zrušilo institucionální „nursing homes" jako dominantní formu péče už v 90. letech a postupně přesunulo většinu péče do domácího prostředí (60–70 % všech příjemců). Nizozemsko přijalo v roce 2015 reformu Wet langdurige zorg (Wlz) a Wet maatschappelijke ondersteuning (Wmo), která rozdělila LTC na tři pilíře: zdravotní pojištění (ZVW) pro krátkodobou ošetřovatelskou péči, sociální Wmo pro nízko-intenzivní podporu obcemi a Wlz pro nejtěžší závislosti. Strop podílu klienta není závislý na typu zařízení, ale na příjmu domácnosti.
Bismarckovsko-pojišťovenský model (Německo, Rakousko, Lucembursko) zavedl samostatné pojištění dlouhodobé péče. Německo přijalo Pflegeversicherung v roce 1995 jako pátý pilíř sociálního pojištění, povinné pro všechny pojištěnce zdravotního systému. Pojištěnec odvádí 3,4 % vyměřovacího základu (s příplatkem pro bezdětné), pojištění hradí pevné měsíční částky podle stupně závislosti (Pflegegrad 1–5). Rakousko jde podobnou cestou s Pflegegeld financovaným z daní. Tato řešení mají dvě výhody, které ČR aktuálně nemá: stabilní rozpočet, který neoscilluje s ročními dotacemi, a jasné pravidlo nároku, které snižuje administrativní spory.
Středomořský/familiární model (Itálie, Španělsko, Polsko) staví na rodinné péči s minimální institucionální podporou. ČR se historicky pohybuje mezi familiárním a bismarckovským pólem — formálně máme příspěvek na péči (znaky bismarckovského modelu), reálně se ale stále spoléháme na rodinu (znaky familiárního modelu) a institucionální péče dominuje pobytové formě. Reforma 2025–2029 je v tomto rámci pokus o posun směrem k domácí péči, integrované koordinaci a deklaraci jasných nároků — ale bez zavedení samostatného pojištění dlouhodobé péče, které by financování stabilizovalo.
| Model | Hlavní financování | Dominance péče | Stabilita rozpočtu | Výdaje LTC (% HDP) |
|---|---|---|---|---|
| Beveridge / univerzální DK · SE · NL |
obecné daně, integrace na obci | domácí (60–70 %) | vysoká | 2,0–3,5 % |
| Bismarck / pojišťovenský DE · AT · LU |
samostatné pojištění LTC | smíšená | vysoká (fixní sazba) | 1,3–1,8 % |
| Familiární IT · ES · PL |
rodina + omezené dotace | rodinná | nízká | 0,5–1,0 % |
| Česko (2024) | dotace MPSV + ZP + rodina (hybrid) | institucionální + rodinná | nízká (roční dotace) | ~0,8 % |
| Zdroj: OECD Health at a Glance 2023, Eurostat EU-SILC, WHO Long-Term Care Database. Hodnoty výdajů jsou orientační, definice LTC se mezi zeměmi liší (zahrnutí formální × neformální péče). | ||||
Praktické dopady na zařízení a klienty
Pro domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem znamená reforma povinnost rozhodnout: zůstat čistě sociální službou bez oprávnění ke zdravotní péči (a rezignovat na klienty s vyšší zdravotní zátěží), nebo získat oprávnění a podřídit se vyhlášce 99/2012 Sb. Zdravotní složka pak může být hrazena pojišťovnou na základě smlouvy podle § 17 zákona 48/1997 Sb., což stabilizuje rozpočet, ale zvyšuje administrativní zátěž (kódování výkonů, vykazování, kontrolní mechanismy NRC). Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS ČR) odhaduje, že o oprávnění bude usilovat zhruba 40–50 % zařízení s celkovou kapacitou 60–70 % lůžek — zbytek bude pokračovat jako standardní sociální služba a bude se opírat o terénní zdravotní péči.
Pro nemocnice s následnou a dlouhodobou péčí (LDN) bude rozhodující rok 2029. Pokud se podaří efektivně rozšířit sociálně-zdravotní lůžkovou kapacitu (a sociální systém bude schopen převzít klienty po 90, resp. 270 dnech), uvolní se zdravotní lůžka pro pacienty s reálnou indikací k následné rehabilitaci, paliaci nebo respiračnímu doléčení. Pokud se kapacita nerozšíří, nastane provozní krize: pacienti zůstanou v nemocnicích neformálně, zdravotní pojišťovny budou platit menší část a část nákladů ponese sám poskytovatel. Provozně-ekonomicky proto reforma vyvíjí silný tlak na rozvoj sociálně-zdravotních lůžek v krajích — což je předmět paralelního programu MPSV financovaného z Národního plánu obnovy (výzvy „Modernizace a rozvoj pobytových služeb sociální péče").
Pro klienty a rodiny reforma zavádí jasnější taxonomii péče (sociálně-zdravotní služba je jeden produkt, ne dva souběžně objednávané), ale neřeší klíčový bod: výši klientova spolupodílu. Příspěvek na péči byl novelou platnou od ledna 2026 zvýšen v 1. a 2. stupni závislosti (u dospělých z 880 na 1 300 Kč ve stupni I a z 4 900 na 5 400 Kč ve stupni II), což byla první zákonná indexace od roku 2017 a do značné míry kompenzuje inflační deficit posledních let. Stupně III a IV ale dosud zákonem 38/2025 Sb. ani navazujícími novelami zvýšeny nebyly — jejich revize je odložena na navazující rekodifikační zákon s účinností 2031. Pro nejtěžší stupně závislosti tak finanční mezera mezi nárokem a reálnými náklady na péči zůstává otevřena.
Otevřené otázky reformy
První otevřenou otázkou je personál. Vyhláška 99/2012 Sb. o personálním zabezpečení vyžaduje na 100 lůžek dlouhodobé péče přibližně 18–22 sester (v různých konfiguracích podle typu oddělení). ČR má podle ÚZIS 8,4 sester na 1 000 obyvatel — méně než průměr EU (8,8) a výrazně méně než Německo (12,1) nebo Norsko (17,7). Indikátor pracovnici_ltc_per_100_65plus ukazuje, že v ČR připadá na 100 osob ve věku 65+ jen ~3,2 pracovníka v LTC — proti 7–11 v severských zemích. Bez systémové intervence v personálním vzdělávání a tarifních úhradách (téma paralelní reformy nelékařských povolání podle zákona 96/2004 Sb.) bude reforma 2025–2029 narážet na nedostatek lidí ochotných v LTC pracovat.
Druhou otázkou je dat o potřebnosti a obsazenosti. ČR dnes nemá centrální registr příjemců LTC propojený mezi MPSV (příspěvek na péči), pojišťovnami (zdravotní výkony), kraji (registry sociálních služeb) a MZ ČR (NRPZS). Bez takového registru nelze měřit překryvy, regionální dostupnost ani efektivitu reformy. Připravovaný zákon 2031 má centrální informační systém zahrnout — ale klíčová operační rozhodnutí 2025–2029 budou padat bez něj.
Třetí otázkou je regionální dostupnost. Současná data ÚZIS ukazují velké rozdíly v lůžkové kapacitě dlouhodobé péče mezi kraji: nejvyšší dostupnost v Olomouckém a Jihomoravském kraji, nejnižší v Karlovarském a Zlínském kraji. Reforma sama o sobě tyto rozdíly nezmenší — naopak, pokud kraje s nedostatečnou kapacitou nezvládnou rozšíření nabídky, dopad stropu 90 dnů od 2029 dopadne tvrději právě na ně. Otevřená data MPSV o pořadnících v zařízeních a NZIS o lůžkové péči po krajích umožňují HSPA Monitoru tuto regionální heterogenitu sledovat — viz indikátor krajské mapy a navrhovaný nový indikátor nasledna_pece_luzka_per_1000_65plus (viz datový rámec níže).
Čtvrtou otázkou je financování. Zákon 38/2025 Sb. odhaduje úspory pojišťoven ve výši ~200 mil. Kč ročně po roce 2029. Tato úspora ale zhruba odpovídá cca 1,2 % ročního nárůstu nákladů sociálního systému na příspěvek na péči — jinak řečeno, z makroúrovně reforma přesouvá náklady z jednoho rezortu do druhého, ale neřeší absolutní nárůst potřeby. Bez navýšení podílu LTC výdajů z 0,8 % HDP na úroveň blízkou EU-15 (1,5–2,0 % HDP) bude pokrytí potřeby do roku 2050 strukturálně nemožné, bez ohledu na efektivitu nově nastavené koordinace.
Co reforma znamená pro HSPA
Reforma sociálně-zdravotního pomezí dopadá napříč všemi šesti dimenzemi rámce HSPA. V dimenzi účinnosti (Effectiveness) zlepšuje propojení akutní, následné a dlouhodobé péče, a tím by měla snížit zbytečné rehospitalizace seniorů (indikátor hospitalizace_acsc) a zkrátit průměrnou délku hospitalizace (prumerna_delka_hospitalizace). V dimenzi dostupnosti (Access) zavádí jasnější taxonomii služeb a rozšiřuje sítě sociálně-zdravotních lůžek; HSPA Monitor tuto dimenzi sleduje regionálním rozpadem ukazatele cekaci_doby_specialist a navrhovanými metrikami pořadníků v domovech pro seniory. V dimenzi rovnosti (Equity) reforma zatím nedostatečně řeší rozdíly podle příjmu (vysoké stupně závislosti zůstávají bez indexace) a podle regionu (dostupnost se mezi kraji liší dvojnásobně). V dimenzi efektivity (Efficiency) převádí část nákladů z dražšího zdravotního lůžka na levnější sociálně-zdravotní lůžko a stabilizuje financování poskytovatelů.
Pro dimenzi udržitelnosti (Sustainability) a responzivity (Responsiveness) je rozhodující demografická projekce: bez stabilního dlouhodobého rozpočtu (typu německé Pflegeversicherung) bude systém při růstu závislých z 553 000 na 826 000 osob narážet na rozpočtové stropy. HSPA Monitor proto v rámci tohoto inkrementu navrhuje rozšíření datové vrstvy o ukazatele nasledna_pece_luzka_per_1000_65plus (kapacita), cekaci_doba_domov_senioru_dny (regionální pořadníky) a vydaje_ltc_pct_hdp (mezinárodně srovnatelná veličina). Tato trojice ukazatelů by umožnila měřit pokrok reformy 2025–2029 nezávisle na resortní statistice MPSV i MZ.
Závěr: reforma jako pětiletý experiment
Zákon č. 38/2025 Sb. je první systémový zásah do sociálně-zdravotního pomezí v ČR od přijetí zákona o sociálních službách v roce 2006. Není to revoluce — neruší dvourezortní systém, nezavádí samostatné pojištění dlouhodobé péče a nedotýká se zásadně klientského spolupodílu v nejtěžších stupních závislosti. Je to ale první reforma, která zavádí společný institut sociálně-zdravotní služby, sjednocuje regulační rámec a nastavuje pětiletou trajektorii, na konci které bude zrušen § 52 zákona 108/2006 Sb. a vstoupí v účinnost úhradový strop dlouhodobé péče. Úspěch reformy bude ležet ve dvou faktorech, které dnes nelze předvídat: zda kraje stihnou vybudovat dostatečnou sociálně-zdravotní lůžkovou kapacitu do roku 2029, a zda se podaří v rekodifikačním zákoně 2031 nastavit stabilní financování — buď samostatným pojištěním, nebo víceletými mandatorními dotacemi.
Pro veřejnou debatu jsou klíčová tři čísla. 553 000 a 826 000 — kolik osob závislých na péči je dnes a kolik jich bude v polovině století. 0,8 % a 1,5 % HDP — kolik dnes utrácíme na LTC a kolik je obvyklý průměr v EU-15. 90 a 180 dnů — nový strop hrazení dlouhodobé lůžkové péče po reformě 2029, který poprvé v české zdravotnické legislativě explicitně oddělí akutní/post-akutní péči od dlouhodobé. Tato tři čísla budou v dalších letech pravděpodobně častěji citována v Poslanecké sněmovně, ve výborech ASPI i v médiích — a jejich vývoj by se měl stát stálou součástí veřejného hodnocení výkonnosti českého zdravotnictví.