Když v sobotu 27. prosince 2025 zemřela paní D. v Krajské nemocnici Liberec po subarachnoidálním krvácení, byla zároveň 341. zemřelým dárcem orgánů České republiky v tom roce. Její ledviny dostala dvojice pacientů z Hradce Králové a z Plzně, oba s průměrnou čekací dobou tři roky na dialýze; játra zachránila 28letou ženu v IKEM, která byla po 48 hodinách v hepatickém kómatu na status „urgent“ a bez transplantace by zemřela do týdne. Statistika za rok 2025 uzavřela: poprvé v historii hranice 340 zemřelých dárců, poprvé hranice 970 transplantovaných orgánů, dohromady přibližně 1 100 zachráněných nebo kvalitativně přeměněných životů. Přepočítáno na milion obyvatel — 31,9 dárce, což staví Česko na první příčku v regionu střední Evropy a do první desítky zemí světa. Tichý rekord zdravotního systému, který si v jiných oblastech stěžuje na nedostatek lékařů, zaostávající digitalizaci a chronické deficity pojišťoven. Co skutečně stojí za touto převahou — a proč by stačilo málo, aby zmizela?
Zdroj: KST měsíční reporting, zákon 285/2002 Sb., Newsletter Transplant 2024.
Co je transplantační program a proč je metrikou výkonnosti systému
Transplantace orgánu — chirurgické přenesení ledviny, jater, srdce, plic, slinivky břišní nebo tenkého střeva ze zemřelého (po smrti mozku — DBD, donation after brain death; nebo po cirkulační smrti — DCD, donation after circulatory death) či živého dárce do těla nemocného příjemce — je v moderní medicíně jediná dostupná léčba pro pacienty v terminálním stadiu selhání těchto orgánů. Bez transplantace ledviny pacient přežívá na dialýze, ale s 5letým přežitím kolem 35 procent a třikrát týdně po šest hodin v dialyzačním středisku. Bez transplantace jater pacient s akutním jaterním selháním nepřežije týden. Bez transplantace srdce nebo plic je k dispozici pouze mechanická srdeční podpora nebo paliativní léčba — žádná dlouhodobě udržitelná alternativa neexistuje.
Z pohledu hodnocení výkonnosti zdravotního systému (HSPA — Health System Performance Assessment, rámec OECD a WHO) je transplantační aktivita unikátní agregátní metrikou, protože současně měří hned čtyři dimenze. Dostupnost: jen sedm transplantačních center pro 10,7 milionu obyvatel, ale díky centrální alokaci má každý Čech rovnocenný přístup k orgánu nezávisle na místě bydliště nebo plátci. Efektivita: jedna transplantace ledviny nahrazuje desetiletí dialýzy, jedna transplantace jater zabraňuje opakovaným hospitalizacím při dekompenzaci cirhózy. Bezpečnost: 5leté přežití štěpu přesahuje v ČR 80 procent u ledvin a 70 procent u jater, srovnatelné s nejlepšími světovými centry. Ekvita: alokace probíhá podle medicínské urgentnosti, věku a tkáňové kompatibility, nikoli podle finančních prostředků nebo geografické polohy.
Mezinárodně se sledují dvě hlavní metriky publikované každoročně v Newsletter Transplant (Council of Europe / EDQM) a v databázi IRODaT (International Registry in Organ Donation and Transplantation, Barcelona). První je počet zemřelých dárců na milion obyvatel (DPMP — Deceased Donors Per Million Population), který měří „dárcovskou kapacitu“ systému: schopnost identifikovat potenciálního dárce, získat souhlas, provést odběr. Druhá je počet transplantovaných orgánů na milion obyvatel a měří už celkovou výslednou aktivitu — zahrnuje i orgány od živých dárců (typicky ledviny od blízkého příbuzného) a import/export orgánů v rámci mezinárodních sítí (Eurotransplant, Foedus). Česko v roce 2025 dosáhlo 31,9 DPMP a 91 transplantací na milion obyvatel.
Datový rozbor: rekordní rok 2025 v číslech
Koordinační středisko transplantací (KST), zřízené §25 zákona č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (transplantační zákon), publikuje měsíčně přehled dárcovské a transplantační aktivity podle jednotlivých center. Roční bilance za rok 2025: 341 zemřelých dárců (proti 298 v roce 2024 a 268 v roce 2021 — meziroční nárůst přes 14 procent v jediném roce a kumulativní nárůst o přibližně 27 procent za čtyři roky), 975 transplantovaných orgánů (proti 952 v roce 2024). Z tohoto objemu připadá přibližně 60 procent na ledviny (kolem 580 transplantací), 18 procent na játra (kolem 175), 7 procent na srdce (kolem 70), 5 procent na plíce (kolem 50), zbytek na slinivku, kombinované zákroky a tenké střevo.
Časová řada od roku 2017 ukazuje robustní trend růstu, který přerušila pouze pandemie covid-19 v letech 2020–2021 (dočasné snížení o 10–12 procent kvůli omezení plánovaných odběrů, přesunu JIP na péči o covidové pacienty a snížené ochotě rodin v období všeobecné krize). Od roku 2022 se tempo růstu zrychluje. Rozhodující roli v tom hraje DCD program — odběr po cirkulační smrti, plně etablovaný v ČR v letech 2018–2022. Tradiční DBD program (po smrti mozku) se v ČR pohybuje na hodnotách 220–250 dárců ročně a je do značné míry „saturován“ — odráží epidemiologii cévních mozkových příhod, traumat a subarachnoidálních krvácení. Rozdíl mezi 250 a 341 — tedy přibližně 90 dárců navíc — je z velké části zásluha DCD odběrů, které otevřely pool dárců o pacienty, u kterých nelze prohlásit smrt mozku, ale jsou v stavu nezvratného umírání po ukončení marné péče.
Krajská variabilita zachycená v regionálním datasetu HSPA Monitoru ukazuje překvapivou skutečnost: nejvyšší dárcovskou aktivitu nemá Praha, ale Hradec Králové (38,7 dárce na milion obyvatel kraje) a Olomouc (36,1). Praha drží 39,5, Plzeňský kraj 35,2, Jihomoravský 34,2, Moravskoslezský 32,5. Naopak Karlovarský kraj má nejnižší hodnoty (22,1) a Vysočina (23,9). Variabilita je dána strukturou krajských JIP, kvalitou role transplantačního koordinátora a systematickou identifikací potenciálních dárců — nikoli demografií. Karlovarsko a Vysočina mají sice menší krajské nemocnice, ale srovnatelné epidemiologické zatížení; rozdíl je organizační. Královéhradecký a Olomoucký kraj mají transplantační centrum na svém území, což přirozeně podporuje strukturovanou organizaci dárcovství v celé fakultní nemocnici i v přilehlých krajských ZZ.
Legislativní jádro: opt-out režim podle zákona 285/2002 Sb.
Klíčovým právním kamenem české transplantační medicíny je zákon č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (krátce „transplantační zákon“). Účinnost od 1. září 2002. Gestorem je Ministerstvo zdravotnictví, prováděcím předpisem vyhláška č. 437/2002 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky posuzování zdravotní způsobilosti dárce a příjemce, a vyhláška č. 114/2013 Sb., která upravuje technické a personální požadavky na transplantační centra. Strukturální novelizace v letech 2009 (sladění s evropskou směrnicí 2010/53/EU, která definuje kvalitu a bezpečnost lidských orgánů určených k transplantaci) a 2013 (zavedení DCD jako legitimního typu odběru).
Centrální princip zákona je presumovaný souhlas (opt-out). Podle §16 zákona je dárcem každá zemřelá fyzická osoba, „u níž za jejího života nebo u jejích zákonných zástupců nebo u osob blízkých nedošlo k projevení nesouhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání“. Aktivní nesouhlas se projevuje zápisem do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (NROD), který spravuje ÚZIS ve smyslu §15 zákona. Do registru lze zaslat písemný nesouhlas s úředně ověřeným podpisem nebo formou notářského zápisu. Nezletilí mohou nesouhlas vyjádřit u svého zákonného zástupce, dospělí kdykoli za svého života. Aktivně registrováno je v NROD asi 1,5 procenta dospělé české populace — nesrovnatelně méně než v zemích s opt-in režimem (Německo, Spojené království, USA), kde je nutné aktivně získat dárcovskou kartu nebo souhlas.
Tento právní rámec — kombinace presumovaného souhlasu s respektováním vůle blízké rodiny — je primárním důvodem, proč Česko patří v EU k nejaktivnějším dárcovským zemím. Statistická korelace mezi opt-out režimem a DPMP je jednoznačná: ze zemí s opt-out režimem (ES, PT, BE, AT, IT, FR, CZ) má průměrné DPMP kolem 28; ze zemí s opt-in (DE, UK, NL do 2020, DK do 2014) průměr pouze 15. Nizozemsko dramaticky zlepšilo svou pozici po přechodu na opt-out režim v roce 2020 (ze 14 v roce 2019 na 19 v roce 2024); Velká Británie totéž po zavedení opt-out v Anglii (Max's Law) v roce 2020.
Vedle souhlasu definuje zákon i podmínky pro zjištění smrti (§10 — smrt mozku potvrzená dvěma nezávislými lékařskými komisemi, podle kritérií stanovených ve vyhlášce 114/2013 Sb.; alternativně cirkulační smrt potvrzená zástavou srdečního výdeje po dobu nejméně 5 minut bez resuscitačních pokusů), roli transplantačních center (§13 — definuje sedm akreditovaných center: IKEM Praha pro ledviny, játra, srdce, slinivku a ostrůvky; VFN Praha pro ledviny a slinivku; FN Brno pro ledviny, játra, srdce a plíce; FN Plzeň, FN Hradec Králové, FN Olomouc a FN Ostrava pro ledviny), a centrální alokaci (§24 — KST jako státem pověřená koordinační instituce). Plicní transplantace v ČR provádí pouze IKEM, srdeční IKEM a FN Brno, jaterní IKEM a FN Brno.
Tři hráči: KST, transplantační koordinátor, donor advocate
-
JIP — identifikace potenciálního dárce
Transplantační koordinátor sleduje pacienty splňující kritéria smrti mozku (DBD) nebo cirkulační smrti (DCD).
-
2 nezávislé komise + NROD check
§ 10 + § 15 zák. 285/2002. Donor advocate hájí zájmy dárce (oddělen od TX týmu).
-
KST — alokační algoritmus 24/7
Centrální dispečink. Match s čekací listinou podle medicínské urgentnosti, věku, tkáňové kompatibility.
-
Letecký + sanitní transport
Studená ischemie ledviny ≤ 24 h, jater ≤ 12 h, srdce ≤ 6 h, plic ≤ 6 h. Koordinace odběrového i přijímacího týmu.
Čas kritický -
Transplantace v 1 ze 7 center
IKEM, VFN, FN Brno, Plzeň, HK, Olomouc, Ostrava. 5leté přežití štěpu: ledviny > 80 %, játra ~70 %.
Cíl
Pozn.: Donor advocate je explicitně požadován směrnicí EU 2010/53/EU a vyhláškou 114/2013 Sb. Důvěra české veřejnosti v TX program: ~75 % (STEM); pro srovnání DE ~60 %, ES > 80 %.
Právní rámec je nutnou, nikoli dostatečnou podmínkou. Mezi opt-out režimem a skutečnou aktivitou stojí tři operativní funkce, jejichž kvalita rozhoduje o tom, kolik DPMP země ve skutečnosti dosáhne. Koordinační středisko transplantací (KST) v Praze, řízené ředitelkou MUDr. Evou Pokornou (od r. 2014), je centrální dispečink: 24/7 přijímá hlášení o potenciálních dárcích z krajských JIP, spouští alokační algoritmus pro jednotlivé orgány, koordinuje letecký a sanitní transport orgánů a chirurgických týmů, vede čekací listiny pro každý orgán a publikuje veřejné statistiky. KST je státní příspěvková organizace přímo řízená MZ ČR a financovaná z rozpočtu ministerstva.
Transplantační koordinátor v každé krajské nemocnici — typicky lékař anesteziologie a intenzivní medicíny nebo intenzivistická sestra s rozšířenou kompetencí — je klíčovou postavou identifikace potenciálního dárce v JIP. Jeho úloha: monitorovat pacienty splňující kritéria smrti mozku nebo cirkulační smrti, koordinovat sérii zdravotnických komisí, komunikovat s rodinou, zajišťovat odběrný tým, ověřovat NROD. Tato funkce není v ČR formálně vyhláškou definována s úvazkem ani s tarifní sazbou — je v každé fakultní a velké krajské nemocnici, ale její strukturovanost se mezi kraji liší. Krajské nemocnice s dedikovaným koordinátorem v úvazku 0,5–1,0 vykazují systematicky vyšší dárcovskou aktivitu než nemocnice, kde je role jen rotujícím doplňkem k hlavnímu pracovnímu závazku.
Donor advocate — lékař nezávislý na transplantačním týmu, který v procesu hájí zájmy dárce a jeho rodiny. Tato role je explicitně požadována směrnicí 2010/53/EU a ve vyhlášce 114/2013 Sb. Jeho úkolem je oddělit lékaře pečujícího o pacienta v JIP od lékaře, který bude orgány odebírat. Bez tohoto oddělení by mohlo vzniknout podezření z konfliktu zájmů a předčasného ukončení péče s cílem získat orgány — jednu z hlavních obav, kterou veřejnost vůči transplantační medicíně tradičně má. Důvěra české veřejnosti v transplantační program — dlouhodobě měřená sociologickými šetřeními ÚZIS a agentury STEM — se pohybuje kolem 75 procent souhlasu s dárcovstvím; pro srovnání v Německu kolem 60 procent, ve Španělsku přes 80.
Mezinárodní srovnání: Česko, Španělsko, Belgie, Německo
Newsletter Transplant 2024 (data za rok 2023) řadí Česko v evropském žebříčku DPMP na 9. místo (28,5 DPMP), nárůstem v letech 2024 a 2025 by se dle prognózy KST mohlo posunout na 6.–7. místo. Lídrem žebříčku je dlouhodobě Španělsko s DPMP přes 49 (rok 2023), což je výsledek tzv. „Spanish Model“ — třicetiletého strukturovaného systému (zákon 30/1979 a jeho novely), který kombinuje opt-out režim, povinnou roli krajského transplantačního koordinátora s tarifovaným úvazkem 0,5–1,0 v každé nemocnici nad 200 lůžek, intenzivní vzdělávací program ONT (Organización Nacional de Trasplantes) a rozsáhlou veřejnou kampaň. Španělský model je dlouhodobě studován jako benchmark v publikacích British Medical Journal, Lancet a The New England Journal of Medicine.
Belgie (33,1 DPMP, rok 2023) využívá kombinaci opt-out režimu, regionální organizace transplantačních center pro Vlámsko a Valonsko a intenzivního DCD programu (DCD tvoří v Belgii přes 30 procent všech odběrů — vyšší podíl než kterákoli jiná země EU). Belgická legislativa umožňuje odběr orgánů i od nezletilých s jejich vůlí, což je téma, které ČR explicitně neupravuje a v praxi je řešeno případově po dohodě s rodinou.
Portugalsko (33,4 DPMP) je další zemí s opt-out režimem (zákon 12/1993) a centrální koordinační institucí podobnou KST. Itálie (29) má heterogenní výsledky podle regionů — Toskánsko a Lombardie překračují 40 DPMP, jižní oblasti se pohybují kolem 15. Francie (28) vykazuje stagnaci posledního desetiletí, navzdory opt-out režimu; problémem je nižší ochota rodin při interview po diagnostice smrti mozku, což francouzská odborná literatura připisuje sociokulturním faktorům.
Německo je v tomto srovnání negativním referenčním bodem — pouze 11,2 DPMP v roce 2023, čímž drží jednu z nejnižších hodnot v EU. Důvody: opt-in režim podle Transplantationsgesetz (TPG) z roku 1997, decentralizovaná organizace přes 16 spolkových zemí s rozdílnou kvalitou koordinace, série mediálních skandálů v letech 2012–2014 (Göttingen, Essen — manipulace s čekacími listinami, kdy někteří chirurgové uváděli pacienty jako urgentní pro přednostní alokaci) a trvalá nedůvěra veřejnosti. Reformní snahy z let 2018–2024 (zákon o zlepšení regulace transplantační medicíny — GZSO) přinesly dílčí zlepšení, ale nikoli prolomení trendu. Pokus o přechod na opt-out v roce 2020 byl odmítnut Spolkovým sněmem. Česko v poměru k Německu dosahuje téměř trojnásobné DPMP — což znamená, že na 1 000 zemřelých Čechů připadá zhruba 3× více transplantací než na 1 000 zemřelých Němců.
Zdroj: Newsletter Transplant 2024 (data za 2023), IRODaT Barcelona, KST 2025. Korelace opt-out režim ↔ DPMP: opt-out země průměr ~28; opt-in ~15.
Co může křehkou převahu zničit: tři rizika
První riziko — rozpad role transplantačního koordinátora. Funkce není vyhláškou explicitně zakotvena s úvazkem ani tarifní sazbou; v několika krajských nemocnicích je v letech 2024–2025 obsazena pouze formálně. Personální krize fakultních a krajských nemocnic, která ohrožuje obsazenost ARO/JIP a intenzivistů obecně, dopadá bezprostředně i na dárcovskou aktivitu. Doporučení odborných společností (Česká transplantační společnost, Česká společnost intenzivní medicíny ČLS JEP) z ledna 2026 je doplnit do vyhlášky 99/2012 Sb. o personálním zabezpečení zdravotních služeb explicitní úvazek transplantačního koordinátora pro každou krajskou ZZ s ARO v rozsahu minimálně 0,2 úvazku na 100 lůžek intenzivní péče. Tento návrh je v rámci komplexní novely zákona o zdravotních službách, která prošla 2. čtením v Poslanecké sněmovně v dubnu 2026.
Druhé riziko — nárůst aktivních zápisů do NROD. Aktuálních 1,5 procenta populace je dlouhodobě stabilní, ale prostředí dezinformací o transplantační medicíně (sociální sítě, alternativní zdravotní portály, konspirační teorie o „předčasném ukončování péče“) může toto číslo pomalu posunout. Protiopatření: kontinuální informační kampaň KST, transparentní publikace statistik, posílení role donor advocate, edukace v zdravotních školách. Žádný ze zákonných pojistek nemůže nahradit důvěru.
Třetí riziko — limitovaná kapacita 7 transplantačních center. V letech 2024–2025 IKEM hlásil dosažení operační stropu pro ledvinné a jaterní transplantace; rozšíření kapacity vyžaduje investice do operačních sálů, lůžek pooperační JIP a rozšíření imunologické laboratoře. Systémový tlak je zatím absorbován prodloužením pracovní doby a vyšší intenzitou center, ale do 3–5 let bude nutná diskuse o akreditaci 8. centra — kandidáty jsou FN Motol Praha (pediatrické transplantace) a FN HK (rozšíření portfolia z ledvin na játra). Tato diskuse je v ČR politicky citlivá: každé další centrum znamená rozdělení kapacit a potenciální zhoršení výsledků v každém centru jednotlivě (kvalita transplantační medicíny silně koreluje s objemem výkonů — pravidlo „volume-outcome relationship“).
Praktické důsledky pro příjemce: čekací listiny a regionální ekvita
K 31. prosinci 2025 zůstávalo na čekacích listinách KST přibližně 660 pacientů: zhruba 530 čeká na ledvinu (průměrná čekací doba 24 měsíců, medián 16), kolem 60 na játra (akutní status 1A obvykle do 72 hodin, elektivní transplantace 4–8 měsíců), kolem 40 na srdce (status 1A do 30 dnů na mechanické srdeční podpoře, status 1B 2–6 měsíců) a kolem 30 na plíce (medián čekání 6 měsíců, ale variabilita podle krevní skupiny a velikosti dárce). Tato čísla jsou nižší než ve většině zemí EU s přepočtem na čekajícího pacienta — v Německu čeká na ledvinu 7 000 pacientů (a průměrná čekací doba 8–10 let), v ČR 530 a medián 16 měsíců. Část pacientů z Německa se v letech 2018–2024 nechala transferovat na rakouské nebo nizozemské listiny právě kvůli kratším čekacím dobám.
Centrální alokace orgánů na úrovni KST zaručuje, že pacient z Karlových Varů má stejnou pravděpodobnost obdržet ledvinu jako pacient z Prahy — alokační algoritmus zohledňuje krevní skupinu, tkáňovou kompatibilitu (HLA matching), čekací dobu a v některých případech věk a urgentnost. Geografická vzdálenost je zohledňována pouze v technickém limitu studené ischémie (čas, kdy orgán musí být transplantován od okamžiku odběru): pro ledvinu maximálně 24 hodin, pro játra 12, pro srdce 4, pro plíce 6. Tyto limity v rámci ČR nejsou problémem — letecký transport orgánů z Hradce do Plzně je do 90 minut, sanitkou s ledem do 3 hodin.
Doporučení pro legislativu a regulaci
Tato analýza identifikuje tři legislativní páky, kterými lze chránit a rozšiřovat transplantační rekord České republiky: (1) kodifikovat roli krajského transplantačního koordinátora ve vyhlášce 99/2012 Sb. s minimálním úvazkem a tarifní sazbou — náklady jsou marginální (odhad 80–120 milionů Kč ročně pro celou ČR), návratnost vysoká (každý dodatečný dárce znamená 2–3 transplantace, každá v hodnotě 1,5–4 mil. Kč zdravotnických nákladů ušetřených v dialýze nebo opakované hospitalizaci); (2) posílit financování KST tak, aby koordinační středisko mohlo rozšířit veřejnou komunikaci, kontinuální vzdělávání lékařů v DCD a digitální transparentnost čekacích listin (právo pacienta znát svou pozici je posíleno novelou zákona 372/2011 Sb. od 1. 1. 2026, ale technická realizace v informačním systému KST není dosud kompletní); (3) otevřít diskusi o akreditaci 8. transplantačního centra jako preventivní krok pro předpokládaný růst poptávky v letech 2027–2030 (stárnutí populace, rostoucí prevalence diabetu 2. typu, který je hlavní příčinou chronické renální insuficience).
Žádné z těchto opatření není drahé. Žádné z nich nevyžaduje politickou konfrontaci. Všechna ale vyžadují systematické rozhodnutí: že úspěch, který zdravotní systém v jedné oblasti dosahuje, není samozřejmost. Že 341 dárců a 975 transplantovaných orgánů v jednom roce je výsledek 23 let kontinuální legislativní, organizační a klinické práce — a že tato práce by měla pokračovat, aby v roce 2027 nebyla bilance horší než v roce 2025. V době, kdy se ostatní oblasti českého zdravotnictví potýkají s deficity, personální krizí a zaostáváním v digitalizaci, je transplantační medicína připomínkou, že systém něco umí. Jenom je potřeba si to nepokazit.