Ve čtvrtek 29. ledna 2026 v zasedací místnosti Ministerstva zdravotnictví na Palackého náměstí seděli proti sobě zástupci sedmi zdravotních pojišťoven a delegáti čtrnácti profesních organizací poskytovatelů — od České lékařské komory přes Asociaci nemocnic přes Charitu ČR (domácí péče) až po Stomatologickou komoru. Zahajovací jednání dohodovacího řízení k úhradové vyhlášce pro rok 2027 nemělo žádnou velkou tiskovou show. Ale o pět týdnů později, 2. března 2026, se na portálu Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) objevilo něco, co dohodovací řízení v Česku nikdy nemělo: strojově čitelná datová podpora s více než 50 datasety v 8 dimenzích, dostupná všem účastníkům jednání i veřejnosti, s rozpadem až na úroveň obcí s rozšířenou působností.
Zdroje: NZIP / ÚZIS (datová podpora 2. 3. 2026); MZ ČR — průběh dohodovacího řízení 2026.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch to při představení komentoval suše: „Dohodovací řízení musí stát na přesných datech, nikoli na dojmech." Tato věta vypadá samozřejmě. V kontextu české zdravotnické regulace je to věta zcela nesamozřejmá. Po desítky let probíhalo vyjednávání úhradové vyhlášky v prostředí asymetrické informace — pojišťovny měly k dispozici pojistný kmen, faktury a registry, zatímco zástupci poskytovatelů zpravidla pracovali s daty agregovanými ex post a často konfrontačními. Letos to vypadá jinak. Tento text vysvětluje, co se přesně mění, jaký je legislativní rámec, jak dohodovací řízení funguje v Německu, Francii a Nizozemsku, a kde jsou meze toho, co data sama o sobě dokážou zařídit.
Jak dohodovací řízení vůbec funguje
Právní základ dohodovacího řízení je § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Mechanismus je v jádru jednoduchý: hodnoty bodu, výši úhrad a regulační omezení pro každý ze 14 segmentů zdravotnictví na následující kalendářní rok dohodne reprezentant pojišťoven s reprezentantem profesních sdružení daného segmentu. Pokud do 30. června dohoda v segmentu existuje, Ministerstvo zdravotnictví ji posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem a vyhláškou ji vydá jako právní normu. Pokud do 30. června dohoda neexistuje — nebo pokud MZ posoudí, že je v rozporu se zákonem či veřejným zájmem — ministerstvo do 31. října stanoví hodnoty vyhláškou samo.
Čtrnáct segmentů odpovídá hrubému členění poskytovatelské sítě: nemocnice (akutní péče), následná péče, ambulantní specialisté, praktičtí lékaři pro dospělé, praktici pro děti a dorost, gynekologové, stomatologové, domácí péče, lékárny, laboratoře, fyzioterapie a logopedie, doprava raněných a nemocných, lázně, zdravotnická záchranná služba. Některé segmenty jsou velké a heterogenní (akutní lůžková péče čerpá více než 40 % výdajů systému), jiné jsou menší, ale strategicky kritické (domácí péče, lékárny). V rámci každého segmentu se vyjednává o hodnotě bodu, paušálních platbách, kapitaci, regulačních koridorech a o objemovém rozpočtu.
Časová osa cyklu je předvídatelná. V říjnu předchozího roku ministerstvo vyhlásí harmonogram. V lednu se koná zahajovací jednání (letos 29. 1.). V únoru až dubnu se pracuje na jednotlivých návrzích, často v podsegmentových pracovních skupinách. V květnu a červnu probíhá závěrečné vyjednávání. Do 30. 6. musí být uzavřená dohoda doručena na MZ. Do 31. 10. ministerstvo vydá úhradovou vyhlášku — buď zachycující dohodu, nebo arbitrární rozhodnutí v segmentech, kde dohoda nebyla. Vyhláška vstupuje v účinnost 1. 1. následujícího roku.
Dohodovací řízení tedy není jen administrativní formalita. Je to každoroční mikrosouboj o stovky miliard korun, jehož výsledek se promítá do mzdové politiky nemocnic, do rentability ordinací praktických lékařů, do dostupnosti péče v okrajových regionech a — v posledním účtu — do toho, kolik měsíců čeká pacient na endoprotézu kyčle.
Historická bolest: asymetrie informací
Jednání o úhradové vyhlášce trpělo desetiletími jedním zásadním problémem. Zdravotní pojišťovny — které jsou v rámci § 17 jednou stranou jednání — disponují kompletním obrazem o vlastním pojistném kmeni: vědí, kolik mají pojištěnců v každém regionu, kolik za ně vykázaly výkonů, jaké nákladové trendy probíhají, kde se hromadí rezervy a kde rostou výdaje. Naproti nim sedí zástupci profesních sdružení, kteří v lepším případě reprezentují větší segment (Asociace českých a moravských nemocnic, Sdružení praktických lékařů ČR), v horším případě stovky drobných ordinací bez analytického zázemí.
Tato asymetrie měla tři systémové důsledky. Za prvé: jednání o objemu výdajů se vedlo o agregátní čísla, jejichž rozpad neměli zástupci poskytovatelů možnost ověřit. Za druhé: regionální rozdíly se v jednání rozplývaly — vyhláška de facto stanovovala plošná pravidla, která ignorovala fakt, že okresní nemocnice v Bruntále má jinou case-mix strukturu než FN Motol a že praktik v Karlovarském kraji slouží jiné populaci než praktik v Praze 6. Za třetí: spory se přenášely k Ústavnímu soudu. Úhradové vyhlášky pro roky 2008, 2011 a 2013 byly Ústavním soudem zrušeny pro porušení zásady proporcionality — soud opakovaně konstatoval, že MZ rozhodlo bez dostatečné datové opory a bez možnosti adresátů vyhlášky spolurozhodovat na rovných podmínkách. Tyto nálezy (Pl. ÚS 19/13 a další) vedly k novelizaci § 17 zákonem 371/2021 Sb., která zpřesnila procesní pravidla — ale neřešila datovou asymetrii.
Současně je třeba říct, že ani pojišťovny neměly všechno. Pojistné kmeny se mezi pojišťovnami liší (VZP má strukturálně starší a více nemocné pojištěnce), takže výdajová data jednoho subjektu nejsou přímo přenositelná na celý systém. ÚZIS sice agreguje národní data z NZIS (Národní zdravotní informační systém), ale tato data byla dlouhodobě dostupná jen úzkému okruhu uživatelů a jejich publikační forma byla orientovaná spíše na epidemiologii a klinický registr než na vyjednávací podporu úhradového vzorce.
Co se mění v roce 2026: 8 dimenzí, 50+ datasetů, ORP rozpad
Rekordní datová podpora pro dohodovací řízení 2027, zveřejněná 2. března 2026 na nzip.cz/dohodovaci-rizeni, je strukturována do osmi dimenzí, které pokrývají kompletní spektrum informací nutných k informovanému vyjednávání:
1) Ceny a objemy — léčiva, genové terapie, zdravotnická technika a přístroje. Pro segmenty, kde úhrada zahrnuje nákladnou farmakoterapii nebo přístrojové vybavení (onkologie, kardiologie, hematologie), je to první veřejně dostupná systematická datová báze nákladových trendů.
2) Personální zabezpečení — platy a mzdy zdravotníků, úvazkové struktury, věková skladba. Toto je pro každoroční vyjednávání klíčový vstup — Charita ČR například pro DŘ 2027 deklarovala, že její primárním požadavkem je úhrada, která umožní sestrám v domácí péči mzdy srovnatelné se státními nemocnicemi. Bez personálních dat by takový požadavek šlo zametat odkazy na „obecná čísla". S nimi se otevírá strukturovaná diskuse: o kolik konkrétně, v jakých kategoriích, na úkor čeho.
3) Produkce nelůžkové péče — ambulantní výkony, lékárenský výdej, geografická distribuce zátěže poskytovatelů. To umožňuje rozkrýt, kolik kontaktů reálně absolvuje praktik v regionu A oproti regionu B a jak se mění průměrná návštěvnost specialistů během roku.
4) Seznam výkonů — strukturovaná datová podpora pro debatu o nových výkonech, vyřazování zastaralých výkonů a dopadech na rozpočty segmentů. Seznam výkonů (vyhláška 134/1998 Sb.) je centrální nástroj cenotvorby — bez datového podkladu o frekvenci a nákladovosti je každá změna terčem střetu zájmů.
5) Struktura pojištěnců — věk, region, nákladová skupina, multimorbidita. Tato dimenze umožňuje poprvé vést na úrovni řízení strukturovanou debatu o tom, kde je riziko kumulace nákladů (oblasti s vyšší prevalencí 80+, regiony s nižší socioekonomickou úrovní) a jak se to musí promítnout do regionálně diferencovaných úhrad.
6) Produkce lůžkové péče — hospitalizace, DRG case-mix, lůžkový fond, urgentní příjmy. Pro segment akutní péče (více než 40 % objemu systému) je to nejdůležitější dimenze. ÚZIS zveřejňuje case-mix index po jednotlivých nemocnicích, což otevírá možnost férovějšího nastavení DRG paušálů — nemocnice s vyšším case-mixem nemůže být plošně zbavena finančního ohodnocení složitějších případů.
7) Komunitní ošetřovatelské služby — produkce a úhrady. Tato dimenze je nově vyčleněna z domácí péče a reflektuje reformu, která začala v roce 2023 (segment dlouhodobé péče roste a strukturálně se vyděluje).
8) Jednodenní péče — spektrum výkonů v jednodenním režimu, který v ČR po reformě 2018–2024 strukturálně rostl a převzal část dříve hospitalizační péče (artroskopie, kataraktové operace, jednoduché endoprotézy).
Rozpad do úrovně obcí s rozšířenou působností (ORP) — celkem 206 ORP — je metodicky nový. Doposud se regionální analýzy zveřejňovaly na úrovni krajů (NUTS 3). ORP rozpad umožňuje detekovat lokální nedostupnost (typicky v pohraničí Karlovarského, Ústeckého a Olomouckého kraje) i lokální nadbytečnost a poprvé v dohodovacím řízení dovoluje formulovat regionálně diferencované požadavky.
Pilot 2026–2027: navrhovaná změna §17 a šest principů, které mění tvář dohodovacího řízení
Otevřená data nejsou v Duškově prezentaci pro Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ze 13. května 2026 jediným ohlášeným posunem. Na technickou datovou podporu má navázat institucionální reforma § 17 zákona 48/1997 Sb. — soubor legislativních úprav, které Ministerstvo zdravotnictví připravuje pro projednání s vládou a parlamentem v druhé polovině 2026. Pilotní cyklus pro úhradovou vyhlášku 2027 je první test mechanismů, které mají být následně zakotveny v zákoně. Šest principů, na kterých je návrh postaven:
1) MZ jako moderátor s jednacím řádem. Ministerstvo by mělo navrhovat jednací řád, představovat priority cyklu, moderovat a předsedat jednáním. Posouvá to roli MZ z arbitrážního orgánu „in last resort" (dnešní stav po 30. červnu) ke kontinuální moderaci procesu od ledna do října. To je strukturálně blíž německému Bewertungsausschuss než dosavadní české praxi ad hoc nasazení.
2) Víceleté dohody. Návrh počítá s možností sjednávat dohody i s víceletým horizontem — analogie čtyřletých francouzských conventions médicales. Stabilizuje to investiční rozhodování poskytovatelů a snižuje rituální charakter každoročního konfliktu. Lhůta pro dosažení dohody se má rozšířit do září, aby do jednání mohly vstoupit aktualizované predikce. Vyhláška by se publikovala každý rok jako technický nositel dohody, nikoli jako roční politický akt.
3) Povinná část dohod o vazbě úhrad na výsledek. Návrh ukládá, aby každá segmentová dohoda obsahovala explicitní část o tom, jak je úhrada vázána na výsledek (value-based health care). Pro lůžkový segment se navrhuje pilot kvalitativních cluster v rámci CZ-DRG (viz souvisící text o reformě CZ-DRG 2026), pro ambulantní segment kombinace strukturálních (vakcinace, screening) a procesních ukazatelů. Tím se dohodovací řízení rozšiřuje z čistě cenotvorné role na nástroj řízení kvality.
4) Zákaz deficitního plánování úhrad. Návrh explicitně zakazuje uzavírat dohody, jejichž plánované úhrady překračují očekávané příjmy systému (pojistné + platba státu + očekávaný čerpání rezerv v dohodnutých mantinelech). Toto pravidlo má disciplinovat každoroční cyklus, v němž segmentové dohody kumulativně překračovaly dostupnou obálku a tlumení deficitu se odsouvalo na následující rok. V kombinaci s mimořádnou valorizací státního pojistného to znamená, že fiskální rovnováhu musí udržet buď reálné navýšení příjmů, nebo přiznané škrty — nikoli implicitní akumulace dluhu.
5) Omezení rezerv zdravotních pojišťoven. Návrh stanovuje horní limit povinných rezerv ZP; nadlimitní rezervy mají být využity pro individualizovanou smluvní politiku (například bonifikace pro poskytovatele v ORP s prokázanou nedostupností nebo cílené investice do digitálních platforem péče). Tím se odbourává situace, kdy zdravotní pojišťovny shromažďují likvidní rezervy jako pojistku proti politickému riziku, zatímco poskytovatelé v regionálních špatně dostupných oblastech kolabují personálně.
6) Smírčí panel, MZ koridor a vyřazování návrhů mimo střed. Při nedohodě má nastoupit smírčí řízení vedené panelem nezávislých expertů, který formuluje doporučení. Pokud ani po smírčím řízení dohoda nevzniká, MZ stanoví koridor okolo objektivně stanovené středové hodnoty (vážený průměr nákladového a produkčního modelu) — návrhy mimo tento koridor se vyřazují. Mechanismus přejímá logiku německého Erweiterter Bewertungsausschuss s nezávislým předsedou: arbitrážní rozhodnutí MZ je vázáno na metodicky odvozený interval, ne na politické rozhodnutí ex post.
Společně tato šestice posouvá dohodovací řízení o tři kategorie: rozšiřuje předmět z čistě cenového jednání (hodnoty bodu, paušály) na řízení sítě a personálu — dohoda má pokrývat nejen úhrady, ale i kapacitní plánování a personální zabezpečení; institucionalizuje roli MZ jako moderátora a stanovuje rámec pro arbitráž; fiskálně disciplinuje celý cyklus tím, že zakazuje deficitní plánování a vázně rezervy na aktivní využití.
Pilot 2026–2027 má tři navazující pracovní skupiny: úhrady (revize cenové mapy CZ-DRG, hodnot bodu segmentů a paušálů), síť (využití OIS-11-39 a referenční sítě nemocnic pro restrukturalizační doporučení) a personál (NRZP jako autoritativní zdroj evidovaných úvazků ve smlouvách ZP, namísto plošných stavů; samostatná identifikační čísla pracoviště pro operační a porodní sály s personálním zabezpečením). Žádná z těchto skupin nemá v existujícím českém legislativním rámci přímý ekvivalent; všechny tři se přitom průmětají do dohod, které se mají uzavírat do 30. 6. 2026 jako pilot bez zákonného zakotvení. To je politicky odvážný krok: MZ a ÚZIS vědomě běží napřed pilotem před přijetím legislativy, aby reforma šla doložit empiricky. Riziko: pokud pilot v některé pracovní skupině nedopadne (například personální evidence narazí na nepřipravenost NRZP po skončení transformace v roce 2024), legislativní balík ztrácí oporu.
Finanční rámec 2027: 580 miliard, deficit 15 miliard a tlak na státní platbu
Letošní dohodovací řízení se odehrává v kontextu, který je ekonomicky nepříjemný. Veřejné zdravotní pojištění hospodaří v roce 2026 s celkovými výdaji téměř 563 miliard korun — a deficitem přibližně 15,5 miliardy korun. VZP samostatně plánuje deficit 12,7 miliardy, který kryje z rezerv. Tyto rezervy ovšem klesají rychleji, než systém dokáže obnovit. V říjnu 2025 vláda souhlasila s mimořádným převodem 7,9 miliardy z rezerv VZP na menší zdravotní pojišťovny (ZP MV ČR, OZP, ČPZP a další), aby zabránila jejich platební neschopnosti — to je signál, že fiskální polštář systému je tenčí, než se navenek prezentuje.
Stát aktuálně přispívá za státní pojištěnce (děti, seniory, nezaměstnané) 2 188 korun měsíčně, což představuje přibližně 158 miliard korun ročně. Tento vstup tvoří bezmála 28 % celkových příjmů systému, takže každá změna platby státního pojištěnce má pákový efekt. Ministerstvo zdravotnictví avizuje, že pro rok 2027 chce vyrovnaný rozpočet — což implicitně znamená požadavek na signifikantní navýšení platby státu (přesná částka v době přípravy tohoto článku nebyla zveřejněna). V opačném případě by deficit zůstal a tlak by se přesunul na úhradovou vyhlášku — tedy na škrty, regulační koridory a tlumení mzdového růstu v segmentech, které jsou už dnes pod tlakem (záchranná služba, domácí péče, primární péče).
Cena této debaty je politická. Stát svou platbu za státního pojištěnce neváže automaticky na inflaci ani na růst nákladů zdravotnictví — výši stanovuje vláda nařízením (zákon 592/1992 Sb., § 3c). To znamená, že každý rok se opakuje vyjednávání, v němž MZ prosazuje navýšení a Ministerstvo financí ho tlumí. V roce 2026 byla mimořádná valorizace odložena, což vedlo k chronickému deficitu VZP. Pro 2027 chce ředitel VZP Zdeněk Kabátek mimořádnou valorizaci uskutečnit a vyhláška by měla být vyrovnaná.
Mezinárodní srovnání: jak se vyjednávají úhrady jinde
Konstrukce institucionálního prostoru, v němž se vyjednávají úhrady veřejného zdravotního pojištění, se mezi vyspělými systémy podstatně liší — a tato struktura má přímý vliv na dynamiku jednání i na výsledky.
Německo má Bewertungsausschuss (Hodnotící výbor) — paritetně obsazené těleso, v němž tři zástupci Sdružení smluvních lékařů (KBV, Kassenärztliche Bundesvereinigung) jednají s třemi zástupci Centrálního svazu zdravotních pojišťoven (GKV-Spitzenverband). Bewertungsausschuss vytváří a aktualizuje EBM (Einheitlicher Bewertungsmaßstab) — celostátní jednotný katalog výkonů s bodovými hodnotami. Když dohoda neexistuje, nastupuje Erweiterter Bewertungsausschuss — rozšířený výbor s nezávislým předsedou, který má mandát rozhodnout. Klíčové rysy německého modelu: stálá instituce (nikoli každoroční ad hoc jednání), paritetní zastoupení a institucionalizovaný arbitrážní mechanismus. Datová podpora je zajištěna prostřednictvím Institut des Bewertungsausschusses — společného analytického zázemí.
Francie centralizuje vyjednávání pod UNCAM (Union nationale des caisses d'assurance maladie) — společný orgán tří hlavních pojišťoven (CNAM, MSA, RSI), který sjednává s profesními odbory tzv. conventions médicales, čtyřletá rámcová dohoda o tarifech (NGAP a CCAM nomenklatury). Klíčový rozdíl proti Česku: francouzská dohoda má střednědobý horizont a tarify se aktualizují v rámci dohody, nikoli každoroční konfrontací. To stabilizuje očekávání poskytovatelů. Datovou podporu zajišťuje DREES (Direction de la recherche, des études, de l'évaluation et des statistiques) — analytická sekce ministerstva sociálních věcí, která publikuje detailní regionální atlasy dostupnosti.
Nizozemsko má NZa (Nederlandse Zorgautoriteit) — nezávislý regulátor, který stanovuje stropy tarifů (maximumtarieven) a rámcové cenové bandy (vrije tarieven). Pojišťovny pak v rámci těchto stropů soutěží s poskytovateli o reálné ceny v jednotlivých kontraktech. Nizozemsko tedy zachovává centrálně regulovaný strop a přitom umožňuje individualizovaná smluvní jednání — model bližší tržnímu řešení s dohledem regulátora.
Belgie má Medicomut (Commission nationale médico-mutualiste) — paritetní vyjednávací orgán pro lékařský sektor, podpořený analyticky agenturou RIZIV/INAMI. Je to model nejbližší českému dohodovacímu řízení (vyjednávání mezi pojišťovnami a profesí), ale s podstatně rozvinutější institucionální podporou a kratší kadencí jednání (čtvrtletně, nikoli ročně).
Společný jmenovatel těchto modelů je trojí: (a) stálé instituce s analytickým zázemím, nikoli ad hoc každoroční nasazení; (b) sdílená datová báze přístupná oběma stranám; (c) institucionalizovaný arbitrážní mechanismus pro situace bez dohody, který nepřesouvá rozhodnutí jednostranně na ministerstvo. Česká novela § 17 z roku 2021 (zákon 371/2021 Sb.) zpřesnila procesní pravidla, ale neimplementovala žádný z těchto tří prvků důsledně. Datová podpora 2027 je první významný krok k bodu (b).
Co data nedokážou: limity transparentní podpory
Bylo by naivní tvrdit, že 50 datasetů zařídí dohodu. V dohodovacím řízení se vyjednává o redistributivním koláči, kde každá strana má legitimní zájmy — a data tyto zájmy nezruší. Zástupci nemocnic budou i s daty argumentovat za vyšší DRG paušál, zástupci pojišťoven i s daty za regulační koridor. Data ale mění to, na jaké půdě se argumentuje.
První limit je kvalita a aktuálnost dat. NZIS pracuje s reportingovým zpožděním 9 až 18 měsíců — data za rok 2024 jsou k dispozici plně až v Q3 2025, někdy později. Pro vyjednávání 2027 se tedy pracuje s daty 2023–2024, doplněnými o predikce. Tato latence je typická a srovnatelná se zahraničím, ale je důležité ji pojmenovat: rozhodnutí 2027 jsou přijata na bázi reality 2023–2024, ne aktuální.
Druhý limit je asymetrie analytické kapacity. Datasety jsou zveřejněny — ale schopnost je kvalifikovaně analyzovat a převést do vyjednávací pozice není mezi účastníky rovnoměrně rozložena. Pojišťovny mají vlastní analytické týmy. Velké poskytovatelské asociace také. Ale menší segmenty — komunitní péče, fyzioterapie, doprava raněných — mají výrazně menší analytické zázemí. Existuje reálné riziko, že rekordní datová podpora paradoxně prohloubí rozdíl mezi velkými a malými segmenty, pokud nebude doprovázena nějakou formou veřejné analytické podpory. ÚZIS tu může sehrát zásadní roli — nikoli jen zveřejněním dat, ale i poskytnutím standardizovaných analýz pro jednotlivé segmenty.
Třetí limit je politický rámec celkové obálky. Dohodovací řízení rozděluje obálku, kterou systému přivádí pojistné a státní platba. Pokud je obálka strukturálně podhodnocená — což je v ČR dlouhodobě případ vzhledem k stárnutí populace a rostoucímu podílu nákladných terapií — žádná datová transparentnost nedokáže vyrobit peníze, které v systému nejsou. Datová podpora pomůže odhalit, kde se škrty zhmotňují (například v personální dostupnosti v Karlovarském kraji), ale nepředepíše vyšší státní platbu.
Čtvrtý limit je odpovědnost za regionální dostupnost. Standardy místní a časové dostupnosti zdravotních služeb jsou stanoveny nařízením vlády 307/2012 Sb. — to ukládá zdravotním pojišťovnám zajistit, aby byly vybrané typy péče dostupné v určité dojezdové vzdálenosti a čase (například akutní kardiologie do 60 minut, ambulantní stomatologie do 35 minut). Související vyhláška 99/2012 Sb. doplňuje minimální personální zabezpečení poskytovatelů. V praxi je odpovědnost difuzní: zřizovatelem nemocnice je často kraj, smluvním partnerem je pojišťovna, regulačním gestor je ministerstvo. Pokud dojezd na kardiologii v Karlovarském kraji překračuje normy NV 307/2012 Sb., je za to právně odpovědná pojišťovna — ale fakticky to může napravit jedině součinnost s krajem (zřizovatelem) a ministerstvem (regulátorem). Datová podpora dohodovacího řízení tuto difúzi odpovědnosti činí viditelnější, ale nesnímá ji z hřbetů konkrétních institucí. Zde je prostor pro doplnění § 17 o explicitní propojení s povinnostmi podle NV 307/2012 Sb. a vyhlášky 99/2012 Sb. — aby segmentové dohody musely prokázat kompatibilitu s dostupnostními a personálními normami, ne je jen předpokládat.
Co sledovat do 30. června a do 31. října
Konkrétní průběh DŘ 2027 lze vyhodnotit podle čtyř kritérií, která stojí za sledování v dalších týdnech a měsících.
Kolik segmentů se dohodne. V cyklu pro rok 2025 (řízení 2024) se historicky poprvé podařila dohoda ve všech 14 segmentech. V cyklu pro 2026 (řízení 2025) se opět nepovedlo dosáhnout shody všech segmentů — některé části zůstaly na arbitrární vyhlášce. Letošní cyklus 2026 (pro rok 2027) bude prvním testem, zda otevřená data zvyšují počet dosažených dohod nebo nikoliv.
Kvalita argumentace ve sporných segmentech. Tradičně problematické segmenty (ambulantní specialisté, lůžková akutní péče, lázně) by měly v argumentaci viditelně pracovat s konkrétními datovými řezy z NZIP. Pokud jednání zůstanou na úrovni „my chceme + 5 %, vy nabízíte + 1 %", datová podpora nebyla využita. Pokud se debata posune k „v ORP Bruntál máme případ těchto 14 ordinací s touto věkovou strukturou a tímto výkonovým objemem, který si žádá tento úhradový režim", systém pracuje.
Regionální diferenciace. ORP rozpad poprvé umožňuje formulovat regionálně diferencované úhrady. Pokud výsledná vyhláška obsahuje aspoň některé prvky regionální diferenciace (například bonifikace za poskytování v ORP s prokázanou nedostupností), datová podpora změnila i obsah, ne jen formu. Pokud ne, byl to zatím jen kosmetický pokrok.
Pohyb státní platby. Vyrovnaný rozpočet 2027 závisí na navýšení státního pojistného. Pokud vláda navýšení odsouhlasí (i odložené, s nasazením od poloviny roku), je celý cyklus politicky úspěšný a tlak na škrty v segmentech klesá. Pokud ne, datová podpora bude sloužit jako velmi přesný protokol o tom, kde deficit v systému dopadl.
Závěr: institucionální posun, nikoli zázračný lék
Letošní dohodovací řízení je zlomovým ročníkem v české zdravotnické regulaci ne proto, že by vyřešilo strukturální nerovnováhu mezi výdaji a příjmy systému, ne proto, že by zaručilo dohody ve všech segmentech, a ne proto, že by zázračně srovnalo regionální nedostupnost. Je zlomovým ročníkem proto, že poprvé staví všechny účastníky jednání na společný informační základ. Tato změna není kosmetická. V institucionální ekonomice je společná datová báze podmínkou pro srovnatelnou kvalitu argumentace a pro veřejnou kontrolu výsledku.
Co dokáže společná datová báze: snížit prostor pro „dojmovou" argumentaci, zvýšit auditovatelnost finálních hodnot vyhlášky, otevřít prostor pro regionální diferenciaci a dát novinářům, parlamentu a veřejnosti šanci sledovat, na čem se dohoda zaseká. Co naopak nedokáže: nahradit politickou vůli k vyšší státní platbě, suplovat slabou analytickou kapacitu menších segmentů, vyřešit difúzní odpovědnost za dostupnost péče a zaručit, že dohoda bude spravedlivá ve smyslu, který si představuje jednotlivý poskytovatel nebo pacient.
Příští dva měsíce — květen a červen 2026 — ukáží, zda Česko poprvé přejde od kolektivního smlouvání založeného na vyjednávací síle k smlouvání založenému na kvantifikované argumentaci. Ať dopadne výsledek jakkoli, sám fakt, že NZIP zveřejnil data v této kvalitě, je nezvratným posunem. Systém už nemůže předstírat, že přesná data neexistují. A to je ve veřejné správě — nejen ve zdravotnictví — vždy víc, než se zdá.